Zem?

30. září 2008 v 13:05 | mb |  Literatura

Otokar Březina byl veliký básník, snad vůbec největší básník, jakého naše vlast měla; podle mnohých mladších básníků, byl snad vůbec největším básníkem všech dob. Vypracovával se těžko, od románu realistického a od dekadentních temných básní se dopracoval k vlastnímu dokonalému výrazu. Jeho vrcholné sbírky prostupuje jas a víra v lepší příští lidstva, kterou v sobě samotářský básník živil četbou starých i moderních myslitelů. Březina se za svého života ještě dočkal deziluze: první světové války a masarykovské republiky, s jejíž politikou a kulturou se ke sklonku života čím dál více rozcházel; z mnohých svědectví je jisté, že rozpoznával pravou cestu v niternějším návratu k Církvi, se kterou se prakticky nikdy zcela nerozešel.

Ve vynikající sbírce Stavitelé chrámu však ještě básník věřil v lepší zítřky, v moudrost lidstva, které se povznese nad hmotařství a požitkářství, kamsi výše, k duchovnu. Vyjadřuje to dobře například tato jeho báseň:
Zem?
Svět rozkládá se za světem,
za hvězdou hvězda, když půlnoc se tmí,
a mezi nimi je jeden, krouží kolem bílého slunce,
a let jeho hudbou tajemné radosti hřmí,
a duše těch, kteří nejvíce trpěli,
do něho vejíti smí.
Sta bratří řeklo: Známe tajemství jeho,
mrtví v něm vstávají ze sna, živí v něm zmírají snem;
milenci řekli: Přílišnou září oslepí zraky
a čas jako vůně neznámých květů každého usmrtí v něm;
a ti, kteří dovedli viděti tisíciletí,
s úsměvem ptají se: Zem?
O šedesát let později, v padesátých letech, nechal se touto básní inspirovat Březinův následovník, obhájce a ctitel až fanatický, básník a kněz P. Jakub Deml. Ač svého mistra miloval, nebál se mnohdy některé části jeho díla ironizovat či parodovat, zvláště v četných polemikách. Tak se mu i výše citovaná báseň stala v stáří inspirací k tomu, aby popsal naši zem, jak se v dané době jevila jemu:
Kam stoupne naše noha, není Boha,
jedním dechnutím jsme sfoukli všecky voskovice,
oltářů a Boha není více.
Ba i chemicky jsme prozkoumali všechny kostely a svatyně
a nenašli jsme Boha ani v purpuru a platině.
Píšem proto Boha - ač i to je mnoho - s malým písmenem,
jíme, pijem, spíme a ptáme se Zem?
Kéž bychom dnes mohli dát za pravdu vznešené vizi Březinově. Ale tak jako po minulé věky, tak jako v neutěšených letech padesátých, i dnes zaryjí se pravdou do kůže nás hříšníků tvrdá a výsměšná slova Demlova, tvrdá realistická slova kněze Kristova…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama