Milosti plná

15. srpna 2008 v 13:08 | P. Silvestr Maria Braito OP |  Náboženství
Jako byl Spasitel světa co hlava lidstva plný milosti, což nazývají theologové gratia capitis, milostí Krista co hlavy naší, podobně můžeme mluviti o plnosti Marie Panny pro její svaté mateřství. Ježíš Kristus jest hlavou nového lidstva a Maria Panna měla se státi Matkou této hlavy nového lidstva. Proto všichni theologové a svatí spisovatelé, když mluví o Panně Marii, snaží se až úzkostlivě odsunouti od svaté Panny i pouze myšlenkou na jakoukoliv nedokonalost. I Tomáš Akvinský, který nemaje po ruce , jak se mu zdálo, oficiální nauku Církve, a proto ve věci tak závažné, kde se mu zdálo, že pro opačný názor má pevné výroky Písma svatého, nepřipouštěl Neposkvrněného Početí Panny Marie, nýbrž pouze její posvěcení v lůně mateřském, stále bedlivě se ve své nauce o Panně Marii snaží, aby ani stín hříchu osobního, ani stín nedokonalosti u Marie Panny nepřipustil. Ačkoliv tolik miluje svaté otce církevní, přímo říká o některých, kteří v otázce její naprosté bezhříšnosti zdáli se některé stíny připustiti, že zde opravdu přestřelili, excesserunt! (Viz. III.q.XXVII. a .4.) Platí zde velká zásada Tomášova, že čím je kdo blíže zdroji, tím více z toho zdroje čerpá. Nebyl však žádný člověk tak blízko Ježíši Kristu, jako Maria Panna. Byla jeho Matkou. Jenom nepochopení mateřské blízkosti dítěti a mateřské důstojnosti ženy může vést protestanty k tomu, že se pohoršují nad naší úctou k Panně Marii.Vytýkají stále scholastikům, že snižovali ženu, a jak vysoko cenili si scholastikové ženu právě pro tyto důstojnosti ženy, která byla povolána k tomu, aby se stala matkou Vykupitele! Cituji slovo Augustinovo, jež uvádí Tomáš, jakožto důkaz povýšení ženy Kristem, že totiž byla vyvolena k tomu, aby dala život Kristu, ačkoliv přece mohl Bůh zázračně i bez ženy dáti tělo a život lidský svému Synu. Ale Eva měla býti pomstěna, měla býti zvednuta a ospravedlněna.

Jestliže povznesl Kristus muže tím, že přijal jeho rod, ženu povznesl v jistém ohledu více, když si ji vyvolil za matku, kdežto muže jen za pěstouna. Maria byla vyvolena k tomu, aby dala lidskou přirozenost svému Synovi. Kristu směl v této lidské přirozenosti vykoupiti lidstvo. Přijetím lidské přirozenosti mohl se Kristus státi hlavou lidstva , mohl podati Otci dokonalou oběť pro osobu Věčného Slova a mohl, zaplativ za lidstvo, jež nesl v sobě celé, svou účastí na lidské přirozenosti státi se mu cestou k Otci. Toho všeho se nám dostalo v jeho přirozenosti lidské spojené s přirozeností božskou, jakožto dílo osoby Věčného Slova. Proto, jakým právem mohl by kdo odlučovati Marii od díla vykoupení? Věříme-li opravdu v Božství Kristovo a věříme-li v jeho božskou osobu, nemožno rozlišovati matku člověka od Matky Boží. Theotokos-Bohorodička jest jedině oprávněným názvem Panny Marie proti všem kacířským překrucováním.

Svatý Tomáš překrásně praví, že Bůh ty, které k něčemu vyvolil, si také připraví k tomu.Z toho vyvozuje sv. Tomáš plnost milosti, která spočívá v naprosté bezhříšnosti. Dogma o Neposkvrněném Početí ještě více a hlouběji zdůrazňuje tuto pravdu o tom, že si Bůh připraví toho, koho k něčemu vyvolil. Když si vyvolil Marii Pannu za Matku toho, jenž měl potříti všechen hřích a jenž měl zvítěziti nad ďáblem, musela býti Panna Maria neposkvrněná. Ďábel držel lidstvo dědičným hříchem a proto, když si Bůh vyvolil Marii za matku pro vítěze nad tímto držitelem lidí, dal jí tu milost, aby pro zásluhy toho, s nímž měla býti tak těsně spjata jako matka, byla vyňata ze zákona, jímž jsme všichni byli dědičnému hříchu podrobeni. Byla nejblíže Bohu a proto obdržela nejvíce.

Proto jest naší nadějí, protože víme, že, když jí bylo toliko dáno, ví, proč jí to bylo dáno. Slyšel jsem jednou ve Francii středověký hymnus k Matce Boží: " Si non essent redimendi, nulla tibi pariendi Salvatorem ratio. Si non essent peccatores, numquam Mater talis fores..." "kdyby nebylo těch, kteří potřebovali vykoupení, nikdy bys neměla příčiny dáti život Spasiteli, kdyby nebylo hříšníků, nikdy bys, Maria, tak velikou nebyla...!" S jakou nábožnou rozverností oslovuje starý skladatel svatou Pannu. Ale co je v tom pravdy!Pro nás se stala Maria tak velikou a proto její Neposkvrněné Početí jest nám zároveň zárukou, že ona nám ničeho neodepře, když se svým úkolem stala tak velkou! Sv. Tomáš praví, že podobně, jako Ježíš Kristus jest prvorozeným Synem Božím mezi mnohými bratřími, Maria Panna jest prvorozenou jeho dcerou. (III.q.27. a.5.)

Jako Matka Boží stojí Maria Matka Boží nesmírně vysoko nade všemi tvory a zaslouží si naší lásky, jako si zasloužila lásky svého Syna. I v tom máme následovati Krista Pána. Miloval vroucně svoji matku. Na ni ještě myslil v mukách na kříži. Ještě se o ni staral. Nechápu, jak může někdo chtíti následovati Krista a stále neupřímně uhýbati povinné lásce a úctě Té, která sebe cele obětovala, svoji mateřskou oběť a bolest matky, které mělo býti srdce probodeno při pohledu na umírajícího Syna. Protože byla plná milosti, proto si zaslouží také naší úcty. Nejenom proto, že byla Matkou Páně, nýbrž proto, že byla svatou Matkou Páně, plnou milosti. Kristus Pán na to poukazuje, když volá k ženě blahoslavící jeho Matku: Ano, blažení ti, kteří slyší a plní slovo Boží. Jako by chtěl říci, že vlastní důstojnost Marie Panny byla dovršena životem svatosti, odpovídající velké její mateřské důstojnosti.

Maria Panna byla plna milosti, protože Bůh vždycky používá vhodné nástroje ke svým dílům. Proto připravil si i duchovně tu, která měla dáti tělo Synu. Duchovní příbuzenství a spojitost byla podkladem spojitosti jejího svatého těla s Tělem Kristovým. V jejím svatém Těle jakožto v prvém svatostánku přebývala Moudrost Boží. Moudrost však nevejde do duše poskvrněné. Proto byla svatá a plná milosti a dokonalosti ta, která měla býti tak těsně spojena s touto nestvořenou Moudrostí Boží.

Milostí posvěcující se můžeme podobati nejlépe a nejúčinněji Panně Marii. Nejenom tím, že nejvyšší štěstí Marie Panny bylo, že byla plnou milosti, nýbrž i skutečnost, že milostí posvěcující se stupuje také do naší duše Duch svatý se všemi svými poklady ostatních milostí. Jako Maria Panna přijetím volající milosti stala se hodnou, aby počala Ježíše Krista, podobně i my přijetím milosti přijímáme duchovně svého Spasitele do své duše, do svých zásad, do svého života. Řekl, že přijde On a Otec jeho do duše, která plní vůli Otce jeho. A tímto plněním vůle jeho a jeho Otce stáváme se podobnými jeho matce, která také dovedla plniti vůli Otce nebeského a nalezla v tom svoji největší důstojnosti, protože jenom poslušností k volání Božímu stala se velká svou důstojností Matky Páně. Podobnou důstojnost dává Ježíš těm, kteří plní vůli jeho Otce. Kdo jest matka má? Aj ti, kteří plní vůli Otce mého, hle, matka má...Čili, podobné vznešenosti a důstojnosti jako byla důstojnost Marie Panny jest důstojnost toho, který podobně jako Matka Páně poslouchá hlasu Božího a plní jej.

Maria jest Matkou milosti, protože dala život tomu, jenž nám zjednal milost. Jest Matkou milosti, protože stala se matkou hlavy celé Církev, pro niž a do níž byla Kristem dány všechny milosti posvěcující i pomáhající. Jako se nám dostalo Krista, hlavy naší, pro ni, i jeho milostí se nám pro ni dostalo. Proto jest nejenom matkou milosti Dárce, nýbrž i matkou milosti nám tímto Dárcem udělované. Jako jest nám Bůh Otcem v milosti, když nás jí přijal skutečně za svoje dítě, podobně jest Maria právě milostí naší matkou, když přijala pro nás státi se Matkou toho, jenž nám měl tuto milost vrátit a znovudobýti. Proto nemůže nikdo přijíti k Bohu, nechce-li jíti skrze Marii a nepomůže vytáčení se některých moderních theologů, kteří z obavy před protestantskými výsměšky těch, kteří nikdy nepochopí psychologii křesťanského společenství všech, tedy i s Marií Pannou, uhýbají před naukou, která stále hlasitěji jest pronášena: Omnium gratiarum mediatrix. Radost a jistota zaplní naše srdce, že máme takovou Matku!




Revue Na hlubinu, VIII. ročník, Olomouc, 1933, str. 257-261
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama