Filosofická pověra o pokroku

17. června 2008 v 15:11 | Józef Maria Bocheński |  Filosofie
Víra v nepřetržitý pokrok lidstva, v postup ke stále vyšší a lepší úrovni, k ráji na zemi, ke "světlu" a kdoví k čemu všemu ještě je jedna z nejškodlivějších pověr, kterou nám dalo do vínku 19. století a která má ještě dnes pod kontrolou značné územní prostory, obzvlášť v zemích zaostalých a socialistických, kde se nám s pokrokem vnucují komunistické strany. Její obsah je zhruba následující: člověk je ve své podstatě tvor pokrokový, tj. stává se jako druh stále lepším a dokonalejším. Jeho zdokonalování se projevuje ve všech oblastech. V oblasti světonázorové přechází člověk od pověry k vědě. V oblasti vědy si osvojuje stále větší znalosti, ve sféře techniky dosahuje stále lepšího ovládání světa. I v morálce se neustále stává jiným a lepším. V politice ustavičně objevuje stále dokonalejší formy vlády. V umění vytváří stále dokonalejší díla. Pouze v náboženství neexistuje žádný pokrok, protože náboženství je pověra, kterou ovšem pokrok účinně eliminuje.

A protože pokrok přináší tak skvělé výsledky, je první a nejsvětější povinností každého zdravého člověka sloužit pokroku lidstva, jemuž se sluší všechno a všechny podřídit. Tento názor, velice rozšířený v 19. století a ještě před druhou světovou válkou, dnes v civilizovaných zemích naprostá většina vzdělaných lidí odmítá. Lepší poznání podmínek víry v pokroky zkušenost, kterou lidstvo prožilo v našem století, jasně ukázaly, že tálo víra je prostě a jednoduše pověrečná. Vezměme to popořádku: víru v pokrok pocházející z období osvícenství (kdy byla ještě zcela neopodstatněná), podpořila Darwinova evoluční teorie a rovněž rozvoj novodobých přírodních věd techniky. Zoologie potvrdila, že ve světě zvířat se projevuje neustálý pokrok. Tento poznatek se pak přenesl na dějiny lidstva. Stejně jako savci znamenali v živočišné říši pokrok ve srovnání s ptáky znamená analogicky novověký člověk pokrok ve srovnání s člověkem starověku nebo středověku. Podobné přenášení biologických kategorií na naše dějiny je však zcela neopodstatněné, kromě jiného také proto, že jde o velice krátké dějinné údobí. Skutečně dobře jsou nám známy pouze poslední tři tisíce let, což je něco kolem jednoho sta generací a sto generací znamená v rejstříku biologického vývoje nanejvýš základní jednotku. A hovořit v rámci této biologické jedné sekundy o pokroku je pověra. Lepší poznání dějin kultury nám zároveň umožnilo si ověřit, že pokrok v této oblasti je spíš výjimkou, že se projevuje v relativně krátkých obdobích a pouze v některých oblastech kultury. Je pravda, že počínaje 17. stoletím došlo k neuvěřitelnému rozvoji přírodních věd a z nich vzešlých technologií. Imponující jsou obzvlášť výsledky technických věd. Ale v dějinách, nakolik je nám známo, neexistuje u lidstva žádný morální pokrok. Přesněji řečeno: v rámci jednoho období, jedné civilizace skutečně nezřídka dochází k pokroku. Evidentní je například pokrok ve starověkém Egyptě od panování Hyksosů do XVIII. dynastie. Ale po morálním pokroku zpravidla následuje krok zpět. Zůstaneme-li u Egypta, tak postavení ženy v Novém státě (16.-19. století před Kristem) bylo lepší než je v současnosti ve Švýcarsku. A v témže Egyptě nyní převládá islám, podle něhož žena údajně nemá ani duši. Označovat to za pokrok by znamenalo nejapný žert. Kromě toho jsme ve 20. století zažili zločiny v podobě masových vražd, k nimž docházelo v nelidsky krutých německých a ruských táborech, skutečnou genocidu, jakou jsme v Evropě prakticky nikdy nezažili. Hovořit o neustálém morálním pokroku lidstva je proto pověra. A v několika dalších oblastech se věci mají podobně. Není například tak úplně samozřejmé, že by nynější formy vlády měly být o tolik lepší než vlády starověku, jak se často má za to. Skutečnost je taková, že čtyři pětiny zemí jsou ovládány více méně krutým1 diktátory, horšími než byli dříve faraónové nebo římští císaři.
A něco podobného můžeme dnes říci o čisté vědě nebo o umění. Jisté je jedno: počínaje minimálně 17. stoletím jsme zažili značný pokrok v oblasti různých technik. Byla například vynalezena nová technika zapisování melodií (proto mohly vzniknout velké opery, oratoria atd., která nikdy předtím neexistovala). Vznikly nové stavitelské techniky (beton), které umožnily nové architektonické formy. Rovněž v logice umožnila značný pokrok aplikace formalistických postupů. Položíme-li si však otázku, je-li některý novodobý malíř lepší než Michelangelo jenom proto, že má k dispozici lepší malířské techniky nebo že je z analogického důvodu Frege lepší logik než Diodoros z Kronu, potom jsme nuceni odpovědět, že nevíme. V žádném případě není jasné, zda v podstatných věcech vůbec kdy k nějakému pokroku došlo.
Z toho plyne, že tvrzení existenci neustálého všeobecného pokroku lidstva je 1) zcela naprosto nepodložené; 2) v rozporu s dostupnými fakty. A jde-li o záležitosti spadající do oblasti vědy, o nichž bychom museli rozhodovat a priori, měli bychom co do činění s typickou pověrou. Je pravda, že určitý rámcový pokrok jednotlivců i národů možný je. O takový pokrok je také třeba se zasazovat. Ale výše popsaný "pokrokový" přístup je pověra.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hovedo Hovedo | Web | 30. srpna 2017 v 23:28 | Reagovat

To je moc zajimave

2 Kilian Kilian | Web | 31. srpna 2017 v 0:11 | Reagovat

Zkuste lekce kytary Nanastroj.cz

3 Barman Barman | Web | 9. září 2017 v 22:07 | Reagovat

Kytara!!!

4 Barman Barman | Web | 28. září 2017 v 3:46 | Reagovat

Jakou mate kytaru

5 Barman Barman | Web | 28. září 2017 v 5:05 | Reagovat

Doporucte mi nejake kytarove lekce

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama