Nová Martiniho kniha - exkomunikace latae sententiae?

7. listopadu 2008 v 10:04 | jjs |  Náboženství
Je smutnou pravdou, že současná Církev svatá má mnoho velmi špatných pastýřů, a to často i na velmi vysokých postech. To nijak nekoliduje s její neomylností, jak by se mohlo na první pohled někomu zdát. Ne každý výrok papeže, biskupa či kněze je automaticky třeba chápat jako výkon řádného Magisteria. Faktem však je, že jakékoliv pohoršující výroky pastýřů, byť se nejedná o výkon Magisteria, mohou vykonat velké škody na svěřených duších. V dnešní době je třeba, aby se katolík sám co nejvíce snažil poznat učení Církve, protože je mnoho nehodných pastýřů, kteří nevedou správně své stádo.

Při zjevení v La Salettě Panna Maria řekla: "Mnozí opustí víru, a počet kněží a řeholníků, kteří se odloučí od pravého náboženství, bude veliký; mezi těmito osobami vyskytovati se budou i biskupové."




Kardinál Martini vydal novou knihu, v níž útočí na encykliku Pavla VI. "Humanae vitae". Proti učení Církve se odvolává k samotnému Pánu Ježíšovi - prý by ji neschvaloval, protože Pán Ježíš sedával s hříšníky. Nepřipomíná vám to něco? Kolikrát jsme tyto "argumenty" od popíračů učení Církve slyšeli! Že dal Pán Ježíš Církvi Ducha svatého a záruku, že ji brány pekelné nepřemohou? Ne, oni vědí, co si Pán Ježíš myslí lépe! Že k hříšníkům chodil proto, že zdraví nepotřebují lékaře, ale právě nemocní - hříšníci? Ne, oni vědí, že Pán Ježíš byl prostě k hříchu tolerantní!


Kardinál Martini představuje encykliku "Humanae vitae" jako nějakou novotu násilně zavedenou do Církve, jakoby učení o nepřípustnosti antikoncepce nebylo v Církvi vždy a jakoby ho slavnostně nedeklaroval papež Pius XI. v encyklice "Casti connubii" slovy, která odpovídají požadavkům na slavností neomylné vyhlášení nauky:

Arci někteří, zřejmě se odkloňujíce od křesťanské nauky, která hned od samého počátku byla převzata a bez přetržení byla hlásána, v poslední době byli toho mínění, že se má slavnostně zaujmouti jiné stanovisko k tomuto jednání. Proto Církev katolická, jíž Bůh sám svěřil úkol učiti a chrániti bezúhonnost a počestnost mravů, uprostřed této mravní spouště, aby zachránila neporušenou čistotu manželské smlouvy před touto ohavnou zkázou, na znamení svého božského poslání důrazně našimi ústy zvedá hlasu svého a znova prohlašuje: jakékoli manželské obcování, při němž jest olupován úkon úmyslným zásahem lidí o svůj přirozený účinek, to jest dáti život dítěti, jest prolomením zákona Božího a přirozeného, a ti, kdo se dopustili něčeho takového, poskvrňují své svědomí těžkou vinou. (Casti connubii, odst. 57).


Krom toho kardinál Martini ve své knize popírá peklo a očistec - tedy pravá dogmata Církve. V článku o jeho knize se dočteme, co o těchto dvou "institucích" kardinál soudí:

Hell "exists, and is already on the earth": in the preaching of Jesus, it was "a warning" not to produce too much hell down here. Purgatory is also "an image" developed by the Church, "one of the human representations that show us how it is possible to be spared from hell." The ultimate hope is "that God will welcome all of us," when justice gives way to mercy.

To je ovšem jasná kolize s katolickými dogmaty.
  • Duše těch, kteří umírají ve stavu osobního těžkého hříchu, jdou do pekla. (de fide)
  • Nebeská blaženost i stav zatracení trvá věčně. (de fide)
Nemůžeme být spojeni s Bohem, jestliže se svobodně nerozhodneme milovat ho. Avšak nemůžeme milovat Boha, jestliže těžce hřešíme proti němu, proti svému bližnímu a proti sobě samým: "Kdo nemiluje, zůstává ve smrti. Každý, kdo nenávidí svého bratra, je vrah - a víte, že žádný vrah nemá v sobě trvalý a věčný život" (1 Jan 3,14-15). Náš Pán nás upozorňuje, že budeme od něho odděleni, jestliže nepřispějeme na pomoc chudým a maličkým v jejich nouzi: jsou totiž jeho bratry. Zemřít ve smrtelném hříchu, aniž by byl smyt lítostí, a nepřijmout milosrdnou Boží lásku, to znamená zůstat navždy odděleni od Boha v důsledku našeho svobodného rozhodnutí. A tento stav konečného sebevyloučení ze společenství s Bohem a s blaženými je označován slovem "peklo". Ježíš často mluví o "pekle", o "neuhasitelném ohni", vyhrazeném tomu, kdo až do konce života odmítá uvěřit a obrátit se, tam mohou zahynout jak duše, tak tělo. Ježíš ohlašuje přísnými slovy, že "pošle své anděly, ti posbírají z jeho království … ty, kdo dělají nepravosti, a uvrhnou je do ohnivé pece" (Mt 13,41-42), a že vynese rozsudek: "Pryč ode mne, vy zlořečení, do věčného ohně!" (Mt 25,41). Církev ve svém učení potvrzuje existenci pekla i jeho věčnost. Duše těch, kteří umírají ve stavu smrtelného hříchu, sestupují ihned po smrti do pekla, kde snášejí pekelné tresty, "věčný oheň". Hlavním trestem pekla je věčné odloučení od Boha, neboť pouze v Bohu může mít člověk život a štěstí, pro které byl stvořen a po nichž touží. (KKC § 1033-1037)

  • Duše spravedlivých, zatížené ještě lehkými hříchy nebo tresty za hříchy, jdou do očistce. (de fide)
Ti, kdo umírají v Boží milosti a přátelství, ale nejsou dokonale očištěni, i když jsou si jisti svou věčnou spásou, jsou po smrti podrobeni očišťování, aby dosáhli svatosti nutné ke vstupu do nebeské radosti. Církev nazývá toto konečné očišťování vyvolených očistcem; to je něco úplně jiného než trest zavržených. Církev formulovala nauku víry o očistci zvláště na florentském a tridentském sněmu. Církevní tradice mluví, s odvoláním na některé texty Písma, o očistném ohni: "Co se týká některých lehkých hříchů, je třeba věřit, že před posledním soudem je očistný oheň; vždyť ten, který je pravda, říká, že jestliže se někdo rouhá Duchu svatému, nebude mu odpuštěno ani v tomto věku, ani v budoucím (Mt 12,32). Z tohoto tvrzení se odvozuje, že jisté viny mohou být odpuštěny v tomto věku, ale jiné v budoucím věku." Toto učení se také opírá o modlitbu za zemřelé, o níž hovoří již Písmo svaté: "Proto dal [Juda Makabejský] přinést smírnou oběť za mrtvé, aby jim byly odpuštěny hříchy" (2 Mak 12,46). Církev již od prvních dob uctívala památku zemřelých, přimlouvala se za ně a přinášela zvláště eucharistickou oběť, aby, očištěni, mohli dosáhnout blaženého patření na Boha. Církev také doporučuje almužny, odpustky a kající skutky za zemřelé: "Pojďme jim na pomoc a vzpomínejme na ně. Jestliže Jobovi synové byli očištěni obětí jejich otce, proč bychom měli pochybovat o tom, že naše obětní dary za mrtvé jim přinášejí nějakou útěchu? Neváhejme a pojďme na pomoc těm, kteří jsou mrtvi, a obětujme za ně své modlitby." (KKC § 1030-1032)


Tedy žádné "peklo na zemi", žádná "představa" Církve, ale dogmaticky vymezená fakta.
Domnívám se, že kardinál Martini naplňuje skutkovou podstatu trestného činu hereze, za což propadá podle kanonického práva samočinné exkomunikaci.

Kán. 750: Božskou a katolickou vírou je třeba věřit vše, co je obsaženo v Božím slově, psaném nebo tradovaném, totiž v tom jediném pokladu víry svěřeném církvi, a co rovněž jako od Boha zjevené předkládá k víře Učitelský úřad církve ať slavnostním výrokem nebo řádným a obecným hlásáním; totiž to, co se jeví jako společně od věřících uznávané pod vedením Učitelského úřadu. Všichni mají povinnost varovat se každé nauky, která tomu odporuje.

Kán. 751: Heresí se nazývá tvrdošíjné odpírání, po přijetí křtu, nějaké pravdy, kterou je nutno věřit vírou božskou a katolickou anebo tvrdošíjné pochybování o ní. Apostazie je naprosté odmítnutí křesťanské víry. Schisma je odepření podřízenosti nejvyššímu veleknězi nebo odmítnutí společenství s členy církve, jemu podřízenými.

Kán. 1364: § 1: Odpadlík od víry, bludař a schismatik upadá bez dalšího do samočinné exkomunikace se zachováním předpisu kán. 194 § 1 n. 2. Klerik může být mimo to potrestán tresty, o nichž je v kán. 1336 § 1 n. 1, 2 a 3.

§ 2: Žádá-li si to dlouhotrvající vzdor nebo velké pohoršení, mohou být přidány i jiné tresty, dokonce i propuštění z duchovního stavu.

Jsem přesvědčen, že u kardinála Martiniho, který je svými útoky proti "Humanae vitae" proslulý, nastala situace, kterou popisuje §2 kánonu 1364.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tomas Tomas | 12. prosince 2011 v 11:37 | Reagovat

Casti connubii nepripusta to, co uz pripusta Humanae vitae v oblasti manzelstva. CC nedovoluje ani prirodzene planovanie rodicovstva, HV povoluje. Vidno na tom napredovanie cirkvi v case. HV asi tiez nemohlo byt napisane skor, nebolo by prijate podobne ako kardinal Martini teraz. Cirkev by mala hovorit recou zrozumitelnou dnesnemu cloveku, myslim, ze o to Martinimu ide. Kiez by ich bolo takych viac.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama