Dvě podoby sv. Václava

28. září 2008 v 7:00 | jjs |  Náboženství

Dvě podoby má sv. Václav v mysli českého národa. Obě nejsou stejně oprávněné. Pro část českého národa je kníže Václav světec, zbožný muž, který se nemalou měrou zasloužil o rozšíření křesťanství u nás, mučedník a patron české země, ke kterému se Čechové obracejí v těžkých dobách a k němuž volají: "Nedej zahynout nám ni budoucím!" Tento sv. Václav je symbolem lásky k Bohu a vlasti. Takový obraz svatého Václava, jistě správný a pravdivý, byl u nás budován katolickou Církví a lidé jej oživovali v dobách, kdy českému národu hrozil zánik. Takto se lidé dívali na knížete Václava již od samého počátku - Václav umírá s pověstí světce a záhy vstupuje do literatury.

Pohřbili potom úctyhodné tělo Václava, dobrého a spravedlivého ctitele Božího a milovníka Kristova, duše pak jeho odešla k Bohu, jemuž sloužil s nábožností a kázní. Krev jeho však po tři dny nechtěla vsáknout do země. Až třetí den, jak všichni viděli, krev jeho se ztratila a vzešla v chrámě nad ním, takže se všichni divili. Doufáme však v Boha, že se na přímluvy zbožného a dobrého muže Václava ukáže ještě větší zázrak. Neboť jeho utrpení se vpravdě vyrovnalo utrpení Kristovu a svatých mučedníků. Vždyť i o něm konali poradu jako Židé o Kristu, rozsekali ho stejně jako Petra a nemluvňátka kvůli němu povraždili jako i kvůli Kristu. Byl pak zabit kníže Václav 28. dne měsíce září. Bůh udělil pokoj jeho duši na místě věčného odpočinutí se všemi spravedlivými, i s těmi, kteří kvůli němu byli pobiti, ač byli nevinni. (I. staroslověnská legenda o svatém Václavu, překlad Josef Vašica)
Pro jinou část národa byl svatý Václav slabý panovník, který nebyl schopen čelit nepřátelům a raději odváděl poplatky Němcům, než aby se s nimi pustil do otevřeného boje. Tento obraz svatého Václava se objevuje v 19. století a na jeho rozšíření má vliv zejména dílo Františka Palackého, který uvádí, že sv. Václav jako první začal platit daň (pět set hřiven stříbra a sto dvacet volů) německému králi, což neodpovídá skutečnosti, neboť poplatky se Čechové zavázali odevzdávat již za vlády císaře Karla Velikého. V literatuře je tento pohled reprezentován např. hrou Josefa Kajetána Tyla Krvavé křtiny čili Drahomíra a její synové. Tyl vykresluje svatého Václava jako zbožného, ale váhavého panovníka, který svou snahou o pokřesťanštění země národu vyznávajícímu pohanské kulty více škodí než pomáhá, což nakonec dospěje až k jeho zavraždění.
Václav. Chceš-li ale všeliké krve ušetřiti, tedy nech ocel v pochvě zarezavěti a přijmi slib mého přátelství.
Jindřich. Vezmi to satanáš! ten doléhá na mne ohnivými střelami! Takž by bylo arci nejkratčeji rozhodnuto k našemu prospěchu, co by mohlo v boji na druhou stranu padnouti. Ale kde zůstane náhrada?
Václav. Tvoje mužstvo vzalo ji v našich dědinách vrchovatou mírou!
Jindřich. Můj dům o tom neví. Dáš-li ale každý rok pět set hřiven stříbra a sto a dvacet skotů dvoru našemu -
Václav. Dám.
Jindřich. A slíbíš-li mi věrnost držeti nám i našim nástupcům na stolci královském, jakž toho bude požadovat prospěch říše německé, tedy budeme dobré sousedství s Čechy zachovávati a poskytneme jim ochranu proti cizím nátiskům.
Václav. To slibuju; však jediná výminka má býti základem naší úmluvy. Jakož já tobě slíbím věrnost držeti, tak slíbíš ty, pane, pomocnou ruku podati, aby se rozšířilo v Čechách učení Kristovo, i budeš mi vysílati učitele slova božího, když je budu z krajin okolo trůnu tvého povolávati. (Josef Kajetán Tyl, Krvavé křtiny čili Drahomíra a její synové)
Jaké má tento druhý, netradiční pohled na svatého Václava oprávnění? Především je to pohled nekritických nacionalistů, pro které je vlast nade vše (i nad Boha) a pro něž se národní myšlenka stává novým náboženstvím. Němci byli pro ně největšími nepřáteli, a tak není divu, že svatému Václavu vyčítali, že se jim nepostavil. Byli to lidé, kteří hledali slavnou českou minulost, ale dopouštěli se značných anachronismů. V 10. století nebyla Evropa zbudována na základě národních států, ale na základě vazalských vztahů. Univerzálním vladařem Evropy byl římský císař a Čechy byly jeho lénem. Jindřich I. Ptáčník, sjednotitel Východofrancké říše, byl přirozeným dědicem císařské koruny, což stvrdila slavnostní korunovace jeho syna Oty I. Uznání autority císaře bylo povinností každého křesťanského panovníka! Co považovali obrozenečtí nacionalisté za slabost, bylo docela prostým důsledkem této skutečnosti.
Je smutné, že se druhý obraz svatého Václava jako slabého panovníka je i nadále šířen mezi českým národem. I dnes, kdy je 28. září státním svátkem, není svatý Václav ctěn jako světec heroických ctností a ideál křesťanského panovníka, ale nanejvýš jako panovník, který se dokázal diplomaticky vyhnout válce - pacifista. To ale absolutně neodpovídá tomu, kým svatý Václav je a za koho bychom jej měli považovat. Básník Jan Zahradníček krásně ukazuje, co pro nás svatý Václav znamená.
Ty víc nežli zkazko, víc nežli legendo zbožná,
ty sílo množná
v rameni jednom nás odevšad poutající,
i zítra, i zítra, bude-li stát za to žít,
hrdinská ražba tvé smrti nám znít
bude jak dukát v ceně se neměnící.
Zítra i za tisíc let
za tebou vpřed - -
Svět starý ten tam, svět nový v plamenech vstává,
však bez krve, bez krve, bez oběti
i ten kdo vzletěl, přece nedoletí.
Svět mrtvý ať mrtvé si pochovává. (Jan Zahradníček, Svatý Václav)
Kéž nalezne český národ ke svatému Václavu správný vztah v míru. Kéž nepřijde doba, kdy budeme volat ke svatému Václavu, aby nás zbavil našich nepřátel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 staryvlk staryvlk | E-mail | Web | 30. září 2008 v 9:16 | Reagovat

Svatý Václav nebyl zbabělec ale Křesťan v tehdejší pohanské zemi.

2 Strachkvas Strachkvas | E-mail | 30. září 2008 v 14:06 | Reagovat

Svatý Václav byl hrdina a skutečný voják Kristův.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama