Vyznání bl. Petra Fabera

26. září 2008 v 17:34 | mb |  Recenze

Bl. Petr Faber (1506 - 1546) patří mezi pozoruhodné světce 16. věku. Prostý savojský chlapec se vrhl na studia a v Paříži na teologii. Studentskou světničku s ním rok sdílel budoucí světec a apoštol dálného východu, František Xaverský. Po roce do skromného pokoje přibyl ještě jeden student: sám Ignác z Loyoly. Tak se sešli tři sloupy budoucího řádu, Tovaryšstva Ježíšova. Práce Ignácova a Xaveriova je známa. Čtenář má nyní možnost seznámit se i s literárním odkazem bl. Petra Fabera.

Nakladatelství Refugium vydalo jeho vynikající "vyznání": soubor deníků, zápisků a meditací z cest. Faber na sebe vzal nelehký a mnohdy nevděčný úděl poutníka po Německu; byl totiž samotným papežem delegován pro jednání s protestantskými kurfiřty a teology. Jeho zápisky jsou zajímavé z hlediska historického a biografického; ale stejně jako konfese sv. Augustina jsou vynikajícím návodem pro povzbuzení vnitřního duchovního života křesťana. Jsou psány srozumitelně a čtivě; mnohé subtilní teologické problémy jsou zde osvětleny slovy nečekaně prostými.
Petr Faber je především světec, člověk, který prochází nepřátelským územím v naprosté důvěře v Boha a Jeho Milosrdenství, snaží se být neustále otevřen Darům Ducha Svatého. Tato naprostá odevzdanost je patrná téměř na každém řádku: "Boží Milosrdenství, Tys kráčelo se mnou a už tehdy jsi chtělo, abych Ti patřil. Proč jsem Tě, Duchu Svatý, jasně nepoznával? Proč jsem se do té chvíle nedokázal odloučit ode všech, abych vstoupil do Tvé školy? Vždyť Tys mě zval a zahrnoval tak štědrými požehnáními. A navzdory všemu jsi mě uchvátil a poznamenal jsi mě nezničitelnou stopou své bázně. Vždyť, kdyby ta ve mně vymizela, jako tomu bylo s jinými nezaslouženými dary; což by to se mnou nedopadlo jako se Sodomou a Gomorou?" Takto vzpomíná světec na své dětství.
Faberovi bylo vyměřeno pouhých čtyřicet let života pozemského. I za tu dobu vykonal nesmírné množství práce pro Církev. Spoluzaložil Tovaryšstvo, byl obratným vyjednavačem, odvrátil od čerstvých bludů tak zvané reformace mnoho duší, byl zpovědníkem knížat a panovníků. Budoucnosti však odkázal i své duchovní deníky, v kterých má dnes - zásluhou překladatele Josefa Koláčka SJ - možnost číst i český čtenář.
Je to potěšitelné, že si jezuité aspoň občas vzpomenou na své velké předchůdce a světce a neservírují aspoň na chvíli svým čtenářům smrtelné intelektuálské koktejly pánů Teilharda či Rahnera.
Na závěr bych ocitoval Faberovu modlitbu za duše bludařů: "Pane Ježíši, kdo tu vůbec uznal Tvou dobrotu? Vždyť právě ona poskytla tolik hmotných statků, dopřála, aby tu trvale zůstávala Eucharistie a další svátosti, slova a obřady křesťanské tradice. Odpusť, Pane, jestliže zde na tyto věci nemyslí, neptají se na ně a přehlížejí je. Odpusť, že zde nikdo nepamatuje na duše těch, kteří jsou v očistci, jako by toho neměli zapotřebí. Uchovej, Pane, tomuto lidu všechna jeho dobra a nehleď na jejich nevědomost, nedbalost a nevděčnost: obrať spíše pohled na Krista Vykupitele, na svaté Anděly a na svaté duše, jež jsou za to vše vděční místo nás."
Nemodlí se takto bl. Petr Faber i za nás? Slova světců jsou vždy aktuální.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama