Úvahy o údělu ženy nad trilogií Sigrid Undsetové

14. května 2009 v 10:08 | Miroslava Jílková |  Literatura
Aniž bych věděla, že letos v červnu uplyne právě 60 let od úmrtí pozoruhodné norské autorky Sigrid Undsetové (1882 - 1949), pustila jsem se na doporučení vícerých přátel do četby její trilogie Kristina Vavřincova (1920 - 22). Romány zachycují životní příběh ženy pocházející z venkovské šlechty ve společenských poměrech Norska 14. století, jež vzešly z doposud živých křesťanských kořenů. Za to, jakým způsobem dokázala literárně zprostředkovat dobové reálie středověkého Norska, získala v roce 1928 Nobelovu cenu za literaturu.


Nechci se tentokrát pouštět do literárního rozboru uměleckých kvalit trilogie, to již jistě učinili mnozí přede mnou, nýbrž pouze uvést některé otázky, jichž se román dotýká, do současného společenského kontextu. Rovněž mi nepřísluší hodnocení historické věrnosti středověkým reáliím, i když právě od nich se bude odvíjet počátek úvah. Domnívám se však, že středověký život je zde znázorněn velmi realisticky a jeho popis nikterak neodporuje odborné medievalistické literatuře. Konečně ani tato věrnost není pro zamyšlení nad některými společenskými jevy zásadní.

Základním tématem románu je úděl ženy, a to ve všech jejích životních etapách. Panna, družka a matka představují zároveň tři nadčasové formy ženství (podle Le Fortové virgo, sponsa, mater), s nimiž se pojí jedinečné výzvy, nebezpečí či úskalí. Undsetová v románu ukazuje, jaký přístup k nim nabízí křesťanství, potažmo středověká křesťanská praxe, velmi rozdílná od přístupu dnešní sekularizované liberální společnosti. Postavení ženy se od středověku sice v mnohém ohledu změnilo, ovšem bez výraznějšího dopadu na její prvotní určení. Zdá se, že její celkové osvobození, které přinesla novodobá emancipace, především materiální nezávislost na muži, hovoří zcela jednoznačně ve prospěch dneška. Znamená to však, že dnešní společnost odpovídá citlivěji na potřeby ženy, takže lze říci, že je dnes žena obecně mnohem šťastnější? Ve středověku byla dívka provdána za muže, kterého mnohdy neznala a vybral jí ho otec. Vše probíhalo velmi pragmaticky jako obchodní transakce, kam city nepatří. Byla zasnoubena často ve velmi útlém věku za mnohem staršího muže, a jakmile vstoupila do manželství, čekala ji jediná perspektiva - rození dětí a následná péče o ně. Pokud měla štěstí, přežila několik porodů, bohužel ne všechny narozené děti se dočkaly dospělosti.

Je tedy život dnešní ženy méně krutý? Viditelně ano, existují však skrytá, duševní muka, a ta lze stěží poměřovat. Přidržíme-li se románové postavy, pak by Kristině zřejmě odpovídala dívka ze střední podnikatelské vrstvy. Jak by se mohl odvíjet život novodobé Kristiny, který by odrážel hodnoty dnešní společnosti? Místo zasnoubení začne od 15 let užívat antikoncepci. Po gymnáziu půjde studovat některou vysokou školu, zúčastní se studijního pobytu v zahraničí a bude si naplno užívat studentského života: večírky, cestování, "kultura"… Časem si s přítelem pronajmou byt a začnou spolu žít jako manželé, samozřejmě bez oddacího listu. Po získání diplomu zahájí mladá žena svoji pracovní kariéru u zahraniční firmy, obchodně bude cestovat po celém světě, kupovat značkové oblečení, jíst zdravou výživu a bio potraviny. Dítě u ní právě teď nepřipadá v úvahu, když se jí tak náramně daří v kariéře. Konečně získala manažerskou pozici, takže jí nediktuje žádný muž, co má dělat, nýbrž naopak ona řídí je. Úspěšná mladá žena! Jenomže tato světská sláva si posléze začne vybírat svoji daň. Jednou se vrátí do bytu, na který si mezitím s přítelem vzali hypotéku, a přistihne ho s mnohem mladší dívkou. A to právě tehdy, když už si upevnila svoji pracovní pozici a začínala pomýšlet na dítě, vždyť už má kolem třiceti. Přítel jí řekne něco v tom smyslu, že se "ještě musí hledat", a opustí ji. Vlastně se nic nestalo, naštěstí se nevzali a nemají spolu žádné děti. Ano, je i nadále nezávislá, úspěšná a finančně zajištěná, ale zůstala sama. Bolest ji rozrývá srdce a připravuje o rozum, protože se celý její svět zhroutil. I tuhle situaci zvládne, pomocí antidepresiv, alkoholu, nákupů, večírků, slov útěchy, že je ve svých třiceti mladá… Časem se sblíží s rozvedeným kolegou, který neměl takové štěstí jako ona, už si totiž s manželkou pořídili dům a mají spolu dvě děti. Plánují společnou budoucnost, do níž tentokrát patří také děti. A najednou se vše obrací. Těhotenství, které pro ni bylo kdysi nežádoucí, se stává předmětem mučivé touhy, již se snaží ze všech sil naplnit. Zkouší různé alternativní prostředky, dává se do usedavého pláče pokaždé, jakmile projde kolem maminka s kočárkem. Vždycky dosáhla toho, čeho chtěla, a po dítěti touží jako doposud po ničem jiném. Nezbývá, než nakonec sáhnout k umělému oplodnění. Předčasně se jí narodí neduživá dvojčata, ale maminka je šťastná. Někomu ani tato metoda nepomůže.

Kristina Vavřincova jakožto reprezentantka středověké ženy prožívala také nejrůznější soužení, ale nezůstala nikdy úplně opuštěná, nemusela nesmyslně soupeřit o uznání s muži, nehledala si sama muže pro život, byla ušetřena mučivé touhy po dětech, naopak jimi byla štědře obdarována. Neusilovala o nic, jenom přijímala události či úkoly tak, jak přicházely, a snažila se s nimi vyrovnávat. Jen jedinkrát se vzepřela, a to když se postavila proti rozhodnutí svého otce. Moudrý Vavřinec pro svoji milovanou dcerušku vybral ženicha podle svého úsudku, muže rozvážného a ctnostného z dobrého šlechtického rodu, takového, s nímž by mohla žít spokojeně a jenž by zabezpečil ji a posléze i jejich děti. Avšak Kristinu, už jako Šimonovu asi šestnáctiletou snoubenku, oslnil švihácký, lehkomyslný rytíř Erlend. Přestože se do Erlenda zamilovala tak, že se svému otci vzepřela, neprožila po jeho boku spokojený život, jaký by ji byl čekal s rozvážným Šimonem. Erlend ji neposkytoval žádnou oporu, před rodinným životem upřednostňoval volnost a dobrodružství, což vedlo k jejich vzájemnému odcizení. Dnes se obecně zamilovanost příliš přeceňuje, je povýšena téměř na rozhodující moment pro vstup do manželství. Jak je tu ukázáno, je to velký klam, snad ještě jakýsi přetrvávající relikt romantismu. To, zda ke společnému štěstí lze dospět právě s tímto člověkem, se nejlépe rozhoduje tehdy, pokud si zachovám rozvahu nebo pokorně vyslechnu rady zkušenějšího. Nechci tu popírat, že i zamilovanost má svůj význam, ovšem jako počáteční impuls. Je to jen jiskra, nikoli trvalý plamen.

Svatební obřad byl dříve prostoupen výraznými symboly čistoty a panenství. Kristina cítila velkou hanbu, když na hlavě nesla korunku jakožto symbol panenství, a přitom už o svoji nevinnost přišla, ba dokonce už pod svým srdcem nosila nový život. Do svatby dívka nebyla tolik vystavena nevhodnému chování ze strany mužů. Jednak se vdávala velmi mladičká, a tudíž se pohybovala jen ve středu rodiny, případně jako schovanka za klášterními zdmi, jednak byla ve společnosti neustále pod ochranou někoho, kdo bedlivě střežil její počestnost. Stěží tedy mohla tolikrát za život prožívat bolest z rozchodu jako dnešní svobodná dívka. A díky tomu, že si ji muž namlouval, zůstala uchráněna i ponižujícímu "hledání toho pravého".

Rodiče měli vůbec mnohem větší vliv na život svého dítěte než dnes, neboť jeho život ještě určitým způsobem nasměrovali. Nemám teď na mysli výchovu, ale právě to, s kým mu vzhledem k možnostem dokázali spojit život. Dnes je to zcela naopak: dcera představí svého ženicha rodičům, a ti, jež by ji na základě své autority mohli případně sňatek rozmluvit, naopak pokorně mlčí. Rodiče svěřovali své dítě nejen ženichovi, ale zároveň i jeho rodině a příbuzenstvu, proto důležitou roli hrála dobrá pověst daného rodu. Dívka odešla ze své rodiny a stala se součástí rodiny ženichovy. Na něho, a nepřímo i na ni, pak přecházela povinnost zabezpečit ženu materiálně, což také vyjadřuje poskytování věna (ženich obdarovává nevěstu "jitřním darem"). Z toho tedy plyne, že žena sice nerozhodovala o svém životě v té míře jako dnes, ale vše probíhalo tak, aby bylo o ni po všech stránkách postaráno. Sama pak zajišťovala chod domácnosti, pečovala o děti - nic víc se od ní neočekávalo. Dnes kromě toho přebrala úlohu živitelky, tedy veskrze obtížnou, mužskou povinnost. To, že do společné rodinné pokladny ukládá peníze i ona, přičemž musí zastat i domácí práce, je pokládáno už dlouho za samozřejmost.

I tak závažný argument, že úroveň a dostupnost lékařské péče ve středověku nedokázala zabránit četným úmrtím rodiček či novorozenců, nelze přeceňovat. Zřejmě totiž jen tím více záležel zdárný průběh porodu i následné zotavování rodičky na pečlivosti těch, kdo porod připravovali. Jinými slovy, zda "porodní báby" dbaly o čistotu v místnosti rodičky, a jak bohaté měly zkušenosti. Dnešnímu způsobu uvažování se jeví nepřípustné, aby narození dítěte ohrozilo jeho matku na životě. Dříve však bylo soužení, nemoc i smrt něco zcela běžného, s čím se člověk dennodenně setkával. Dnes se na životě naopak lpí, mnohdy až přespříliš. Vzpomeňme jen násilné udržování života předčasně narozených dětí, jež díky vyspělé technice přežijí, ovšem mnohdy za cenu trvalého poškození mozku. Život je jakožto hodnota absolutizován, ačkoli by jen málokdo volil dlouhý život prožitý v mukách, pokud by jim mohl pomocí smrti uniknout.

Jak tedy zodpovědět úvodní otázku? Není žena spíše jen přesvědčována, že jí novodobé osvobození zaručilo právo na sebeurčení, což jaksi samo sebou zaručuje i větší spokojenost? Nezkomplikovalo se však ve skutečnosti její postavení? Dříve ji alespoň zaštiťovaly tolik zatracované společenské zvyklosti a konvence, zůstávala v bezpečí domova se svojí rodinou, a když jej opustila, vytvořila nový domov, kde byla váženou paní, nikoli řadovou zaměstnankyní. Odstraněním těchto křesťansky motivovaných zvyklostí se osvobodila pouze padlá lidská přirozenost jako taková a projevuje se bezbřehou hříšností ve všech oblastech života. Muž, který se už sám přestává podřizovat duchovním hodnotám, zůstává uvězněn ve svém sobectví. A protože svět utváří právě on, vytyčuje ženě pravidla a prostor tak, aby co nejlépe sloužila jeho vlastním záměrům. Místo toho, aby se zavázal ženě věrností a úctou v manželství, nabízí jí pouze volný svazek bez záruk. Nejistotu, kterou žena v takovém vztahu prožívá, potírá často bláhovou nadějí, že uchování mládí ji uchrání před opuštěností. Mladším, "hledajícím" ženám v tomto nemůže konkurovat, avšak ani ony si nemohou být jisté, že se ženatý muž zřekne rodinného pohodlí v jejich prospěch. Tak se žena, vydána zcela napospas novopohanskému světu, stává nástrojem hlubšího rozvratu křesťanských duchovních hodnot.

Taková je nakonec moje odpověď na úvodní otázku, neboť se jednoduše nedá rozhodnout mezi dvěma sumami utrpení vzešlých z rozdílných podmínek, aniž by do nich nebyla dosazena hlavní proměnná - jedinečná osoba každé ženy. Snad by souhlasila i Sigrid Undsetová.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama