Pořádná ženská

16. dubna 2009 v 10:24 | Miroslava Jílková |  Literatura
Paní Janoušková už jako malá holčička nesnášela nepořádek, pečlivě vracela hračky zpátky na určené místo a neházela papírky od bonbónů na zem jako jiné děti, nýbrž do odpadkových košů na ulici. Proto se nikterak nezdráhala přijmout místo uklízečky v jednom uprchlickém táboře, vždyť v jejím věku člověk o práci sotva zavadí. Manžela pochovala nedávno, ještě ani nevyklidila jeho šatník, pouze prádlo po jeho smrti narovnala zpátky do přihrádek, kam přiložila i nové mýdlo s vůní šeříku. Syn se už dávno odstěhoval a už za života pana Janouška přijížděl jen na Vánoce a na Velikonoce. A tak paní Janoušková zůstala na všechny ty účty, které zatěžují každou domácnost, úplně sama.


Docházela do tábora uklízet již několik týdnů, když se jí přihodila nemilá věc. Ráno na schodech ubytovny našla mladého muže ležícího ve zvratkách a vlastních výkalech. Nejprve ji popadla hrůza, zda dotyčný muž vůbec žije. Když se přesvědčila, že dýchá, šla vše oznámit sociálním pracovnicím tábora. Sociální pracovnice, kterou právě vyrušila při ranním šálku kávy, přijala věc s naprostým klidem. "To je zase Ahmad", pronesla k ní, ukázala pohledem na tlustý spis na stole a zavolala ostrahu, aby se pracovník o notorického alkoholika postaral. Paní Janoušková pak dané místo umyla obzvlášť pečlivě.

Druhý den ráno se situace ke zděšení paní Janouškové opakovala. I odstranění viníka proběhlo stejně hladce jako předchozí den. Od dotyčného se šířil pronikavý zápach moči a na schodech po něm zůstala neurčitá směs veškerých lidských exkrementů, jejíž zápach i odporný vzhled dráždil žaludek paní Janouškové. Pro sebe si povzdechla, jestli má tohle zapotřebí, posypala místo popelem a vše uklidila.

Třetí den, když Ahmada našla znovu opilého ležet na chodbě, popadl ji takový vztek, že se přestala ovládat a s nevybíravými slovy ho praštila smetákem. Ahmad se pomalu probral a po chvíli už na sebe nechápavě zírali. Ahmad netušíce, co se s ním děje, a paní Janoušková náhle zaražena tím, že dotyčného vidí ve stále týchž špinavých a odporně páchnoucích šatech. Vyčinila mu do čuňat a odběhla za sociální pracovnicí, aby ji na jeho zbědovaný stav upozornila. Sociální pracovnice na to reagovala jen pohledem na tlustý spis s Ahmadovým jménem. "Problémy s ním byly všude. Nedá se s ním nic dělat, je pořád namol", a dodala, "Však si taky brzy zvyknete." Ale paní Janoušková byla pořádná ženská, a proto si mohla zvyknout na všechno, kromě jakékoli nepořádku a neřádstva. Hned po práci odjela domů, kde otevřela šatník s manželovým pečlivě uloženým oblečením a po chvilce zaváhání, během níž jako by mlčky nebožtíka žádala o souhlas, začala skládat do tašky po páru spodního prádla, kalhot, košil a dalších svršků. Navrch ještě položila mýdlo s vůní šeříku a vydala se zpátky do tábora.

Měla štěstí, zastihla Ahmada ve svém pokoji, jak se pozvolna probírá z kocoviny. "Podívejte, pane, vy se musíte umejt a voblíct do čistýho. Tuhle jsem vám něco přinesla", s těmi slovy mu paní Janoušková vyskládala na postel čisté voňavé prádlo. Na konec na něj s významným pohledem položila mýdlo. Ahmad se v posteli posadil a jeho nechápavý pohled těkal mezi složeným prádlem a neznámou ženou. Asi mi nerozumí, povzdechla si v duchu paní Janoušková a neútulnou místnost opustila.

Dlouhou dobu pak Ahmada neviděla. Vrtalo jí to hlavou, a tak se po práci zastavila na sociálním oddělení. Dozvěděla se, že se k velké radosti všech tento ztracený případ z nevysvětlitelných příčin sám vyřešil. Nejenže Ahmad přestal pít, ale našel si i práci, kam už dva měsíce pravidelně dochází. A to je skvělé, neboť za takové výborné úspěchy v práci s klienty dostane celé oddělení mimořádné prémie.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama