Nadinterpretace

20. srpna 2008 v 11:12 | tms |  Estetika
Nejprve by bylo nejvhodnější pokusit se alespoň rámcově pojem nadinterpretace definovat. Já ji zde budu chápat v tom nejširším významu, a to jako soubor typů takových interpretací, které jsou chápány jako nepochopení základních významových a výrazových prvků textu, interpretace založená na nenáležitém čtenářském zážitku, která je s významem textu neslučitelná.

Jonathan Culler interpretaci označuje jako kladení takových otázek, které text vyžaduje a nadintepretaci naproti tomu definuje jako hledání odpovědí na otázky, které text před čtenáře nestaví.
A když jsme si tedy alespoň zhruba tyto pojmy vyjasnili, můžeme si tedy položit základní otázku tohoto problému, tedy:existuje nadintepretace? Existují vůbec interpretace, kterí lze považovat za v nějakém smyslu špatné či zcestné? Z tohoto nám ale vyplývají další podstatné otázky:která interpretace je již nadinterpretací, musí zde být nějaká mez, hranice mezi nimi.
A potom, pokud taková hranice existuje, jakože evidentně být musí, kdo je tedy ten, jež ji má právo, či může stanovit. Máme zde několik možností: čtenář- ale domnívám se, že málokterý čtenář svou interpretaci označí za irelevantní dílo samo- ano, můžeme uznat dílu určitý soubor relevantních kontextů, jež sebou nese, ale v v procesu interpretace se vracíme zpět ke čtenáři, leda bychom byli všichni obdařeni automatickou schopností pohybovat se pouze v tomto textu- potom ale by patrně tato diskuze ani nevznikla, nebo by se stala pouhým dialektickým cvičením autor díla- po dopsání svého textu, jak nás o tom přesvedšil svými zkušenostmi Umberto Eco, se empirický autor stává jako všichni ostatní svým vlastním modelovým čtenářem a nemá téměř žádné možnosti k udávání souboru možných interpretací svého díla, respektive má stajná práva jako všichni ostatní modeloví čtenáři jako poslední možnost mne napadá jen již nějaké kolegium literárních teoretiků, kteří by u každého díla museli posuzovat jednotlivé interpretace, jelikož se domnívám, že není možné stanovit nějakou jasně vymezenou metodologii či tabulku postupů interpetačních možností, mám pocit, že poté by interpretace naprosto ztratila svůj smysl.
Můžeme tak vyčlenit 3 druhy postojů.
1. Existuje jediná správná interpretace, vše ostatni jsou nadinterpetace. Toto pravda dosti extrémní řešení nemá dnes prakticky žádné zastánce, snad jedině v minulosti literatury, při snaze najít to velké tajné poselství jež je spjato s hermetismem a pradílem Corpus hermeticus. Také pokud opustíme pole literatury, můžeme konstatovat tuto snahu u čtení většiny odborných textů. Ale na příkladu třeba textů filsofických lze zcela jasně ukázat, že se tak při nejlepší vůli neděje. A uto oblast bych však raději nechala stranou, jelikož zde je postavení autora značně odlišné.
2. Tuto pozici zastává v souboru přednášek interpretace a nadinterpretace Umberto Eco. Existuje určitý různě velký soubor správných či relevantních čtení textu, nadinterpretace pak je možné odhalit aniž bychom museli znát čtení správná. Eco dále pak specifikuje meze rozsahu legitimní interpretce a tou jsou vlastnosti samotného textu. Intence díla sama udává soubor možných interpretací i nadinterpretací. A právě zde se setkáváme s dvěma zásadními problémy, o nichž jsem už výše hovořila.
3. Není žádná nadinterpretace a to ze dvou důvodů 1) protože neexistuje nic jako relevantní interpretace, toto je stanovisko Richarda Rortyho- je pouze různé užití textu pro své vlastní cíle, interpretováním vlastně hledáme nějakou podstatu textu a snažíme se jí najít. 2) Všechny interpretace jsou relevatní, Jonathan Culler říká, že velmi zajímavé jsou i otázky co text neříká i hledání slepých,žádného cíle nedosahující čtení, protože i ta o textu velmi mnoho říkají. Culler staví na tezi, že souborem interpretací relevatních dopředu omezujeme kontext možných interpretací.
Máme tedy před sebou tři možné pozice. Lákavé je stanovisko Richarda Rortyho i J. Cullera, avšak stačí se zůčastnit jakékoli hodiny, v níž se interpretuje text a velmi lehce toto stanovisko opustíte. Teorii jediné správné interpretace neuznával ani sv. Augustin, vzpomeňme jeho čtyři možné výklady Bible. A tak nám nezbývá jiné řešení než do jisté míry souhlasit s Umbertem Ecem, ať se nám to líbí či nikoli, a tak i vzít na sebe ono břemeno většího množství otázek této teorie, než odpovědí, které nabízí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aoibheann Aoibheann | 10. září 2008 v 0:18 | Reagovat

Nechci prudit, ale nechť si autorka v textu poopraví syntaktické chyby (především čárky) - při četbě článku, který působí zasvěceně a věrohodně, takový jazykový nedostatek podrývá jeho důvěryhodnost.

2 jjs jjs | 16. září 2008 v 15:38 | Reagovat

Tak jí to řekněte.:-)

3 jjs jjs | 16. září 2008 v 15:39 | Reagovat

Až budu mít čas tak se na to osobně podívám.

4 Kimi Kimi | 26. ledna 2009 v 1:02 | Reagovat

Moc děkuji za článek, velmi mi pomohl u zkoušek. Cullerem jsem se ještě prokousat nestihla. Takže děkuji :o)

5 Hovedo Hovedo | Web | 31. srpna 2017 v 0:22 | Reagovat

Fakt?

6 Barman Barman | Web | 9. září 2017 v 21:28 | Reagovat

Bez kytary to nejde

7 Verca Verca | Web | 9. září 2017 v 22:19 | Reagovat

To je moc zajimave

8 Levak Levak | Web | 9. září 2017 v 22:19 | Reagovat

Jeste, ze hrajeme vsichni na kytaru...

9 Bart Bart | Web | 23. září 2017 v 14:43 | Reagovat

Muze levak hrat na normalni kytaru?

10 Jackeline Jackeline | Web | 23. září 2017 v 15:53 | Reagovat

WOW

11 Verca Verca | Web | 28. září 2017 v 4:00 | Reagovat

To je docel dobry

12 Barman Barman | Web | 28. září 2017 v 5:21 | Reagovat

Jaka je nejlepsi skola kytary

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama