Ohyzdnosť

5. srpna 2008 v 7:47 | Josef Pospíšil |  Estetika
Ohyzdnosť není pouhým nedostatkem krásy, nýbrž jest příčným (kontrerním) jejím opakem.
Ohyzdno jest, co svým pohledem nám nelibost působí.
Podle známé věty: "bonum ex integra causa, malum ex quocumque defectu" musí všecky mohutnosti mile a příjemně dojaty býti, abychom nějaký předmět krásným nazývati mohli. A proto když nějaký předmět na některou mohutnost odporně působí, již jej ohyzdným zoveme, jako když oko špinavou, nepříjemnou barvu vidí, ucho odporný, falešný tón slyší a obraznost nemilé představy před oči nám předvádí.

Při ohyzdnosti rozhoduje smyslný dojem mnohem více než při krásnu. Při krásnu slouží smyslný zjev, resp. dojem toliko idei, která se nám jeví a nemá proto žádné samostatné ceny; při ohyzdnosti však může tento smyslný dojem sám sebou nelibost způsobiti.
Ohyzdnost netkví v rozporu či nesouhlasu předmětu s vlastní ideou; neboť jsou bytosti, které úplně své idei jsou přiměřeny a přec odpor a ošklivost v nás vzbuzují, jako na př. ropucha, krokodil a j. Příčina, proč na př. ropucha a krokodil se nám nelíbí, záleží zajisté v tom, poněvadž jak zevnější zjev tak i všechen život jejich jen lenosti a nečistotě, resp. žravosti slouží.
Ano bytosť sama v sobě může dokonalá a krásná býti, jakmile však má podobu nějakou s bytostí krásnější a dokonalejší, na niž svým zjevem mimovolně upomíná, pak se nám jeví již ošklivou, jako na př. osel vedle koně, opice vedle člověka.
Pojem ohyzdnosti můžeme také dovoditi z opaku jednoty v rozmanitosti, v níž, jak jsme dokázali, bytnosť krásna hledati můžeme. Něco může býti ohyzdno proto, poněvadž mu buď při rozmanitosti jednota, nebo při jednotě rozmanitosť schází.
Ale poněvadž jednota i bez rozmanitosti dokonalost v sobě zahrnuje, nikoliv však obráceně, proto jest vždy nedostatek jednoty v rozmanitosti také příčinou ohyzdnosti; nedostatek rozmanitosti však jen tenkráte, když rozmanitosti není, kde má přirozeně býti (monotonie, jednotvárnost).
Ačkoliv každý nedostatek jednoty v rozmanitosti - každý nepořádek - více méně nelibě nás dojímá a proto oškliv jest, přece tento nepořádek především tenkrát ohyzdností nazýváme, když na něj jasně nazíráme.
Z této příčiny jmenujeme také skutky nemravné ošklivými a ohavnými. Věcí nejošklivější jest však život zločinný hříchu a nepravosti úplně oddaný.
Bibliografická citace
POSPÍŠIL, Josef. Filosofie podle zásad sv. Tomáše Akvinského : materiální logika, noetika a všeobecná metafysika. 1. vyd. Sv. 1. Brno : Papežská knihtiskárna benediktinů rajhradských, 1883. Ohyzdnosť, s. 413-414.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Strachkvas Strachkvas | E-mail | 7. srpna 2008 v 9:11 | Reagovat

Těžko dnes souhlasit s tvrzením, že " ropucha a krokodil se nám nelíbí, záleží zajisté v tom, poněvadž jak zevnější zjev tak i všechen život jejich jen lenosti a nečistotě, resp. žravosti slouží".

Ropucha i krokodil jsou dokonalá Boží stvoření. Nám se nelíbí, protože krokodil a vůbec plazi v nás vzbuzují pradávný strach a odpor pro svou nebezpečnost (Plazí rysy máme zakódované hodně hluboko v kolektivní paměti - už od dob nejstarších savčích předků... nebo od Adama, chcete-li :-)

Ve mně krokodýl vyvolává bázeň, jakousi temnou vznešnost, nikoliv ohyzdnost...

A ropucha se nám nelíbí pro svou jedovatou nepoživatelnost, a snad i pro bezocasou podobnost s jakýmsi znetvořeným člověkem, ne pro nějaký život v lenosti a nečistotě....

Samozřejmě, ropucha (a další tvorové) svou nepoživatelnost demonstruje (barvou, bradavicemi a výrůstky...), protože "ví", že její zjev působí na případné predátory odporně. Kdo ji takto vytvaroval? A učinil něco, co by nebylo dobré, pravdivé, krásné?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama