Viktor Dyk: Lehké a těžké kroky

2. září 2008 v 9:09 | mb |  Recenze
Před antikvariátem v bedničce knih, které možno dostati po pěti korunách, Dykovy "Lehké a těžké kroky". Oželím čtvrt piva nebo 3 rohlíky a pár drobků a nakupuji. První náhodně otevřená dvouhaléřová stránka vypadá následovně:

JEREMIÁŠ
A přijde čas, kdy starším znelíbí se
řeč prorokova urputná.
Kdož znali Boha, bůžkům pokloní se.
Egyptský hrnec zachutná.
Tu lišky lezou z doupat svých a skrejší,
lsti plny, plny naděje.
Kdož nejzvrhlejší jsou a nejpodlejší,
dí : My, my mluvčí Judeje!
Tu k smíchu velkost. Hanba tvář svou směle
pod sluncem žhavým odhalí.
Poblíže stánku stojí zlaté tele.
A kdož by tančit váhali?
Tu k smíchu zašlé. Minulosti kroky
hloupoučké byly, nejapné.
Tu k smíchu čekat: příliš dlouhé roky.
A každý den cos zašlápne.
Tu k smíchu věřit; marně hlas tvůj horlí.
Tu k smíchu bít se; vzdor jen zabije.
Z kurníků nikdy nezvednou se orli.
Ten podlý, onen slabý je.
Nadarmo volat stíny velkých otců,
když drobný zájem oči zastírá.
Zaniká hlas tvůj v hluku čilých kotců.
A kdekdo blouda potírá.
Tu nelze než se pousmáti touze.
Co říkáš dlouho, zevšední.
Chrám minulosti patník u cest pouze.
Pse, svoji nohu pozvedni!
Nu řekněte, kdo by dnes za takové bezdůvodné hrubosti dával 2 haléře?! Proudí to kolem bedýnek s knihami, nožka se vždy poslušně a automaticky zvedne…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama