Zem?

30. září 2008 v 13:05 | mb |  Literatura

Otokar Březina byl veliký básník, snad vůbec největší básník, jakého naše vlast měla; podle mnohých mladších básníků, byl snad vůbec největším básníkem všech dob. Vypracovával se těžko, od románu realistického a od dekadentních temných básní se dopracoval k vlastnímu dokonalému výrazu. Jeho vrcholné sbírky prostupuje jas a víra v lepší příští lidstva, kterou v sobě samotářský básník živil četbou starých i moderních myslitelů. Březina se za svého života ještě dočkal deziluze: první světové války a masarykovské republiky, s jejíž politikou a kulturou se ke sklonku života čím dál více rozcházel; z mnohých svědectví je jisté, že rozpoznával pravou cestu v niternějším návratu k Církvi, se kterou se prakticky nikdy zcela nerozešel.

Ve vynikající sbírce Stavitelé chrámu však ještě básník věřil v lepší zítřky, v moudrost lidstva, které se povznese nad hmotařství a požitkářství, kamsi výše, k duchovnu. Vyjadřuje to dobře například tato jeho báseň:
Zem?
Svět rozkládá se za světem,
za hvězdou hvězda, když půlnoc se tmí,
a mezi nimi je jeden, krouží kolem bílého slunce,
a let jeho hudbou tajemné radosti hřmí,
a duše těch, kteří nejvíce trpěli,
do něho vejíti smí.
Sta bratří řeklo: Známe tajemství jeho,
mrtví v něm vstávají ze sna, živí v něm zmírají snem;
milenci řekli: Přílišnou září oslepí zraky
a čas jako vůně neznámých květů každého usmrtí v něm;
a ti, kteří dovedli viděti tisíciletí,
s úsměvem ptají se: Zem?
O šedesát let později, v padesátých letech, nechal se touto básní inspirovat Březinův následovník, obhájce a ctitel až fanatický, básník a kněz P. Jakub Deml. Ač svého mistra miloval, nebál se mnohdy některé části jeho díla ironizovat či parodovat, zvláště v četných polemikách. Tak se mu i výše citovaná báseň stala v stáří inspirací k tomu, aby popsal naši zem, jak se v dané době jevila jemu:
Kam stoupne naše noha, není Boha,
jedním dechnutím jsme sfoukli všecky voskovice,
oltářů a Boha není více.
Ba i chemicky jsme prozkoumali všechny kostely a svatyně
a nenašli jsme Boha ani v purpuru a platině.
Píšem proto Boha - ač i to je mnoho - s malým písmenem,
jíme, pijem, spíme a ptáme se Zem?
Kéž bychom dnes mohli dát za pravdu vznešené vizi Březinově. Ale tak jako po minulé věky, tak jako v neutěšených letech padesátých, i dnes zaryjí se pravdou do kůže nás hříšníků tvrdá a výsměšná slova Demlova, tvrdá realistická slova kněze Kristova…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Barman Barman | Web | 23. září 2017 v 14:59 | Reagovat

To je moc zajimave

2 Bart Bart | Web | 28. září 2017 v 4:18 | Reagovat

Bez kytary to nejde

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama