Srpen 2008

Jakub Deml - Jaroslav Markvart - Láska k moudrosti

27. srpna 2008 v 10:13 Literatura
Pan Jaroslav Markvart (1924-2004) ze Zlátenky u Pacova, zemědělec a prostý člověk, měl překvapivě rozsáhlé znalosti o duchovní kultuře. Již jako mladík navštěvoval koncem 40. let i rodinu staroříšského nakladatele a překladatele Josefa Floriana a roku 1950 se osobně seznámil s velkým katolickým básníkem a polemikem P. Jakubem Demlem (1878-1961). Z jejich přátelského vztahu se zachovalo několik dopisů, které byly poprvé zveřejněny ve Vlastivědném sborníku Pelhřimovska č. 2, 1991, vydávaného Okresním muzeum v Pelhřimově. Přinášíme zde několik ukázek této Demlovy korespondence z roku 1952 s jeho osobitým stylem, který nezapře spontánní víru, kněžství a veliký umělecký talent. Těch několik málo řádek obsahuje i životní moudrost, která "září a nevadne a ochotně se dává spatřit těm, kdo ji milují"...

Jaroslav Ekumenický Vrchlický

26. srpna 2008 v 15:38 | mb |  Literatura
Před nějakým časem jsem do tohoto plátku psal o své zálibě kupovat klasiky po pěti korunách v antikvariátech. Po Viktoru Dykovi došlo na Jaroslava Vrchlického. Pročítám se jeho "Písněmi poutníka". Tuším, že F. X. Šalda tuto knihu označoval za bezpáteřní, eklektickou, bez vlastního stanoviska, ideově povrchní, či nějak tak. Jak se mýlil! Vrchlický akorát dalece předběhl svou tmářskou dobu a prorokoval široký ekumenismus. Některé z jeho písní mohly by se bez problémů zpívat na mezináboženských setkáních a ekumenických bohoslužbách. Katolický týdeník by určitě měl otisknout výbor z tohoto svěžího a dialog podporujícího díla. Jednu píseň si zapějme nyní i my: chytíme se pěkně za ruce, kytara zadrnčí, libá slova plynou z našich vždy se usmívajících rtů, zpíváme všichni a pro všechny a za všechny:

Urážka Panny Marie

25. srpna 2008 v 11:06 | Jaroslav T. Petr |  Náboženství
Tak zatnout zuby, a raz, dva, tři, start.
Před týdnem se v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně konala poutní slavnost. Nebylo jí co vytknout. Plakáty byly v přehojném počtu už dlouho dopředu ve všech kostelích v Brně. Sbor přijel z Olomouce, opati přijeli z různých klášterů, slavnostní hosté přijeli i ze zahraničí. Kázání pronesl docent-doktor-doktor-magistr jáhen Max Kašparů a až na jeden hloupý výpad proti římské kurii bylo možno označit jeho kázání za vynikající.
Bomba přišla na závěr slavnosti, ale ještě před závěrečným požehnáním, takže byla součástí mše svaté, nekrvavého zpřítomnění krvavé oběti Pána Ježíše Krista na Kalvárii. Starobrněnský opat Evžen Lukáš Martinec pozval k oltáři tři politiky přítomné na mši svaté, byli to: senátor Richard Svoboda (ODS), hejtman Stanislav Juránek (KDU-ČSL) a primátor Roman Onderka (ČSSD). Senátor promluvil krátce a střízlivě, hejtman déle a se zdůrazněním toho, že je praktikující katolík. Roman Onderka se rozvykládal.
Aby mi bylo správně rozuměno, nevolám po tom, aby se někdo vykazoval z kostela. Nevolám také po nějakém veřejném odsuzování veřejných hříšníků. Ale mělo by být jasné, že zlo je zlo. Alespoň v kostele by to mělo být jasné. A alespoň při mši svaté.
P.S. Veřejný hříšník - primátor města Brna - se dopustil rovněž skandálního jednání nezasažením proti extremistickému pochodu Queer Parade, o čemž jsme vás již informovali.

Rozum, který se chce zbavit krásy, je zaslepený

22. srpna 2008 v 9:15 | Benedikt XVI. |  Estetika
"Křesťanské umění je racionální umění - vezměme si gotické umění nebo velkou hudbu nebo také právě naše barokní umění - ale to je umělecký výraz velmi rozšířeného rozumu, v němž se srdce a rozum setkávají, krása a pravda se dotýkají."
2.odpověď Benedikta XVI. ze setkání s klérem v Brixenu
Otázka: Svatý Otče, jmenuji se Willibald Hopfgarnter, jsem františkán a působím ve škole a v různých kruzích vedení řádu. Vy jste ve svém proslovu v Řezně zdůraznil podstatnou spojitost mezi Duchem svatým a lidským rozumem, na druhé straně jste vždy zdůrazňoval důležitost umění a krásy, estetiky. Neměla by tedy být vedle konceptuálního dialogu o Bohu ( v teologii), znovu v hlásání a liturgii zdůrazňována estetická zkušenost?

Filosofický počin roku

21. srpna 2008 v 14:01 | jjs |  Filosofie
Jako velmi zajímavý filosofický počin hodnotím článek Radka Bělohrada z 1. letošního čísla časopisu Pro-fil, ve kterém autor vyvíjí nesmírné myšlenkové úsilí, aby dokázal platnost teze, že subjektivní (sic!) náboženské zážitky jsou subjektivní. Jde o originální a z filosofického hlediska nepochybně o odvážné a nosné téma. Doufám jen, že článek vznikl za přispění Grantové agentury ČR a je jedním z výsledků dlouhodobého autorova výzkumu financovaného ze stejných zdrojů. Bez filosofů odhalujících takové hluboké pravdy by lidská společnost zajisté tápala ve tmě pověr. Proto je třeba na toto úsilí vynakládat, co největší množství financí. Jednou se to nepochybně vrátí. Na světě, kde budou lidé vědět to, co odhalil Radek Bělohrad, se bude o stupínek lépe žít! Někdo sice může ověřování analytických výroků složitými úvahami považovat za zbytečné, ale takový člověk nemá filosofického ducha! A mít filosofického ducha začíná být in. Skutečně!

Nadinterpretace

20. srpna 2008 v 11:12 | tms |  Estetika
Nejprve by bylo nejvhodnější pokusit se alespoň rámcově pojem nadinterpretace definovat. Já ji zde budu chápat v tom nejširším významu, a to jako soubor typů takových interpretací, které jsou chápány jako nepochopení základních významových a výrazových prvků textu, interpretace založená na nenáležitém čtenářském zážitku, která je s významem textu neslučitelná.

Nové fórum

19. srpna 2008 v 12:47 Zprávy
Bylo otevřeno nové fórum pod správou redakce zdejšího blogu. Naleznete je na těchto stránkách.
Každý, kdo je ochoten disputovat o náboženství, filosofii a umění je vítán.

Postavení vykladače u Augustina

19. srpna 2008 v 9:03 | tms |  Estetika
Augustinus Aurelius byl velice pozoruhodná osobnost. V jeho spisech nalezneme anticipaci snad veškerých myšlenek, které ještě dnes jsou předmětem mnoha (velmi polemických) diskurzů. Velice zajímavé a podnětné je jeho pojetí interpretace, a hlavně interpretátora, který je zprostředkovatelem vztahu mezi člověkem a textem. Pro Augustina to byla velmi důležitá role, hlavním úkolem vykladače bylo zprostředkování smyslu Bible všem lidem, tedy takového textu, který v sobě spojuje víru s rozuměním. Sám se domníval, že písmo je pro vykládání nejvhodnější, a to i pro generace budoucí. Svá stanoviska, spolu s podmínkami správné interpretace, předložil v jedenácté a dvanácté knize Vyznání, podnětné postřehy jsou také v dialogu O učiteli. Pravda je pro něj proces, pozná ji jedině ten, kdo po ní pátrá: "hledání pravdy vyžaduje mnohem více slov, než její nalezení".[1]

Alexandr Solženicin jako politický myslitel

16. srpna 2008 v 13:38 | Pavel Zahradník |  Literatura
Dne 3. srpna 2008 ve věku necelých devadesáti let zemřel v Moskvě Alexandr Solženicyn. Jeho životní osudy od účasti v druhé světové válce přes osmiletý pobyt v komunistickém gulagu, intenzívní spisovatelskou činnost v chruščovovském a brežněvovském Sovětském svazu a vypovězení z vlasti v roce 1974 až po návrat do Ruska po dvaceti letech jsou dostatečně známé a nemělo by smyslu je zde opakovat. Snad bychom se však mohli ve dnech po jeho smrti, když celé jeho velké dílo stojí před námi jako uzavřený celek, zamyslet nad jeho jednou částí, totiž nad jeho politickým myšlením, jež v nejvyhrocenější podobě představil ve své obsáhlé publicistice.

Milosti plná

15. srpna 2008 v 13:08 | P. Silvestr Maria Braito OP |  Náboženství
Jako byl Spasitel světa co hlava lidstva plný milosti, což nazývají theologové gratia capitis, milostí Krista co hlavy naší, podobně můžeme mluviti o plnosti Marie Panny pro její svaté mateřství. Ježíš Kristus jest hlavou nového lidstva a Maria Panna měla se státi Matkou této hlavy nového lidstva. Proto všichni theologové a svatí spisovatelé, když mluví o Panně Marii, snaží se až úzkostlivě odsunouti od svaté Panny i pouze myšlenkou na jakoukoliv nedokonalost. I Tomáš Akvinský, který nemaje po ruce , jak se mu zdálo, oficiální nauku Církve, a proto ve věci tak závažné, kde se mu zdálo, že pro opačný názor má pevné výroky Písma svatého, nepřipouštěl Neposkvrněného Početí Panny Marie, nýbrž pouze její posvěcení v lůně mateřském, stále bedlivě se ve své nauce o Panně Marii snaží, aby ani stín hříchu osobního, ani stín nedokonalosti u Marie Panny nepřipustil. Ačkoliv tolik miluje svaté otce církevní, přímo říká o některých, kteří v otázce její naprosté bezhříšnosti zdáli se některé stíny připustiti, že zde opravdu přestřelili, excesserunt! (Viz. III.q.XXVII. a .4.) Platí zde velká zásada Tomášova, že čím je kdo blíže zdroji, tím více z toho zdroje čerpá. Nebyl však žádný člověk tak blízko Ježíši Kristu, jako Maria Panna. Byla jeho Matkou. Jenom nepochopení mateřské blízkosti dítěti a mateřské důstojnosti ženy může vést protestanty k tomu, že se pohoršují nad naší úctou k Panně Marii.Vytýkají stále scholastikům, že snižovali ženu, a jak vysoko cenili si scholastikové ženu právě pro tyto důstojnosti ženy, která byla povolána k tomu, aby se stala matkou Vykupitele! Cituji slovo Augustinovo, jež uvádí Tomáš, jakožto důkaz povýšení ženy Kristem, že totiž byla vyvolena k tomu, aby dala život Kristu, ačkoliv přece mohl Bůh zázračně i bez ženy dáti tělo a život lidský svému Synu. Ale Eva měla býti pomstěna, měla býti zvednuta a ospravedlněna.

Vězeň číslo 16670

14. srpna 2008 v 9:30 | Jakub Kříž |  Náboženství
Osvětim. Symbol zoufalství a hrůz, který je třeba znovu a znovu připomínat. Přesto i zde - uprostřed slz a utrpení - se odehrávaly příběhy naděje a lásky. Jako byl ten v hlavní roli s vězněm číslo 16670, jehož výročí smrti si dnes připomínáme.
Z hlediska dnešních měřítek byl vězeň číslo 16670 úspěšným člověkem. Ač narozen v Polsku v dobách jeho okupace carským Ruskem, vystudoval přední italské univerzity. Po návratu do svobodného Polska se rozhodl pro podnikání v oblasti médií. Zakládal úspěšné noviny a časopisy vycházející ve statisícových nákladech. Počet pracovníků všech těchto titulů byl tak velký, že pro ně založil vlastní městečko s železniční stanicí, ale i s letištěm. Jeho vydavatelské impérium se rozrůstalo natolik, že expandoval do Japonska.

„Nové město“ Chiary Lubichové

12. srpna 2008 v 8:54 | MiHa |  Náboženství
V krátkosti o zakladatelce, smutně proslulé, synkretizující sekty Focolare, založené v r. 1943 v rodišti Lubichové. Ch. Lubichová se narodila 22. ledna 1920 v Tridentu, zemřela 14. 3. 2008 v Rocca di Papa v Itálii. Tato žena šířila bezbřehý ekumenismus nejen v Itálii, ale i v ostatních kontinentech, s heretiky a pohanskými buddhisty a hinduisty, v USA s muslimskými komunitami. Její kult šířil a šíří v Čechách kardinál Vlk, plzeňský biskup Fr. Radkovský, olomoucký arcibiskup Jan Graubner aj. V naší republice je to doslova diktatura hnutí Fokolare v celé katolické církvi.

Lamentabili sane

11. srpna 2008 v 9:02 Náboženství
RUKOVĚŤ SVATÉHO PIA X. ZAVRHUJÍCÍ BLUDY MODERNISTŮ
Se skutečně politováníhodnými důsledky naše doba, odhazující hledání nejzákladnějších příčin našich věcí nebo se v něm omezující, často provozuje novoty tak zaníceně, že zavrhuje dědictví lidského rodu. Tím upadá do velmi závažných bludů, které jsou ještě závažnější, když se dotýkají posvátné autority, výkladu Písma svatého a zásadních mystérií víry. Zvláště je hodno politování to, že meze stanovené církevními otci a církví samotnou překračují i mnozí katoličtí autoři. Ve jménu vyššího vědění a historického výzkumu, jak říkají, hledají onen pokrok dogmat, který ve skutečnosti není ničím jiným než kažením týchž dogmat.

U Pia X.

8. srpna 2008 v 8:12 | Silvestr Maria Braito |  Náboženství
Po hrobu apoštolském nejvíce mne táhne do velechrámu sv. Petra - Pius X. Zase klečím před prostým, bílým náhrobkem s prostým nápisem: Pius X.
Pius X. Stále hoří u jeho hrobu svíce, stále jest hrob zasypán květy. Ne drahými, ne vzácnými. I ty svíčky jsou čoudívé, laciné drobné svíčky. Rozsvěcují je prosté ženy, hranatí dělníci, bledá děvčata. Stále a stále obléhají modlící se jeho hrob, modlí se, slzy se jim lesknou v očích, líbají kámen ukrývající drahé tělo.

Hlas revoluce

7. srpna 2008 v 12:33 | jjs |  Recenze
V době, kdy SNB v Československu slaví 30 let od svého založení, objevuje se na obrazovkách seriál 30 případů majora Zemana, který mapuje třicetiletou záslužnou práci příslušníků Sboru národní bezpečnosti. Dne 20.7. 2008 předkládá senátorka Václava Domšová návrh zákona "o důstojné smrti" a dne 22.7. Liberální reformní strana zveřejňuje Petici na podporu projednání návrhu zákona o důstojné smrti. Tentýž den vysílá druhý program České televize film "Hlas moře" vyprávějící životní příběh člověka, který se ve Španělsku dovolával svého práva na "důstojnou smrt". To, že se "major Zeman" a "Hlas moře" objevují na obrazovce právě, když je k tomu ta správná příležitost, není jediné, co tato dvě díla spojuje. Ač se to na první pohled nezdá, obě se navzájem velmi podobají ideologickým podtextem i prostředky, kterými jej vyjadřují.

Vznešenost a směšnost

6. srpna 2008 v 10:04 | Josef Pospíšil |  Estetika
Nejen nade krásnem v užším smyslu pociťujeme aesthetickou libosť, nýbrž také nad předměty vznešenými a směšnými.
1. Ačkoliv názor idee ve smyslném tvaru jest prvým a obyčejným předmětem aesthetické záliby, přece není tímto předmětem obor vší aesthetické libosti vyčerpán.
Duch lidský má v sobě přirozený a podstatný pud, který ho ustavičně nutká, aby ve světě ideálním nelpěl na jednotlivých ideách, nýbrž aby z ideí nižších k ideám vyšším ustavičně výše se povznášel, až by konečně k idei nejvyšší, ku poznání bytosti nekonečné dospěl. K nekonečnosti jej pudí všechna bytnosť, všechna snaha a tužba jeho, poněvadž ve smyslnosti a konečnosti klidu a blaha nedochází.

B. V. P. - 2/2008

5. srpna 2008 v 20:59 Zprávy
Druhé letošní číslo časopisu Bonum, Verum, Pulchrum je na světě. Jeho tématem je vztah umělce a ctnosti zvané bázeň Boží.

Ohyzdnosť

5. srpna 2008 v 7:47 | Josef Pospíšil |  Estetika
Ohyzdnosť není pouhým nedostatkem krásy, nýbrž jest příčným (kontrerním) jejím opakem.
Ohyzdno jest, co svým pohledem nám nelibost působí.
Podle známé věty: "bonum ex integra causa, malum ex quocumque defectu" musí všecky mohutnosti mile a příjemně dojaty býti, abychom nějaký předmět krásným nazývati mohli. A proto když nějaký předmět na některou mohutnost odporně působí, již jej ohyzdným zoveme, jako když oko špinavou, nepříjemnou barvu vidí, ucho odporný, falešný tón slyší a obraznost nemilé představy před oči nám předvádí.