Září 2008

Zem?

30. září 2008 v 13:05 | mb |  Literatura

Otokar Březina byl veliký básník, snad vůbec největší básník, jakého naše vlast měla; podle mnohých mladších básníků, byl snad vůbec největším básníkem všech dob. Vypracovával se těžko, od románu realistického a od dekadentních temných básní se dopracoval k vlastnímu dokonalému výrazu. Jeho vrcholné sbírky prostupuje jas a víra v lepší příští lidstva, kterou v sobě samotářský básník živil četbou starých i moderních myslitelů. Březina se za svého života ještě dočkal deziluze: první světové války a masarykovské republiky, s jejíž politikou a kulturou se ke sklonku života čím dál více rozcházel; z mnohých svědectví je jisté, že rozpoznával pravou cestu v niternějším návratu k Církvi, se kterou se prakticky nikdy zcela nerozešel.

Lidská vznešenost

30. září 2008 v 10:49 | Svatý Bernard |  Náboženství

1. Mnozí znají mnoho a sebe neznají, jiné si prohlížejí a sami sebe zanedbávají. Boha hledají pomocí těchto vnějších věcí, nevšímají si svých vnitřních věcí, nad něž Bůh je vnitřnější. Proto od vnějších přejdu k vnitřním a od vnitřních vystoupím k vyšším, abych mohl poznat, odkud pocházím a kam jdu, co jsem, nebo odkud jsem a tak pomocí poznání sebe budu moci přistoupiti k poznávání Boha. Neboť kolik pokročím v poznání sebe, tolik vystoupím v poznání Boha.

Dvě podoby sv. Václava

28. září 2008 v 7:00 | jjs |  Náboženství

Dvě podoby má sv. Václav v mysli českého národa. Obě nejsou stejně oprávněné. Pro část českého národa je kníže Václav světec, zbožný muž, který se nemalou měrou zasloužil o rozšíření křesťanství u nás, mučedník a patron české země, ke kterému se Čechové obracejí v těžkých dobách a k němuž volají: "Nedej zahynout nám ni budoucím!" Tento sv. Václav je symbolem lásky k Bohu a vlasti. Takový obraz svatého Václava, jistě správný a pravdivý, byl u nás budován katolickou Církví a lidé jej oživovali v dobách, kdy českému národu hrozil zánik. Takto se lidé dívali na knížete Václava již od samého počátku - Václav umírá s pověstí světce a záhy vstupuje do literatury.

Vyznání bl. Petra Fabera

26. září 2008 v 17:34 | mb |  Recenze

Bl. Petr Faber (1506 - 1546) patří mezi pozoruhodné světce 16. věku. Prostý savojský chlapec se vrhl na studia a v Paříži na teologii. Studentskou světničku s ním rok sdílel budoucí světec a apoštol dálného východu, František Xaverský. Po roce do skromného pokoje přibyl ještě jeden student: sám Ignác z Loyoly. Tak se sešli tři sloupy budoucího řádu, Tovaryšstva Ježíšova. Práce Ignácova a Xaveriova je známa. Čtenář má nyní možnost seznámit se i s literárním odkazem bl. Petra Fabera.

Katolický domov a náboženské umění

25. září 2008 v 9:40 | Matthew Brooks |  Umění

Když už si je člověk ochoten přiznat, že v dnešním světě probíhá soustavný a neúprosný útok na katolickou rodinu a její morální hodnoty, pak z toho plyne, že takový domov musí být náležitě opevněn, aby se tomuto útoku ubránil. Ne však ocelí, ostnatým drátem a kulomety, protože k čemu ty by byly proti neviditelnému nepříteli, požírači duší? Pro zajištění účinné obrany musí být domov opevněn duchovním pancířem a duchovními zbraněmi. V jádru každého účinného opevnění rodiny a domova jsou umělecká díla s náboženskou tematikou, neboť jsme dívající se tvorové a jako takoví jsme značně ovlivňováni vizuálními vjemy.

Úvahy o kráse. Část prvá - Orchidej

24. září 2008 v 8:13 | František Němec |  Estetika

Je dobré otevřeně ocenit či dokonce hodnotit dívčí krásu? Nebo je to zavrženihodný počin nehodný správného křesťana? Na toto téma vznikly dva, zřejmě nejnavštěvovanější, blogy na Signálech. Je tedy zjevné, že se jedná o velmi žhavé téma. Jak se k ženské kráse postavit? Církev v této věci zaujímá zdrženlivé a nepříliš jasné stanovisko. A to mě přimělo k pokusu vnést do této mlhavé oblasti trochu světla.
Jako to už v životě bývá, věci jsou složitější než se zdají. To poznáme ve chvíli kdy vyslovíme jednoduchou větu "Ta žena je krásná". Jistě nejvíce patrná je krása fyzická. A málokdo z nás by o vítězce Miss World řekl, že krásná není. Ovšem co když se nás někdo zeptá koho považujeme za krásnějšího zda Miss World, nebo vrásčitou matku Terezu? V takovémto okamžiku mnozí z nás zůstávají bezradní. Situace se komplikuje a najednou zjistíme, že slovo krása má více významů. Co to vlastně je být krásný? A i když krásu matky Terezy nevidíme, tak jasně cítíme, že existuje, a že je pouze skryta pod povrchem. A co když potom máme srovnat matku Terezu s naší úžasnou nejlepší kamarádkou? Kdo se nám jeví krásnější? To už do věci vnáší úplný chaos. Jak z toho ven?

Několik slov o kompromisu

23. září 2008 v 7:25 | Patrik Pogoda |  Filosofie

Významný filozof a teolog Dietrich von Hildebrand
, kterého papež Pius XII. nazval "učitelem církve dvacátého století", pojmenoval jednu z kapitol své známé knihy Zpustošená vinice "Lež zlaté střední cesty". Již to samo o sobě stačí k šokování těch, kteří znají a milují realistickou filosofii. Vždyť se jedná o útok na velkého Aristotela, bez něhož bychom neměli myšlenky sv. Tomáše.
Osvěžme si trochu paměť. Co Platónův žák ve skutečnosti myslí onou "zlatou střední cestou"? V Etice Nikomachově uvádí, že morální jednání je trvalou zdatností k ctnostnému životu, jenž, jak velí rozum, spočívá ve "středu". "Zlatou střední cestou" je přitom míněno nalezení patřičné polohy mezi dvěma krajnostmi, např. mezi nezdravou smělostí a zbabělostí. Nejedná se pochopitelně o aritmetický střed; občas hodnota ctnosti leží blíže jedné z krajností. Vyvážená poloha pak nejlépe odpovídá přirozenosti.

Byl Brabcův Máj, byl žvástu čas

16. září 2008 v 12:11 | Petr A. Bílek |  Recenze
Tak prý nám teď běží v kinech nejskandálnější film za léta dozadu i dopředu. F. A. Brabec natočil Máj. Film je to přesně takový, jaký se od F. A. Brabce dal očekávat: hezké obrázky, které po plátně plynou, ale nezaujmou natolik, aby na to někdo koukal podruhé a pak ještě přemýšlel, analyzoval, debatoval. Takový čajíček pro všechny věkové i sociální kategorie. O to ale zajímavější je mediální masáž spojená s uvedením filmu. I ona je vlastně selankovitě kýčovitá. Veškeré anonce natáčení i zprávy o uvedení pracují s banální binární opozicí. Na jednu stranu jsou kladena slova "skandální", "provokativní", "nezfilmovatelný", "neherci", "rockerská duše", "Jim Morrison z The Doors", na druhou stranu "klasický", "konzervativní", "povinná školní četba".

Frachetovy „Životy bratří“

12. září 2008 v 15:32 | mb |  Recenze
Roku 2004 vydalo nakladatelství Krystal poprvé česky jednu z perel středověké latinské literatury, sbírku příběhů o životě a činech prvních bratří Kazatelů, které již ve 13. století shromáždil, do oddílů sestavil a názvem "Životy bratří" opatřil dominikánský světec bl. Gerald Frachet.
Jádro knihy tvoří skutky a výroky bl. Jordána Saského, představeného řádu a autora vynikajícího životopisu sv. Dominika. Člověka, který je dnes dokonce i v chrámech krmen a ubíjen bezbřehým subjektivismem, dojmou prosté odpovědi bl. Jordána, plné důvěry v Boha, Milost a objektivní platnost Jeho příkazů a rad. Když se bl. Jordána ptají bratři laici, kteří neovládají latinu, zda má smysl, aby se modlili s kleriky latinské modlitby, odpoví jim světec: "Drahý kámen platí v ruce toho, jenž nezná jeho cenu, stejně jako v ruce toho, kdo ji zná. A stejné je to s Otčenášem." O hříchu a pekle podává podobenství takové: "Když Mistr Jordán jednou kázal v Paříži o těch, kteří dlouho zůstávají v hříchu, napadlo ho, že hřích se v Písmu nazývá branou pekelnou, a pravil: Jestliže by někdo přišel dnes k tomuto domu a uviděl by sedět v bráně studenta, a rovněž nazítří a mnoho dalších dní, cožpak by snadno nepochopil, že onen student dříve či později vstoupí do řádu? Proč by pak mělo být neuvěřitelné, že přijdou do pekla ti, kteří tak dlouho sedí v bráně pekelné?"

Pod křížem

11. září 2008 v 8:38 | Svatý Bernard |  Náboženství
Ó Králi slávy, Pane Ježíši Kriste, koruno všech, kdož v tebe doufají, tebe následují, za tebe bojují, pro tebe žijí, v tobě zůstávají! Kdo tě určil k tak hořkému poutu zahanbení? Hle, zahanbení halí tvou hlavu a milovanou tvář. Zvrhlé a odporné pokolení ti přináší posměšnou poctu v podobě koruny, avšak hroty trnů zápasí v tobě bolest a zahanbení. Nevím, co více bolí. Koruna přináší výsměch, trny bodají. -
Vyjděte, Sionské dcery, a vizte krále Šalomouna s korunou, kterou ho korunovala matka v den zasnoubení a v den radosti jeho srdce! Kterákoliv duše vyznává, že jest dcerou Siónskou, to jest dcerou církve, nechť vyjde od světských starostí a neužitečných myšlenek a nechť pohlíží v hlubokém rozjímání na krále Šalomouna, to jest na Ježíše Krista, jenž jest náš pokoj, jenž ruší nepřátelství a obnovuje přátelství mezi Bohem a člověkem.

Chvála postu

10. září 2008 v 9:29 | Svatý Athanasius |  Náboženství
Vidíš, co dělá půst: uzdravuje nemoci, vysušuje vodnatelnost těla, vyhání zlé duchy, zahání špatné myšlenky, činí mysl jasnější, očišťuje srdce, posvěcuje tělo a člověka pozvedá k trůnu Božímu…
Síla veliká půst, a veliké činy se z ní rodí. Jakpak lidé získávají takové síly a vydávají znamení, že skrze ně Bůh uděluje zdraví nemocným, ne-li veskrze askesí, pokorou a spořádaným způsobem života? Neboť půst je životem andělů; kdo jím žije, mezi anděly je počítán. A nedomnívej se, milý, že jen toto je půst. Neboť nejen žije správně, kdo se pokrmu zdržuje, nýbrž kdo se zdržuje všeho zlého skutku, tomu bude přičten půst. Neboť jestliže se postíš a neostříháš úst svých, aby nemluvila zlá slova, a nevyhýbáš-li se hněvu, lži a křivé přísaze, pomluvě bližního svého, jestliže takovéto věci vyjdou z úst postícího se, nic nezíská, nýbrž celá jeho námaha je marná.
Milujme hodně půst. Neboť velikou oporou je půst, modlitba a almužna. Zachraňují totiž člověka před smrtí. Neboť jako pro pokrm a neposlušnost byl Adam vyhnán z ráje, tak zase postem a poslušností, kdo bude chtít, vejde do ráje. Touto ctností ozdob své tělo, panno, a budeš se líbiti nebeskému snoubenci. Neboť ty, které se světa přidržují a okrašlují svá těla mastmi, různými voňavkami, přepychovým oděvem a zlatem, aby se líbily lidem, Bohu se nemohou líbiti. Kristus nic z toho na tobě nežádá, jen srdce čisté, tělo neposkvrněné a postem ukázněné.

Remešův nepovedený pokus

8. září 2008 v 16:04 | jjs |  Zprávy
Poté, co portál Christnet, zveřejnil článek odpadlíka Leo Salveta, v němž jsou demagogicky a hloupě propagovány potraty, řekla si většina diskutujících: Čeho je moc, toho je příliš a jednomyslně počin Christnetu odsoudila. MUDr. Prokop Remeš dlouho mlčel - nevěděl, co by řekl. Na Salvetovu slátaninu se nedalo reagovat jinak než žádostí o její smazání, což bohnický lékař nepovažoval za originální a hodné potlesku. Dlouho přemýšlel a pak přišel s příspěvkem, který je přístupný z této adresy: http://www.christnet.cz/diskuse/prispevek.asp?zobraz=288731

Kalilogie čili O výslovnosti XIII.

5. září 2008 v 9:33 | Josef Durdík |  Durdík, J.: Kalilogie
A přece - jakých pokroků český jazyk učinil za poslední doby, zvláště co se týká výrazů myšlénkových, práce to mužův! Máme ovšem ze starších dob dosti dokladův o výbornosti jeho - Kralodvorský rukopis, Bibli, rozkazy Žižkovy, spisy Štítného, Všehrda a Komenského aj. aj. Tam nalezáme místa plná nádhery a sily, něžnost zrovna dětinnou a velebnost, úsečnost, krátkost, takže mluva naše závodí s nádhernými románkami i s uznanou vroucností jazyků germánských. Avšak od oněch památek až ke dním nejposlednějším, řekněme za minulého půlstoletí, vidíme rozhodný postup vpřed.

Tabák vulgo satan?

2. září 2008 v 14:15 | mb |  Média
Před pár lety mi jeden nebohý jehovista dokazoval, že Církev musí být zkažená, neboť téměř polovina z jejích kněží kouří cigarety.
Dnes ráno jsem si zapnul rádio Praha. Jakási aktivistka jakéhosi hnutí (ne žádná bláznivka na telefonní lince, ale pozvaný host jakéhosi ranního pořadu) tam horlila proti tabáku a dožadovala se absolutního zákazu kouření. A nejen to: požadovala, aby bylo striktně zakázáno kouřit postavám v televizních seriálech. Jejich příklady totiž nabádají k následování diváky atd. atd. To je postoj zcela příznačný pro tuto dobu. Pomineme-li zcela právo umění (dají-li se tak dnešní seriály aspoň pracovně charakterizovat) znázorňovat realitu, neznepokojuje dnešní zdravou zelenou biospolečnost to, že se postavy v seriálech vraždí, cizoloží, lžou, znepokojuje ji, že kazí ovzduší Velké Matky Země cigaretovým kouřem.
A tak (jako už v historii tolikrát) musí stát vzít na sebe péči o naše štěstí - nějaký ten Výbor pro veřejné blaho (či jak se tyto revolučně-bolševické organizace dnes jmenují) nás musí chránit. A tak budeme ležet v nemocnicích chráněni před ilegálním cigaretovým kouřem, zatímco na vedlejším pokoji budou legálně vraždit jedno nenarozené dítě za druhým.
Puritanismus je častým znakem nemocné civilizace, jak ukázaly v minulosti různé prohibice v protestantismem zdeptaných státech. Nejlépe daný problém vystihl G. K. Chesterton v knize Létající hospoda - vřele doporučuji.
P. S. Autor tohoto výlevu je absolutní nekuřák.

Viktor Dyk: Lehké a těžké kroky

2. září 2008 v 9:09 | mb |  Recenze
Před antikvariátem v bedničce knih, které možno dostati po pěti korunách, Dykovy "Lehké a těžké kroky". Oželím čtvrt piva nebo 3 rohlíky a pár drobků a nakupuji. První náhodně otevřená dvouhaléřová stránka vypadá následovně: