1984 a 2008

4. prosince 2008 v 9:20 | jjs |  Filosofie
Když se asi před šedesáti lety snažil George Orwell (Eric Arthur Blair) vydat svůj nový román 1984 byl odmítnut dvaceti nakladateli. V alegorickém románu zasazeném do budoucnosti (letopočet 1984 mohl vzniknout přesmýknutím posledních dvou číslic roku, kdy román vznikl - 1948) byla spatřována kritika stalinismu, tedy režimu, se kterým si to v té době nikdo nechtěl moc rozházet. Stalinismus pominul, román však nepřestal být stále aktuální, naopak v roce 2008 můžeme konstatovat, že některé popisované praktiky, byly zdařile uvedeny do praxe. Připomeňme si o co v Orwellovu románu jde a zkusme si autorovy vize srovnat s realitou současnosti.


Oceánie a Evropa

V roce 1984 neexistují již národní státy (Londýn, kde se příběh odehrává, je hlavní město Územní oblasti jedna státu Oceánie), ale pouze tři obrovské superstáty (Oceánie, Eurasie a Eastasie), které spolu vedou permanentní válku sloužící k udržení kýženého statu quo.
V Oceánii vládne Strana, jejíž hlavou je mytický Velký bratr. Obyvatelstvo se dělí na členy vnitřní Strany (vládnoucí elity), členy vnější Strany (střední třídy) a tzv. proléty - prostý lid. Ideologie státu Oceánie se nazývá Angsoc (anglický socialismus), jehož osvojení je vyžadováno od každého člena Strany. Myšlení a chování členů strany je sledováno Ideopolicií skrze všudypřítomné obrazovky. Každý náznak nepravověrného myšlení je trestán jako ideozločin a obvykle končí zmizením provinilce a zametením stop po jeho existenci. Soudržnost obyvatelstva je udržována vzbuzováním nenávisti proti vnějšímu (státy, se kterými je Oceánie ve válce) i vnitřnímu (odbojové hnutí zvané Bratrstvo) nepříteli. Po členech Strany je požadována absolutní oddanost Straně - proto Strana likviduje tradiční rodinné hodnoty a povoluje sňatky pouze mezi lidmi, kteří se vzájemně nepřitahují, výhradně kvůli plození dětí. Rodinné vazby trhá rovněž státní výchovou dětí a jejich štvaním proti rodičům. Na proléty Strana takové nároky nemá, poskytuje jim relativní volnost, hledí na to, aby uspokojovala jejich sexuální potřeby šířením pornografie - udržuje lid ve stavu, kdy nemá zvláštní důvod se organizovat a bouřit proti Straně. O nezbytnou propagandu se stará Ministerstvo pravdy, nepřizpůsobiví jedinci končí na Ministerstvu lásky.


Než přikročíme k hlavnímu tématu článku, tj. nástroji na udržení moci Strany, kterým je ovládání myšlení prostřednictvím doublethinku a newspeaku, srovnejme si výše popsanou situaci v Oceánii s realitou dnešní doby. Co se týká národního státu, je Evropa na počátku cesty k vytvoření centralizovaného superstátu, který se maximálně snaží redukovat národnostní zvláštnosti. Přestože stále ještě existuje parlamentní demokracie na národní úrovni, v Evropské unii má většinu frakce, která má jednotnou ideologii, kterou bychom mohli nazvat dialektickým spojením liberalismu a socialismu (Libsoc?), a je možná jen otázkou času, kdy budou eliminovány všechny opoziční hlasy. Ideologickou čistotu sleduje EU prostřednictvím národním státům oktrojovaným zákonům jako je kupříkladu tzv. antidiskriminační zákon. Existují již zločiny myšlení, za které může být provinilec poslán na pár let za mříže, za všechny jmenujme například tzv. popírání holocaustu, v budoucnu bude prosazena trestnost tzv. homofobie. Libsoc rovněž vytváří umělé vnitřní nepřátele, kterými je kupříkladu naprosto marginální skupina tzv. neonacistů. Tradiční rodina tvořená mužem, ženou a dětmi je postupně likvidována prostřednictvím legalizace nepřirozených svazků, jakož i indoktrinací dětí prostřednictvím státního vzdělávacího systému. K propagaci svých idejí má Libsoc rovněž svá zvláštní ministerstva a ministry (v ČR je typickým příkladem takového ministra Džamila Stehlíková). Vidíme, že v určitých bodech, vykazuje situace ve fiktivní Oceánii se současnou situací v Evropě, až překvapivé shody.

Doublethink a dialektika

Tématu tohoto čísla se týká skutečnost, že vládu uskutečňuje Strana prostřednictvím zvláštního způsobu myšlení, který umožňuje intelektuálně zdatnějším jedincům "podržet v mysli dvě protikladná přesvědčení a zároveň obě akceptovat." (s. 228) - tzv. doublethink. Stranický intelektuál v Oceánii musel umět "úmyslně říkat lži a přitom jim doopravdy věřit" (s. 228) (i proto se ministerstvu zabývající se falšováním minulosti říká Ministerstvo pravdy).


Jak je na tom dnešní intelektuál ve srovnání s intelektuálem v Oceánii? Velmi podobně. I on musí umět podržet v mysli dvě protichůdné myšlenky a zároveň obě akceptovat. Kupříkladu musí umět v souladu s listinou základních práv a svobod hájit nezcizitelné právo člověka na život a zároveň právo ženy na usmrcení nenarozeného dítěte, obhajovat právo muslimů jednat proti zákonům země, v níž se nacházejí (muslim bijící ženu byl německým soudem osvobozen), a zároveň upírat křesťanům právo jednat podle své víry v zaměstnání (byl potrestán lékárník, který odmítl vydat ženě potratové pilulky), všechny kultury považovat za rovné a přitom zarputile bojovat proti kultuře evropské, zastávat se práv handicapovaných lidí a bojovat za možnost geneticky testovat plody v prenatálním stádiu - aby se postižení nerodili, zastávat svobodu slova, ale snažit se eliminovat veškeré projevy přesvědčení, které jsou odlišné od jeho vlastního - oficiálního. Pro příklad posledního jmenovaného můžeme uvést, jak v praxi vypadá názor na svobodnou diskuzi na portálu Christnet z klávesnice bývalého ředitele Vyšší odborné školy publicistiky PhDr. Rudolfa Vévody:

Nemá-li tohle fórum zcela zahynout na úbytě, nakolik to ještě mohou adminové ovlivnit, bude vhodné
- udržet slušné a někdy zábavné lidi, jako je J. Bartoň, Katka Grygová, Hana Grombiříková, PaKo a koneckonců i Prokop Remeš, Jarek Karban, Jirka Hlisnikovský, Eva Dominika, Jarda Štemberk a pár dalších;
- pokusit se, aby se vrátili dialogicky orientovaní či aspoň zábavní a originální nekřesťané jako liso, Petr Gryga či Boris Cvek; či nekatoličtí křesťané jako Martin Grombiřík nebo Miroslav Prýmek; a nakonec katolíci jako Josef Basík a Jirka Zajíc, kteří sem po "léčbě kultivovaným tradicionalismem" buď úplně přestali chodit, anebo ChN navštěvují velice zřídka - a kteří oba odst chybějí;
- vzužít toho, že sem teď chodí poměrně málo totalitárních darebáků; a snažit se vytvořit prostředí, ve kterém se sympatičtí nováčci jako Jemelka, Kuvalick nebo Felix Leo budou cítit dobře a neprásknou rychle dveřma;
- u Salveta, Štampacha, Zieglera, Zahrádky a Sabriny se snažit o jakousi noblesu k nim; neboť přestože z nich občas vzcházejí podivna a umanutosti (V Salvetově případě snad ironicky míněné), zpravidla jsou jejich texty obohacením, i když u každého z nich jinak a v různé míře;
- pár lidí si prostě nevšímat (jmenovat není třeba);
- tuto nevšímavost přerušit za předpokladu, že sem Stodola zase začně přivádět všelijaké magory od lefébvristů, jak se to tu už stalo, nicméně
- v současné době nikoho nevylučovat!
- Okamžitě umožnit návrat Filipa Sklenáře, vůči kterému bylo naspravedlivé použít mechanismus uplatněný kdysi proti nejhorší spodině (Katrák-Nebadal), s níž je zcela nemístné ho srovnávat - totiž zrušení registrace
. (http://www.christnet.cz/diskuse/prispevek.asp?zobraz=275170)

Oficiální ideologie Oceánie - Angsoc (anglický socialismus) si vědomě protiřečí (Válka je mír, Svoboda je otroctví, Nevědomost je síla), moderní filosofie dneška tvrdí, že všechny postoje ke světu (třeba ve vzájemném konfliktu) jsou stejně hodnotné a pravdivé s výjimkou těch, které všechny postoje ke světu za stejně hodnotné a pravdivé neuznávají, nebo že nová vyšší úroveň povstává se sjednocení protikladů. V Oceánii se nazývá tento způsob myšlení doublethink, ve skutečnosti se mu říká postmodernismus či dialektická logika.

Tak jako v Oceánii je doublethink požadován především od členů Strany, tak i prostým lidem dnes je ponechán nárok na tzv. zdravý rozum - ovšem s tím, že uznají, že jsou intelektuálně podřadní. Mohu uvést jeden příklad ze života. Když byl bývalý starosta Vsetína Jiří Čunek zvolen předsedou KDU-ČSL, zaslechl jsem v restauraci tento rozhovor:

"Představ si, že zvolili toho Čunka! Jak je to možný, přece nemůžou zvolit někoho, kdo říká takový věci!" (myšleny byly výroky Jiřího Čunka na adresu Romů)

"Proč? Vždyť má pravdu!"

"Pravdu má! Já bych ty Cikány zabila, ale jak můžou zvolit někoho, kdo něco takovýho říká!"

Lid tedy ví, kde je pravda, ale také ví, že pravdu "ti nahoře" říkat nesmějí a plně to akceptuje.

Horší to mají intelektuálové, kteří se dopouštějí ideologických zločinů. V Oceánii takový jedinec zmizel v útrobách Ministerstva lásky, v současnosti je nepravověrný odstraněn z veřejného života a jeho názor je masovými médii vytrvale ignorován. Pokrokovými intelektuály pak bývá označen za fundamentalistu, který je vnitřně nejistý, totalitárního gaunera či jinou pěknou přezdívkou. A každý jeho projev se stane nedůvěryhodným a jeho názory apriorně špatné. Znovu můžeme uvést příklad. Když německý politik Hohmman řekl, že vinit kolektivně Němce za zločiny nacismu je totéž co vinit kolektivně Židy z hrůz, které přinesla VŘSR jen proto, že většina hlavních revolucionářů byla židovského původu, byl mediálně zničen. V anketě, která proběhla a v níž byly prezentovány některé jeho názory, 80% procent respondentů s názory souhlasilo, když nevěděli, že jsou to názory pana Hohmmana. 80% s nimi nesouhlasilo, když vědělo, že se jedná o názory ideozločince Hohmmana.

Jeden z hlavních ideologů strany vysvětluje, na jakém principu doublethink pracuje, a jaká filosofie jej umožňuje.

Jedině ukázněná mysl chápe realitu, Winstone. Ty věříš, že realita je něco objektivního, vnějšího, co existuje samo o sobě. Věříš rovněž, že podstata skutečnosti je samozřejmá. Když sám sebe klameš a myslíš si, že něco vidíš, předpokládáš, že každý vidí tutéž věc jako ty. Ale já ti řeknu Winstone, že skutečnost není mimo nás. Realita existuje v lidském vědomí a nikde jinde. (s. 264)

Tento řekněme epistemiologický postoj není žádným objevem fiktivní Strany, ale je naopak ve filosofii více či méně akceptovaným názorem, který můžeme označit za subjektivismus. Ideolog Strany samozřejmě předvádí jeho krajní variantu - solipsismus, která ovšem v dějinách filosofie má své zastánce (Berkerley, Klíma). Opomineme-li antickou skepsi, patří mezi průkopníky subjektivismu především René Descartes, David Hume a Immanuel Kant. Descartes nalézá jistotu ve vlastním já, teprve od toho, co nachází sám v sobě se odvíjí jistota všeho ostatního. Na počátku Descartova filosofování stojí pochybnost, pochybnost je však myšlení a když člověk myslí, má jistotu, že existuje. Existence vnějšího světa není jistá - smysly mohou klamat. V subjektu nachází Descartes ideu Boha (ontologický důkaz Boží existence) a jen díky Boží dobrotě máme záruku, že smysly neklamou a že existuje vnější svět. K objektivitě okolního světa se Descartes dostává až na třetí pokus: přes existenci já, vrozenou ideu Boha, až po zjištění, že Bůh nenechá člověka v omylu. Je zřejmé, že všechny kroky jako Descartes filosof nemusí udělat. Český filosof Ladislav Klíma například napsal knihu s výmluvným názvem "Svět jako vědomí a nic", která představuje krajní variantu subjektivismu tzv. solipsismus, podle něž neexistuje nic mimo vlastní Já.

Hume naproti tomu popírá objektivní platnost rozumem odvozených zákonů, konkrétně kauzality, pro něj jsou skutečnou realitou jen smyslové vjemy a myšlení jsou jen vztahy mezi nimi.
Kant se snažil o syntézu Descartova racionalismu a Humova senzualismu a vytvořil teorii poznání, která poznamenala filosofii na mnoho let. Podle Kanta existují v lidském subjektu apriorní formy názoru, které mají vliv na to jak člověk poznává realitu, objektivní realita existuje, ale je sama o sobě nepoznatelná. Výsledný obraz světa závisí především na subjektu.

Ne nadarmo stojí subjektivismus na počátku filosofie Strany. Neexistuje-li objektivní řád nezávislý na lidském vědomí, pak je možné nakládat se skutečností podle libosti. Cokoliv Strana prohlásí za pravdu a dokáže vsugerovat lidem, to se pravdou stává. Proto Strana neustále přepisuje dokumenty o minulosti, protože podle ní minulost existuje jen v záznamech a hlavách lidí. Nahradí-li se záznamy jinými a lidé se naučí jim věřit, změní se i minulost. V realitě je tento postoj prezentován směrem, kterému se říká dekonstrukce a který je spjatý se jménem francouzského filosofa Jacquese Derridy. Podle tohoto směru neexistuje minulost jako taková, ale je pouze soubor vyprávění o ní vytvořený na základě jednotícího metavyprávění, které z ní činí smysluplný celek (takovým metavyprávěním může být křesťanství, ale i osvícenství a představa neustálého pokroku lidstva). Rozložením tohoto metavyprávění můžeme získat zcela jinou představu o minulosti. V beletristickém díle je dekonstrukce minulosti prezentována v díle Umberta Eca "Foulcouldtovo kyvadlo". Hlavní hrdinové dekonstruhují přesvědčení mnoha tajných společností o existenci zvláštního plánu na ovládnutí světa. Toto tradované vyprávění vzniklo na základě omylu, při němž byl význam přikládán velmi banální skutečnosti. Snaha o "dekonstrukci" tradice se datuje dál než do 20. století. Již osvícenci a svobodní zednáři se snažili přesvědčit lidi, že křesťanství je mýtus založený na omylu a udržovaný vládnoucí třídou. O dvě století později se osvícenství a modernita stala terčem dekonstrukce postmodernistů.

Tak jako v románu 1984 je subjektivismus prvním krokem k doublethinku, tak stojí Kantův subjektivismus na počátku tzv. dialektického myšlení, které je doulethinku podobné jako vejce vejci. Tvůrcem tzv. dialektické metody je německý filosof Hegel. Tvrdí, že v základu reality stojí rozpor. Kupříkladu bytí a nic je pro Hegela jedno. Vývoj se podle Hegela uskutečňuje prostřednictvím spojení protikladů, které umožňuje vznik vyšší kvality. Nejprve je teze, která se změní ve svůj opak - antitezi, spojením obou pak vzniká vyšší úroveň - synteze. Svět je vývoj objektivního ducha, který se snaží poznat sám sebe. Když se zneguje v antitezi vzniká příroda. Syntezí ducha a přírody vzniká vyšší jsoucno duchovně-tělesné - člověk. Mimochodem lidské dějiny jsou podle Hegela uskutečňováním pojmu svoboda a končí vytvořením pruského státu, jehož byl Hegel hrdým občanem. Filosofie vedle náboženství a umění je rovněž projevem vývoje světového ducha, filosofie je završena v - Hegelovi. Dialektickou metodu pak převzal Karel Marx, který podle svých slov Hegela postavil z hlavy na nohy, což znamená, že místo ducha na počátek klade hmotu. Marxismus-leninismus se stal oficiální filosofií mnoha států, které byly pustošeny komunistickým režimem. Pro to, aby člověk mohl považovat zlo za dobro je skutečně třeba doublethinku či dialektiky. Bohužel se toto zdravý rozum popírající myšlení vetřelo i do po druhém vatikánskem koncilu málo ostražité katolické Církve. Kupříkladu autor disertační práce Křesťanství jako utopie. K dialektice dějin křesťanského sociálního myšlení P. Tomáš Halík úspěšně dialektickou metodu užívá ve svých spisech. Uveďme si malou ukázku z jeho článku:

"V knize, která zde byla citována ("Co je bez chvění, není pevné"), razím heslo "Od katolicismu ke katolicitě", kterým se snažím ukázat své přesvědčení, že konfesionální rozdělení křesťanství je záležitostí dějinné epochy, kterou nyní musíme překročit. Vtěsnění křesťanské víry do "-ismů" je fáze, ze které musíme vyjít. Katolicita, o které mluvím na rozdíl od katolicismu, to rozhodně není naivně-osvícenecká představa jakéhosi nadkonfesionálního křesťanství. Neseme odpovědnost za svou tradici. Existuje různost - máme být doma, řečeno jazykem Komenského, v té své "jednotě". Nicméně uvnitř nich můžeme vnímat pluralitu theologií, spiritualit a církevních forem jako něco, co je kompatibilní." (http://www.halik.cz/clanky/o_ateismu_pochybnostech_vire.php)

Převeďme si Halíkova slova do pojmů dialektické logiky. Na počátku existovalo katolické křesťanství se svými jasně formulovanými pravdami (teze). Velkou část těchto pravd popřela různá "reformační" hnutí, především tzv. protestantismus (antiteze). Katolicita, která je vyšší formou křesťanského náboženství, vzniká spojením protikladných názorů katolického a protestantského (antiteze).

Newspeak a politická korektnost

Pro ovládání myšlení lidí buduje Strana v Oceánii zvláštní druh umělého jazyka - tzv. newspeak.
Newspeak nebyl vytvořen pouze k vyjadřování světonázorových myšlenkových postupů vlastních oddaným stoupencům Angsocu, nýbrž proto, aby znemožnil všechny jiné způsoby myšlení. Záměr byl ten, že až si newspeak všichni jednou provždy osvojí a oldspeak bude zapomenut, stane se kacířské myšlení - to jest myšlení, které se odchyluje od zásad Angsocu - doslova nemyslitelné, aspoň v té míře, v níž je myšlení závislé na slovech." (s. 314)

Tohoto cíle tvůrci newspeaku dosahovali vytvářením nových slov, ale hlavně eliminací slov nežádoucích a všech jejich neortotoxních významů. (s. 314)

Newspeak vycházel z angličtiny, která byla nazvána oldspeakem. Gramatika newspeaku se vyznačovala možností záměny slovních kategorií - jednotlivá slova se mohla užít jako podstatná jména, slovesa atd., a především tíhnutím k pravidelnosti (good - gooder - goodest, místo good - better - best). Odbourána byla antonyma, nahrazena byla možností vytvořit zápor jakéhokoliv slova prostřednictvím předpony un (good - ungood místo good - bad).

Slovní zásoba byla tvořena slovy užívanými v běžném životě, slovy vytvořenými výhradně pro politické účely a vědeckými a technickými termíny. Pro politické protivníky byla vytvářena slova zabarvená negativně, zatímco prostředky, které užívala Strana byla nazývána slovy s pozitivním významem, byť ve skutečnosti šlo o velmi obávané instituce. Kupříkladu Lamini (Ministerstvo lásky) se zabývalo mučením nepravověrných občanů, Pramini (Ministerstvo pravdy) falšovalo minulost, joycamp (tábor radosti) byl název pro tábor nucených prací. Myšlenky neodpovídající Angsocu prostřednictvím newspeaku vyjádřit nešlo. Pro možné zločiny proti Angsocu má newspeak vlastní pojmenování.

Velmi podobná Orwellově newspekeaku je mluva založená na tzv. politické korektnosti pocházející z USA. Jejím cílem je odbourat z jazyka slova, která vůči menšinám mají negativně zabarvený význam, a nahradit je jinými, s cílem změnit myšlení lidí o těchto menšinách.. Pro odpůrce naopak vytváří slova zabarvená negativně. Antonyma jsou rovněž většinou eliminována a jazyk je hnán k tomu, aby umožňoval vytváření slov ve všech rodech, čímž zcela ignoruje fenomén příznakovosti a bezpříznakovosti vyskytuící se ve všech gramatických kategoriích jazyka. Jazyk politické korektnosti rovněž obsahuje slova pro ideové zločiny.

Příklady nahrazení původních výrazů eufemismy:
Cikán > Rom > občan tmavé pleti
cizinec > občan hovořící špatnou češtinou
černoch > barevný > černý > Afroameričan
deviace > odlišná sexuální orientace
hluchý > neslyšící > Neslyšící
chudý > sociálně slabý
mrzák > zdravotně postižený > hendikepovaný > osoba se specifickými potřebami
nepořádný > nekonvenčně upravený
pacient > klient, uživatel zdravotnické služby
potrat > umělé přerušení těhotenství
sebevražda > dobrovolný odchod ze života
slepý > nevidomý
smilstvo > rizikové sexuální chování
sodomité > homosexuálové > gayové a lesbičky
starý > důchodce > senior
tlustí > obézní > plnoštíhlí
zaostalá kultura > alternativní kultura
zaostalé země > rozvojové země > země třetího světa

Příklady dysfemismů v jazyku politické korektnosti:

homofob, člověk, který nesouhlasí s institutem registrovaného partnerství
sexista, zastánce tradičního rozdělení rolí muže a ženy
rasista, člověk, který pozoruje odlišnosti mezi rasami (třeba barvu kůže)

Příklady ideových zločinů politické korektnosti:

antropocentrismus, přesvědčení, že lidé jsou nadřazeni ostatním živočichům
etnocentrismus, útisk nedominantní kultury pramenící z přesvědčení, že většinové chování je automaticky to správné
heterocentrismus, víra, že heterosexualita je "normální", přirozenější, nadřazená homosexualitě
hygienismus, názor, že tělesná čistota a upravenost zevnějšku je indikátorem hodnoty té které lidské bytosti
klamné povědomí, pojmenování pro skutečnost, že si ani ti nejvstřícnější příslušníci dominantních skupin neuvědomují, nakolik jsou jejich názory a přesvědčení výplodem společnosti založené na útlaku
logocentrismus, víra, že pravdu, význam a realitu lze poznat a tudíž i reprezentovat jazykem a že ti, kdož si přisvojují "vědění" a přisuzují si schopnost jasně formulovat a přesvědčivě argumentovat, jsou nějak nadřazeni těm, kteří to nedovedou

V našem krátkém slovníčku eufemismů si můžeme všimnout jedné věci. To, co je eufemismem vůči původnímu slovu, se za nějaký čas stává slovem, jež znovu začíná být negativně zabarveno a je třeba jej nahradit eufemismem novým. Tato skutečnost nám může poskytnout empirický důkaz toho, že politická korektnost je založená na mylném předpokladu, že prostřednictvím slova je možné změnit realitu, protože skutečnost mimo vědomí a jazyk neexistuje nebo je alespoň nepoznatelná.

Toto přesvědčení je založeno na filosofickém směru, kterému se obecně říká nominalismus. Nominalismus je produktem upadající scholastické filosofie a jako takový stojí na počátku veškerého subjektivismu a agnosticismu. Podle nominalistů je přesvědčení, že slova jsou znaky pro obecné pojmy, jejich prostřednictvím je uchopována realita nezávislá na myšlení a jazyku, mylné. Realisté, jimž nominalisté oponují, se domnívají, že pojem, v němž jsou uchopovány společné vlastnosti jednotlivých věcí, reálně existuje, protože je založen na autentickém poznání skutečnosti. Podle tohoto přesvědčení běžně lidé jednají, přestože velká část z nich nemá filosofickou erudici. Domníváme se, že slovem "člověk" vyjadřujeme určitý obsah společný všem jednotlivcům, které tímto slovem můžeme označit. Přestože se jednotliví lidé od sebe liší, to podstatné mají společné, a to společné způsobuje, že každého jednotlivce, který ono lidem společné vlastní, můžeme označit slovem "člověk". Podle realistů se jazyk skládá ze tří složek - samotného slova označujícího pojem, pojmu, který je abstraktní entitou, a jednotlivých věcí, které pojem zahrnuje a jež můžeme slovem označit.

Nominalisté mají názor jiný. Podle nich buď žádný pojem neexistuje a slovo vyjadřuje jen souhrn jednotlivin, nebo je pojen pouhou subjektivní mentální entitou, která nevyjadřuje skutečnost, ale je pouze užitečným nástrojem lidské praxe.

Prvním ze směrů, který stojí na počátku jazyka politické korektnosti, je tedy nominalismus. Jestliže prostřednictvím slov nejsou vyjadřovány reálně existující pojmy, pak je pomocí změny slova možné změnit myšlení lidí. Změnou slova se podle tohoto přesvědčení lidem z hlavy dostane i zafixovaný (ale reálně neexistující) pojmový obsah těchto slov. Ovšem skutečnost, že slova je třeba neustále měnit, svědčí o opaku.

Můžeme si uvést jeden příklad. Slovo Cikán bylo spojeno se skupinou občanů, s níž byla spojována vysoká kriminalita. Proto bylo nahrazeno slovem Rom. To ovšem kriminalitu Cikánů nesnížilo! Pořád zůstala vysoká. Proto si lidé začali vysokou kriminalitu spojovat i se slovem Rom. Ve sdělovacích prostředcích se proto v souvislosti s kriminalitou začalo hovořit raději o občanech tmavší pleti, což ovšem rovněž neodbouralo kriminalitu Romů bývalých Cikánů. Proto se v médiích o národnosti v souvislosti s kriminalitou raději vůbec nehovoří. Kriminalita občanů tmavší pleti, dříve Romů, ještě dříve Cikánů, zůstala i přesto vysoká. To proto, že různá slova označují stále tutéž skupinu občanů. Dokud se v této skupině občanů podíl na kriminalitě nesníží, bude stále s kriminalitou spojována, i přes všechna jména, která jí jazyk politické korektnosti přidělí.
Kromě nominalismu je dalším zdrojem jazyka politické korektnosti skutečnost, že lidé (zřejmě díky zatemnění rozumu daného porušenou přirozeností) tíhnou k nerozlišování mezi slovy a věcmi, což bylo, je a bude původem rozličných magických praktik uskutečňovaných prostřednictvím jazyka. Jde vlastně o tendenci k pověrčivosti, která není tak snadno odbouratelná. Podle běžně rozšířených pověr může to, že se o něčem hovoří, danou událost přivolat. Všichni asi známe pořekadlo: "My o vlku a vlk za dveřmi." Často člověk také bývá okřiknut, když hovoří o nepříjemné skutečnosti, aby mlčel a nepřivolával neštěstí. A právě s touto lidskou slabostí počítá jazyk politické korektnosti, který sugeruje lidem, že změnou slova se změní i realita. To je ovšem, jak jsme si ukázali, omyl. Realita se vyřknutím magického zaklínadla tajemným způsobem nemění. Naopak - slova mají realitu prostřednictvím pojmů vyjadřovat.

Závěr

Jsme přesvědčeni o tom, že podobnosti mezi fiktivní Oceánií a současným Západem, jsou dosti zřejmé. Je zajímavé, že narozdíl od Strany stoupenci Libsoc své stoupence aktivně nelikvidují, ale proskribují je prostřednictvím manipulování veřejného mínění či zamezením přístupu k možnosti se vyjadřovat v důležitých médiích. Ovšem to je možná jen otázka času. My, proléti, kteří nejsme považováni za významné, ovšem máme relativní svobodu, protože nejsme pro Libsoc příliš nebezpeční. Svou intelektruální elitu si Libsoc vychovává prostřednictvím humanitních oborů na vysokých školách, kde jsou otvírány studijní programy, v nichž je bezrozporné myšlení (logocentrismus), přesvědčení o výjimečnosti evropské kultury (etnocentrismus), názor, že člověk má výlučné postavení v přírodě (antropocentrismus) či myšlenka, že mezi pohlavími existují rozdíly (sexismus), považované za ideologické zločiny. Za všechny obory jmenujme například multikulturní studia, humanitní environmentalistiku či tzv. gender studies. Dostatek zapálených mladých budovatelů tedy Libsoc má a pár lidí uchovávajících si jako buržoazní přežitek přesvědčení, že pravda je jen jedna, považuje za okrajovou a víceméně studijně (psychiatrie, sociologie) zajímavou okrajovou skupinu. "Oldthinkers unbellyfeel Angsoc" (s. 220) znamená něco jako "Ti, jejichž názory se zformovaly před Revolucí, nejsou schopni se plně oddat myšlenkám Angsocu." (s. 220).

Přesto není třeba zoufat. "Si Deus pro nobis, quis contra nos?" (Rom, 8, 31) Naděje na jedinou zachráněnou duši před jedem Libsocu stojí za to, aby se člověk namáhal, i když reálné výsledky nevidí. A Bůh dokáže zdánlivě beznadějnou situaci obrátit ve velkolepé vítěztví, když člověk v jeho pomoc nepřestává doufat.

Literatura

ORWELL, George: 1984. 1. vyd. v nakl. Levné knihy. Praha : Levné knihy, 2000. 328 s. ISBN 80-7309-002-3.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 mira232 mira232 | 14. srpna 2009 v 11:55 | Reagovat

ano pravda je jen jedna. pricina a nasledek je pravda.

2 jjs jjs | 21. srpna 2009 v 9:15 | Reagovat

Ano, proto můžeme ze světa dokázat existenci Stvořitele.

3 VTD VTD | 24. listopadu 2009 v 19:06 | Reagovat

Celý článek je vykonstruován na nesmyslech a u měle našroubovaných argumentech, jež nemohou před důkladnějším zamyšlením obstát.

4 jjs jjs | 14. prosince 2009 v 15:55 | Reagovat

Škoda že jste se nezamyslel...

5 Er Er | E-mail | Web | 16. dubna 2012 v 13:30 | Reagovat

máš pěkný blog ;-)

6 Smitha505 Smitha505 | E-mail | Web | 28. května 2014 v 6:50 | Reagovat

Im genuinely enjoying the style and layout of one's website. Its a very uncomplicated on the eyes which makes it a great deal much more enjoyable for me to come here and pay a visit to far more typically. Did you hire out a designer to make your theme? Excellent perform! bbceeefeddacddgk

7 Pharmg187 Pharmg187 | E-mail | Web | 29. května 2014 v 0:41 | Reagovat

Very nice site! <a href="http://apeyixo2.com/ysyaoys/1.html">cheap goods</a>

8 Pharmg95 Pharmg95 | E-mail | Web | 29. května 2014 v 0:42 | Reagovat

Very nice site! cheap goods http://apeyixo2.com/ysyaoys/4.html

9 Pharme930 Pharme930 | E-mail | Web | 29. května 2014 v 0:43 | Reagovat

Very nice site!

10 cheap_viagra cheap_viagra | E-mail | Web | 30. května 2014 v 18:47 | Reagovat

Hello!

11 Smitha420 Smitha420 | E-mail | Web | 26. července 2014 v 13:16 | Reagovat

Informative Site Hello guys here are some links that contains information which you might find useful yourselves. It is Worth Checking out. acefcbdfbckgbfka

12 Smithe654 Smithe654 | E-mail | Web | 30. července 2014 v 17:39 | Reagovat

If some one wants expert view concerning running a blog afterward i advise himher to pay a quick visit this afefcdckegdafbde

13 generic_viagra generic_viagra | E-mail | Web | 1. srpna 2014 v 22:57 | Reagovat

you use disallowed a designer to make the style? Superb vocation!

14 Smithe312 Smithe312 | E-mail | Web | 2. srpna 2014 v 16:28 | Reagovat

Wow, marvelous blog structure! How long have you been running a blog efdegadeedagkfba

15 prescription_cialis prescription_cialis | E-mail | Web | 5. srpna 2016 v 14:41 | Reagovat

Write more, thats all I have to say. Literally, it seems as though you relied on the video to make your point. You clearly know what youre talking about, why throw away your intelligence on just posting videos to your weblog when you could be giving us something enlightening to read?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama