O ďáblovi a jeho pokušeních

16. června 2008 v 10:03 | Svatý Augustin |  Náboženství
Nebylo pokušitele. Tys učinil, aby ho nebylo. Nebylo vhodného místa a času. Tys způsobil, aby nebylo toho i onoho. Byl-li tu pokušitel, bylo i příhodné místo a čas: ale Tys mne zdržoval, abych nesvolil. Přišel temný pokušitel, takový, jaký je sám v sobě. Tys mne posílil, abych jím pohrdl. Přišel pokušitel silný a ozbrojený. Tys ho držel na uzdě a posilnil jsi mne, aby mne nepřemohl. Přišel pokušitel, proměněný v světlého anděla. Tys mu zabránil, aby mne neoklamal a Tys mne osvítil, abych ho poznal. Neboť on je ten veliký drak, ryšavý, starý had, nazvaný ďábel a satan, který má sedm hlav a deset rohů, kterého jsi stvořil, aby hrál v tomto velikém a prostranném moři, v němž se plazí živočichů bez počtu, zvířata malá i veliká, to jest rozličná pokolení ďáblů, kteří dnem i nocí nečiní nic jiného, než že toliko obcházejí, hledajíce, koho by sežrali, ne však toho, koho Ty vytrhneš. Neboť zajisté on je ten starý drak, který začal zlo v ráji rozkoše, který strhl svým ocasem třetí díl nebeských hvězd a pustil se na zemi. Který svým jedem kazí vody země, aby lidé umírali, pijíce je. Který si stele zlato jako bláto a má naději, že Jordán vteče do jeho úst - a který byl učiněn tak veliký, že se žádného nebojí.

A kdo mne ochrání od jeho uštknutí? Kdo mne vytrhne z jeho chřtánu? Jedině Ty, Pane, který jsi rozdrtil nejednu hlavu pekelného draka. Pomoz nám! Rozestři, Pane, svá křídla nad námi, abychom se pod ně utekli od tváře tohoto draka, který nás pronásleduje, a vysvoboď nás svým štítem od jeho rohů. Neboť jeho neustálým úsilím a žádosti je, aby pohltil duše, které jsi stvořil. A proto, Bože můj, k Tobě voláme, vysvoboď nás od našeho každodenního protivníka, který se snaží všemi způsoby, když spíme nebo bdíme, jíme nebo pijeme, anebo činíme cokoliv jiného, jednak zjevně, jednak tajně na nás mířiti jedovatými střelami, aby naše duše usmrtil.
A přece, Pane, jak je špatná naše nesmyslnost, že vidouce ustavičně proti sobě draka s tlamou rozevřenou, hotového, aby nás pozřel, nicméně spíme a lelkujeme ve své lhostejnosti, jako bychom byli bezpečni před tím, který nehledá, než aby nás zahubil.
Nepřítel nikdy nespí, ale ustavičně bdí, aby nás zahubil. A my se nechceme probuditi ze sna, abychom se ostříhali. Před našima nohama nalíčil osidel bez počtu a všechny naše cesty naplnil různými pastmi, aby schytal naše duše. A kdo se jim vyhne? Navlékl osidla v bohatství, nalíčil je v chudobě, roztáhl je v pokrmu, nápoji, rozkoši, ve spaní i v bdění. Nalíčil je v řeči, ve skutcích a na všech našich cestách. Ale Ty, Pane, vysvoboď nás z léčky lovců i od slova drsného, ať Tě chválíme až do konce: Požehnaný Hospodin, který nás nevydal do jejich zubů. Naše duše byla jako pták vytržena z osidel lovců: osidlo je zničeno a my jsme vysvobozeni.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 VEVI VEVI | Web | 16. června 2008 v 10:08 | Reagovat

..:: pěknej bloček :-) ::..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama