Červen 2008

Vy mladí kněží!

10. června 2008 v 8:29 | G. Bernanos |  Literatura
(úryvek z knihy "Deník venkovského faráře)
"Rád bych věděl, co máte teď v žilách, vy mladí kněží! Za mých časů vychovávali církevníky - nestahujte obočí, mám chuť vám nafackovat! - ano, církevníky, berte to slovo, jak chcete, hlavy farností, zkrátka pány, muže, kteří vládli. Ti vám dovedli zkrotit vesnici, jen co zdvihli bradu! Oh, já vím, co mi řeknete: dobře jedli, dobře pili a nekašlali na karty. Neříkám, že ne. Když se vezme práce jak se patří, udělá se rychle a dobře, zbude vám dost dobrého času a kdekdo při tom pochodí líp. Teď nám posílají ze seminářů ministranty, fňukaly, kteří se domýšlejí, že pracují líp než ostatní, protože nemohou být s ničím hotovi. Fňuká to, místo aby to poroučelo. Čte to hromadu knih, a nebylo to nikdy s to pochopit - pochopit, rozumíme! - podobenství o Ženichovi a Choti. Co je to manželka, kamaráde, pravá ženská, tak jak si ji může přát mužský, je-li dost hloupý, aby se neřídil radou sv. Pavla? Neodpovídejte mi, mluvil byste hlouposti! Nuže, je to holka tvrdá do práce, ale která staví věci na své místo a ví, že až do konce se bude musit se vším začínat znovu. Ať se církev svatá pachtí, jak chce, nezmění tento svět v božítělový oltář. Měl jsem jednou - bylo to v mé dřívější farnosti - ohromnou kostelnici, sestřičku z Brugg, sekularizovanou v r. 1908, zlaté srdce. První týden, to vám bylo leštění - dům Boží se začal svítit jako klášterní hovorna, ani jsem ho nepoznával, na mou čest! Byly totiž právě žně, ani kočka nepřišla ve všední den do kostela, a ta čertovská babka po mně chtěla, abych si zouval boty - já, který nemohu pantofle vystát! Myslím, že je dokonce zaplatila ze své kapsy. To se rozumí, že den co der nacházela vždycky novou vrstvu prachu na lavicích, trochu čerstvé plísně na koberci před oltářem a pavučin - ach kamaráde, pavučin, že by to stačilo nevěstě na výbavu! Myslil jsem si: jenom si lešti, holka, však uvidíš v neděli! A přišla neděle. Oh, byla to obyčejná neděle, žádný svátek s vyzváněním, zkrátka obyčejné zákaznictvo. Běda - o půlnoci ještě pořád drhla a leštila, při svíčce! A za pár neděl, ke Všem svatým, jsme měli misie, až to praštělo, kázali dva junáci redemptoristé. Nešťastnice lezla celé noci po čtyřech mezi džberem a konví, kropila a myla o sto šest, až začal růst mech vzhůru po pilířích a tráva vyrážet mezi dlaždicemi. A ne a ne jí napravit hlavu, té dobré sestřičce! Kdybych ji byl poslechl, byl bych vyhodil všecky ze dveří, jenom aby měl Pán Bůh nohy v suchu, chápete? Říkal jsem jí: Vy mě přivedete na mizinu samými lektvary - babka chudák kašlala a kašlala! Konečně si musila lehnout s kloubovým revmatismem, srdce vypovědělo a bác - sestřička stála před svatým Petrem. V jistém smyslu je to mučednice, to nelze popřít. Její chybou, to se ví, nebylo, že chtěla bojovat se špínou, ale že ji chtěla vyhladit, jako by to bylo možné. Farnost, to je špinavé, jakpak jinak! Celé křesťanstvo, to je ještě špinavější. Jenom počkejte na slavný den Posledního soudu, uvidíte, co se andělé po lopatách navyhazují i z nejsvětějších klášterů, jaký to bude úklid! Zkrátka to dokazuje, že církev má být řádnou hospodyní, řádnou a rozumnou.' Moje sestřička nebyla pravou hospodyní. Pravá hospodyně ví, že dům není schránka na ostatky. To jsou básnické nápady."

O důmyslném faráři

9. června 2008 v 9:48 | mj |  Náboženství
V jedné nejmenované farnosti působil moudrý farář, který se velmi trápil jejím neutěšeným stavem. Křtů ubývalo a z toho mála pokřtěných dětí přicházelo k biřmování jen několik děvčátek. O kostel nikdo nepečoval, ve zpovědnici marně očekával kajícníky a v neděli kázal jen pro pár stařenek. Na Velikonoce a na Vánoce se kostel přece jen zaplnil, avšak místo radosti byl tento oddaný služebník Páně ještě zarmoucenější. Mrzelo ho, že ani v tyto dny nedokázal vymanit duše svých farníků z lhostejnosti.

Jděte na školení do Toruně

8. června 2008 v 21:07 | Radomír Malý |  Média
Bylo mi velkou ctí být hostem v diskusním pořadu Radia Maryja a Televize Trwam v polské Toruni. Zkušenost, kterou jsem tam získal, mne přesvědčila, že naši televizní moderátoři by napřed měli jít k nim do Toruně na školení a potom teprve se pustit do moderování debat s politiky a vědeckými i kulturními pracovníky na našich obrazovkách. Tam by poznali ono čapkovské "jak se to dělá".

Filmové mayovky a westerny (II. část)

5. června 2008 v 9:05 | Jiří Černý |  Film
A dostáváme se ke třetí části této jednoduché analýzy. Právě v šedesátých letech dochází k markantnímu zlomu v morální odpovědnosti v umělecké tvorbě, a tedy i ve filmové produkci. S bouřlivým rozvojem filmového průmyslu a vývojem filmové techniky vtrhává zároveň do této sféry násilí, rouhání, klení, zdůrazňování sexu, což každým rokem postupuje.

Filmové mayovky a westerny (I. část)

4. června 2008 v 9:49 | Jiří Černý |  Film
Jedním z nepřehlédnutelných fenoménů filmové tvorby šedesátých let minulého století byla řada dobrodružných filmů z exotického prostředí, které vznikaly v Evropě. Rozvoj filmové techniky umožnil nové postupy, které umocňovaly zážitek napětí, dobrodružství a romantiky. Mezi těmito filmy zaujímá zvláštní místo žánr westernu. Western, tedy film s námětem z Divokého západu, respektive osidlování Ameriky, byl pochopitelně svým domovem v Americe. Do značné míry se jedná o projev novodobých amerických dějin, z nichž mnohé události, které vyprávěli dětem prarodiče, byly ještě skutečnou realitou.

Spolkaření

4. června 2008 v 8:53 | J. A. Baratynskij: |  Literatura
Jen sčuchněte se: Nic než ku podpoře
svých nicotností nejste zrozeni!
Pravý dar cizí je ve vaší noře,
vy přičinliví pisci neobdaření!
Vám, usvazení druzi, k nespasení
v opaku sluší ono řečené:
Když "Amen, amen," řek, "kde shromážděni
tři budete - Já s vámi nikdy ne!"
/přel. I. Slavík/

Katolicita umění

3. června 2008 v 6:58 Estetika
Není větší hrdosti, než moci nazvati své dílo katolickým. Katolické, toť všeobecné, katolickým jest dílo tehdy, když vyrůstá nejprve z kořenů všeobecnosti. Tato všeobecnost pak, protože jest dárkyní života, protože tryská z Boha, jenž jest nejvšeobecnějším, protože jest pro všechny a protože všemu může stačiti, protože jest naprostým dobrem, jest schopna dovésti k všeobecnosti též výsledek. Aby totiž dílo nejen sytilo se mízou všeobecnosti, totiž všeobecnými zákony pravdy a naplňovalo se všeobecným dobrem, nýbrž aby též vytrvalo v této sféře, aby po celou dobu svého vývoje jím žilo a tak také v katolické či všeobecné ovoce uzrálo.