Krása (Pulchrum) - článek 1.

15. července 2008 v 8:36 | Josef Pospíšil |  Estetika
Krása jsouc vlastností věcí nadsmyslnou nemůže smyslem poznána býti. Smysly můžeme sice krásné předměty pozorovati, ale vlastnost, pro niž předměty krásnými nazýváme - krása, jest toliko předmětem poznání rozumového. Každý smysl vztahuje se jen ku svému vlastnímu předmětenstvu, zrak k barvám, sluch ke zvuku atd., a proto musí mohutnosť, kteráž krásu jakožto společnou vlastnost předmětů všech jednotlivých smyslů poznává, nade smysly býti povýšena, musí býti rozumová. Proto jest poznání krásy jen člověku, nikoli však zvířeti přístupno. Jen člověk jsa bytostí rozumovou jest schopen krásu poznati.

Krása jest takto vlastností věcí nadsmyslnou, transcendentální.
Pro určitější výměr krásy jest rozeznávati při ní moment 1. objektivní a 2. subjektivní.
1. Objektivně jest krásno vše to, co jest v sobě dokonalé. Čím větší jest dokonalost nějaké věci, čím více má předností, tím jest také krásnější. Člověk jest zajisté krásnější než zvíře, zvíře krásnější než rostlina, rostlina než nerost. Proto také čím méně jest bytosť dokonalá, čím více jí dokonalostí schází, tím méně jest krásna.
Objektivně jsou tedy pojmy dokonalosti a krásy totožny.
Mimo to existuje veliká příbuznost mezi krásnem a dobrem.
Dobro, je-li úplno a všestranno, jest zároveň také krásno, tak že každému, kdo je názorem postřehuje, nezbytně se líbí. Sr. p. I. qu. 5. art. 4. ad 1. opp. tom. XX. p. 28.
Toto však neplatí o pravdě. Může býti něco naprosto pravdivo, tak že kontradiktorický opak zcela a úplně vylučuje a přece povahy krásna nemá.
Zajisté naprosto pravdiva jest věta: "nic se neděje bez dostatečného důvodu"; a přece nikdo, když tuto pravdu uslyší, nezvolá: o, jak krásná jest tato pravda!
Jinak se má věc s dobrem.
Je-li dobro dokonalé, aneb jak praví sv. Tomáš, zakládá-li se ve způsobu, druhu a řádu, zajisté ihned vzbuzuje v každém cit záliby. Sr. p. I. qu. 5. art. 5. opp. tom. XX. p. 29.
Ačkoliv pojem dobra a krásna věcně se neliší, přece jest logický rozdíl mezi oběma.
Věc nazývá se dobrou, pokud jest vůli přiměřena a žádoucna, krásnou však, pokud ku poznání se vztahuje. Dobra přejeme si dosíci, na krásno však nazírati. Sr. p. I-II. qu. 27. art. 1. ad 3. opp. tom. XXI. p. 143.
Každá věc vzhledem ku své bytnosti jest také krásná, právě tak jak jest i dokonalá a dobrá. Věc vniterně ošklivá jest čirou nemožností.
Tato vniterná krása s bytností věcí věcně v jedno spadající jest všeobecnou vlastností vší jestoty. Sr. p. II-II. qu. 145. art. 2. ad 1. opp. tom. XXIII. p. 168.; Qq. dispp. De verit., qu. 22. art. 1. ad 12. opp. tom. XVII. p. 20.
Tato bytná krása věcí není nám sice u všech věcí známa a zřejma, poněvadž, jsouce ve svém poznání obmezeni bytností všech věcí úplně chápati nemůžeme. Kdybychom však přirozenosti všech věci, jejich vztahy ku všemumíru atd. zcela jasně vystihovali, zajisté i vniterná krása veškerenstva a všech jednotlivých věcí jasně by nám zářila.
Vzhledem k bytostem, jež krásnými nazýváme, rozeznáváme rozličné druhy krásy.
Krása nelišíc se věcně, jak praveno, od dobroty a dokonalosti, jest proto také buď naprosta, neb vztažna.
Krása naprostá jest Bůh. Bůh obsahujíc v sobě náplň všech dokonalostí v míře nejsvrchovanější jest také předmětem nejvyšší krásy. Sr. sv. Tom. in lib. Boët. De div. nom. cap. 4. lect. 5. opp. tom. VIII. p. 165. sqq.
Věci stvořené majíce jsoucnost toliko vztažnou, těší se také kráse jen vztažné.
Věci stvořené bytují jen potud, pokud v bytu Božím účasť mají. Vše, co jsou a co mají, jest jen jestotou údělnou, nápodobenou. Proto i krása jejich jest jen údělem a odleskem krásy božské. Všecky věci mimo Boha jen potud jsou krásny, pokud idee božské, pokud Bůh sám v nich se jeví. Neb k tomu konečně všecky bytosti stvořené směřují, aby absolutní jednota, krása, dobrota, dokonalost - krása a sláva božská v nich se jevila.
Bytosti stvořené jsou zase trojího druhu, a sice buď a) čiře duchové - andělé; aneb b) čiře hmotné - viditelný tento svět; aneb c) duchově tělesné - lidé.
Proto jest také objektivně rozeznávati a) krásu čiře duchovou, tak jak andělům přísluší; b) krásu čiře hmotnou věcí smyslných a c) krásu duchově tělesnou - krásu lidskou. Ve všech těchto různých druzích krásy poměrné obráží se a září vždy jedna a táž krása božská ovšem různým způsobem podle toho, jakého údělu božské dokonalosti a krásy tyto jednotlivé druhy stvořených bytostí docházejí.
Jako v těchto třech druzích bytostí stvořených božská krása vůbec různě se jeví, tak i v každém druhu, v andělích, v člověčenstvu a ve hmotě nekonečný téměř jest počet různých vyšších a nižších stupňů, jimiž tato božská krása rozličně na venek probleskuje.
Jako každá věc mimo bytnou dokonalost rozvojem svých sil a mohutností získati může různých dokonalostí, tak jest i rozvoje a vím i zveličení své vniterné krásy schopna. Čím více bytost se vyvíjí a vývojem tímto svého cíle blíže dochází, tím jest dokonalejší, ale také i krásnější.
Měrou a pravidlem vší stvořené, poměrné krásy jest konečně Bůh. Jako jest Bůh vzorem vší dokonalosti věcí stvořených, tak jest i vzorem vší stvořené krásy. Všechna stvořená krása jen proto krásou jest, že krása nestvořená, božská se v ní jeví.
Všecky věci jsouce svou vniternou bytností obrazy a odlesky ideí božských, jsou potud krásny, pokud v nich krása božská různými paprsky svými září. Čím více tedy každá jednotlivá věc podle zákona v její bytnosti obsaženého se vyvíjí a tak ideu svoji uskutečňuje, tím více se přibližuje k idei božské, tomuto vzoru svému a tím se také stává krásnější; a na obrat: čím více od idee božské, tohoto vzoru a zákona svého se uchyluje, tím více krásy pozbývá a stává se ošklivější.
Idea božská jest takto normou a měrou vší krásy stvořené.
Tážeme-li se, jak se krása transcendentální na venek jeví, jest nám zase na zřeteli míti rozdíl mezi krásou naprostou a vztažnou.
Krása naprostá, božská, jeví se našemu poznání tím, že Bůh sebe, své dokonalosti, svou krásu, v tomto viditelném světě jakožto příčina v účinu nám zobrazuje.
Svět má za účel, aby člověku krásu a slávu božskou hlásal. A tuto krásu a slávu Boží věstí nám vesmír jak ve své celistvosti, tak i v jednotlivých částech svých; jak ve svém stvoření, tak i ve svém zachovávání a řízení ku cíli sobě vytknutému.
Ze všehomíra může člověk všecky vlastnosti božského Tvůrce poznati, jeho moc a slávu, jeho moudrosť a dobrotu atd. Neb kamkoliv zrak obrátí, všude shledává znaky působnosti božské, které zcela přirozeně a takořka mimovolně ho vedou k poznání Toho, který celý vesmír v objetí třímá. -
Co do stvořené, relativní krásy jest rozeznávati dvojí řád: a) fysický a b) duchový a v obojím tomto řádu jinak zase krása se jeví.
a) V řádu fysickém záleží krása v tom, že každá věc silami svými podle nezměnitelného zákona působícími se vyvíjí a vývojem tímto svou ideu uskutečňuje.
Zde záleží vše na vnější formě, na smyslném jevu.
Má-li bytosť hmotná býti krásnou, musí její zevniterný tvar vniterné bytnosti její býti přístojný, musí, pokud jen možno, dokonalý býti, poněvadž vniterná bytnosť jen v nejdokonalejší zevnější formě přiměřeného výrazu dochází, na př. u člověka úplně tělesně zdravého a všemi přirozeně náležitými smysly a vlastnostmi opatřeného, ježto sleporodec této zevnější krásy pohřešuje.
b) V řádu duchovém zase jest dvojí stránku lišiti: a) duchovou v užším smyslu a β) mravní.
α) Duchová krása záleží v bytnosti duchové tvorů rozumných, v jejich duchových rozumových činnostech, v rozmanitých jejich vztazích atd.
β) Krása mravní závisí na mravném životě, jevíc se ve shodě všeho života lidského s mravním zákonem božským. Tu jest každý mravný skutek zároveň krásným skutkem, ethické dobro zároveň ethickou krásou. Sr. p. II.-II. qu. 180. art. 2. ad 3. opp. tom. XXIII. p. 335.
Čím více bytosť rozumná sebe vůli Boží přispůsobuje, čím více svůj život životu božskému připodobňuje, tím jest lepší, světější a tím také jest i - krásnější.
Sv. Tomáš praví: "Pulchritudo spiritualis (moralis) in hoc consistit, quod conversatio hominis sive actio ejus, sit bene proportionata secundum spiritualem rationis claritatem. Hoc autem pertinet ad rationem honesti, quod diximus idem esse virtuti, quae secundum rationem moderatur omnes res humanas. Et ideo honostum est idem spirituali decori." Sr. p. II-II. qu. 145. art. 2. in corp. opp. tom. XXIII. p. 167. sq.
Poněvadž však naprostá krása, jakož i krása duchová smyslně se úplně nejeví, nemůžeme jí také zde v životě úplně pochopiti. Krása duchová vůbec může zase jen od duchů úplně poznána a pochopena býti. Krásu jak Boha samého, tak i ostatních bytostí duchových poznati jest nám vyhrazeno teprv po smrti, až po spůsobu čirých duchů poznávati budeme. Sr. sv. Tom. in ps. 44. c. med. opp. tom. I. p. 427. sq.
Z této úvahy plyne také rozdíl mezi krásou ideální a smyslnou.
Krásu ideální poznáváme rozumově, pokud zde člověku možno, samu v sobě, bez pomoci smyslů, na př. krásu duše lidské, ctnosti čistoty, spravedlnosti, lásky k vlasti atd.
Krása smyslná jest ovšem i rovněž jen rozumu přístupna, s tím však rozdílem, že rozum ji ze smyslných jejích zjevů postřehuje, na př. krásu sousoší Laokoonova.
Co do přednosti obojí této krásy vyniká krása ideální nade krásu smyslnou právě tak, jak idea, myšlénka nade smyslnosť se povznáší.
Obojí tato krása, ideální a smyslná, jest v jednotný celek sloučena v člověku, který skládaje se z duše a těla do obojí říše ideální a smyslné zároveň náleží. A toto sloučení obojí říše v člověku jest tak těsné, že tělo duší jest úplně proniknuto, provanuto - zduševněno. Duše jsouc životním principem těla lidského sděluje mu život svůj, tak že v něm jako v nějakém zrcadle nejen sebe samu, nýbrž i své činnosti zobrazuje. Proto jest duše v těle takořka ztělesněna.
Ideální krása duše dosahuje v těle smyslného jevu svého, což nejen o podstatné, nýbrž i o dobyté kráse platí.
A v tomto smyslném lesku duševní krásy záleží úplná a dokonalá zevnější krása lidská. Člověk jest jen tenkráte zevně krásným, když ve vnější tělesné, lepé postavě či způsobě zároveň krásná duše se jeví. Pouhá vnější krása tělesná nepostačuje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Luďka Luďka | E-mail | Web | 8. července 2015 v 9:33 | Reagovat

V dnešní době chlapcům duchovní krása nic neříká. Dívají se na děvčata jako na prototyp vizuální krásy, takže nesmí mít pigmentové skvrny ani akné, celulitidu, atd..http://www.bioaromakosmetika.cz/prirodni-kosmetika-cz/odstraneni-pigmentovych-skvrn

2 Kamil Kamil | Web | 30. srpna 2017 v 23:37 | Reagovat

Neznate nekdo nejake lekce kytary online

3 Kilian Kilian | Web | 31. srpna 2017 v 0:24 | Reagovat

To je moc zajimave

4 Jackeline Jackeline | Web | 9. září 2017 v 21:29 | Reagovat

Skola kytary

5 Pivko Pivko | Web | 23. září 2017 v 14:45 | Reagovat

Doporucte mi nejake kytarove lekce

6 Jackeline Jackeline | Web | 23. září 2017 v 15:55 | Reagovat

Jakou mate kytaru

7 Pivko Pivko | Web | 23. září 2017 v 15:55 | Reagovat

Jeste, ze hrajeme vsichni na kytaru...

8 Levak Levak | Web | 28. září 2017 v 5:24 | Reagovat

WOW

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama