Duben 2009

O andělech

28. dubna 2009 v 9:38 Náboženství
Jak se to má s anděly, dobrými i zlými, podle nauky Církve? Především je třeba říci, že andělé jsou tvorové, v hierarchii stvoření zastávají místo za Pannou Marií. Jsou to tvorové ryze duchovní, i když někteří teologové jim připisovali jemné tělo. Jakožto duchové nezabírají žádný prostor, jsou nesmrtelní a mají rozum a svobodnou vůli. Jejich poznávací schopnosti jsou o mnoho vyšší než lidské, i když mají rovněž své meze. Podle učení Církve Bůh anděly vybavil nejen přirozenými schopnosti, ale také nadpřirozenou milostí. Po stvoření jejich stav nebyl definitivní, ale byli podrobeni zkoušce. Někteří z nich se rozhodli pro Boha a dosáhli slávy blaženého patření, někteří se od Boha odvrátili, ztratili posvěcující milost a byli zavrženi.

Dobří andělé jsou nápomocni Bohu v díle spásy. Je všeobecným přesvědčením Církve, že každý člověk, křesťan či pohan, má svého strážného anděla, jehož moc především pozorujeme při ochraně dětí. Andělé ochraňují lidi před nebezpečím těla i duše, vzbuzují v nich dobré myšlenky, přimlouvají se u Boha za hříšníky a potěšují duše v očistci. Nemohou působit na rozum a vůli, protože nad nimi je člověk pánem, ale mohou působit prostřednictvím smyslů.

Psi, ovce a vlci

27. dubna 2009 v 10:46 Náboženství
Učitel církve, jesuita, svatý Petr Canisius kázal svého času i v pražském svatovítském chrámu. Tehdejší kališníci z něho měli až panický strach; katolíci díky jeho vřelým slovům počali opět zvedat hlavy. Kanisiovi odpůrci se zmohli pouze na typicky českou švejkovinu, epigram pohrávající si s latinským svůvkem canis (pes): Hinc procul esto Canis, pro nobis excubat Hus! - Ať vzdálí se odtud Pes, nás bděle hlídá Hus. Dobrý světec jim odpověděl rázně, pravdivě a rozhodně vtipněji: Atqui Canem odere, haud oves sunt, sed lupi! - Kdož Psa nenávidí, nejsou ovce, ale vlci.

Znalec křesťanství Jefim Fištejn přepisuje biblické dějiny!

17. dubna 2009 v 11:06 Náboženství
Znalost Bible patří k výbavě evropského intelektuála. Předstírat ji se nevyplácí.


Pořádná ženská

16. dubna 2009 v 10:24 | Miroslava Jílková |  Literatura
Paní Janoušková už jako malá holčička nesnášela nepořádek, pečlivě vracela hračky zpátky na určené místo a neházela papírky od bonbónů na zem jako jiné děti, nýbrž do odpadkových košů na ulici. Proto se nikterak nezdráhala přijmout místo uklízečky v jednom uprchlickém táboře, vždyť v jejím věku člověk o práci sotva zavadí. Manžela pochovala nedávno, ještě ani nevyklidila jeho šatník, pouze prádlo po jeho smrti narovnala zpátky do přihrádek, kam přiložila i nové mýdlo s vůní šeříku. Syn se už dávno odstěhoval a už za života pana Janouška přijížděl jen na Vánoce a na Velikonoce. A tak paní Janoušková zůstala na všechny ty účty, které zatěžují každou domácnost, úplně sama.

Do zkřehlých zpívali jsme hrstí

8. dubna 2009 v 14:48 | Jaroslav Durych |  Literatura
Do zkřehlých zpívali jsme hrstí
ledacos jedním hlasem,
když zimní vítr proti srsti
krutě nám zadul časem.

Po krčmách, když jsme vzpomínali,
jak jsme celý rok žili,
jak býval dobrý kabát malý,
jak boty vodu pily,