Broskev bez pecky (Nad Drahými zesnulými E. Waugha)

30. května 2008 v 8:21 | mb |  Recenze
"Když studnice vysýchaly, lidé se osvěžovali vodou fatamorgány."[1]
Anglický spisovatel Evelyn Waugh (1903 - 1966) byl pro své okolí, mírně řečeno, podivín. Důvodů bylo mnoho, pro tento článek jsou podstatné pouze dva: Waughovo uhranutí pohřebními obřady[2] a jeho katolictví. V Anglii 30. let konverze k Církvi ještě stále znamenala věc velmi nevšední. I když katolictví Waugh ve svých textech tematizoval poměrně zřídka,[3] protest proti současnosti, víra v nadosobní řád a tradiční hodnoty stojí na pozadí všech jeho, povětšinou satirických, prací. Výjimkou není ani novela Drazí zesnulí (The Loved One)[4], o které bude dále řeč.

Jedná se o klasický milostný příběh; jeho aktéři však mají poněkud zvláštní povolání. On - Dennis Barlow - je anglický básník, který neuspěl v americkém filmovém průmyslu a živí se nejprve jako "zvířecí funebrák", později jako "bezkonfesijní pastor" se specializací na pohřbívání zvířat. Ona - Aimée - je prostá americká dívka, která se z obyčejné kosmetičky vyšvihla na "mortuální asistentku" (tj. maskérku mrtvol) prestižního pohřebního ústavu.
Důležitější než samotný spletitý milostný příběh je však prostředí, v němž se odehrává - Los Angeles a Šepotavé háje. Toto poetické jméno náleží fantastickému hřbitovu s tou nejfantastičtější pohřební službou. Celé pohřebiště je ve skutečnosti hlubokým podobenstvím poválečného světa, pomocí něhož Waugh nenapodobitelně paroduje a demaskuje mnohá klišé, proudy a výstřelky moderního myšlení, které mu zosobňuje především Amerika 50. let.
Americkou touhu po "hlasu shora", po "proroctvích" a "prorocích" zosobňuje osoba Snivce, který Šepotavé háje založil a o svém poslání a inspiraci vyryl svědectví do kamene: "EJHLE, MĚL JSEM SEN A UZŘEL JSEM NOVOU ZEMI, ZASVĚCENOU ŠTĚSTÍ A TAM, MEZI VŠÍM, COŽ PŘÍRODA A UMĚNÍ K POVZNESENÍ DUŠE ČLOVĚKA MOHOU DÁTI, VIDĚL JSEM BLAŽENÉ ODPOČIŠTĚ NESČETNÝCH DRAHÝCH ZESNULÝCH. I PATŘIL JSEM NA POZŮSTAVENÉ, ANI ČEKALI NA BŘEHU ŘÍČKY, KTERÁŽ JE ODLOUČILA OD TĚCH, KDOŽ JE BYLI PŘEDEŠLI. MLADÍ I STAŘÍ BYLI NICMÉNĚ ŠŤASTNI. ŠŤASTNI KRÁSOU A TÍM BEZPEČNÝM VĚDOMÍM, ŽE JEJICH DRAZÍ ZESNULÍ DLÍ JIM NA BLÍZKU: V KRÁSE A ŠTĚSTÍ…"
Prostředek, jak tohoto "štěstí" dosáhnout, je odvěký a osvědčený: zahladit jakoukoliv myšlenku na pomíjivost, bolest a utrpení - přímo na hřbitově zahladit myšlenku na smrt. Nové a "vědecké" metody, které mají vést k odstranění představy lidské konečnosti, jsou ale založeny na dávných pohanských pověrách a představách o posmrtném životě, které se tak i navenek projevují - setkáme se např. s balzamováním a nejroztodivnějšími způsoby pohřbívání ("inkryptace, inurnace, inkolumbarizace nebo insarkofagizace"). Mrtvolám jsou pro příležitost "posledního rozloučení" balzamovači a kosmetičkami připravovány blažené úsměvy, jakékoliv stopy rozkladu a pomíjivosti jsou zahlazeny, a i kdyby si zesnulý "dřep na atomovku, daj ho bezvadně dohromady". Možnosti pohřebních "ritů" a způsoby pohřbení jsou fantastické a neomezené, s jedinou drobnou výjimkou: Snivec sice snese na svém hřbitově sebevětší šílenost, ale nepovoluje hrob s prostým křížem; tato upomínka na utrpení je v Šepotavých hájích přísně zakázána.
Waugh v knize skvěle demaskuje nechutnost obřadů bez hlubokého duchovního základu, zvláště odhaluje jejich neskonalou trapnost. Kniha nepřímo útočí na všudypřítomný materialismus nové doby, nevíru v to, že člověk je bytostí složenou z duše a těla: v Šepotavých hájích se vlastně vše točí kolem bezduché mrtvoly. To je pravým opakem pohřbu církevního, kde "není středem všeho ritu mrtvola, nýbrž oltář. A žádný symbol oltáře, nýbrž živý, přítomný Bůh."[5]
Z místa dočasného odpočinku mrtvé tělesné schránky se v Šepotavých hájích stává nový domov nebožtíka, který je třeba co nejhonosněji vypravit, umístit do co nejpříjemnějšího prostředí, kde má mrtvý po ruce to, co měl rád za života. Tato starodávná představa o posmrtném životě je snad nevykořenitelná a svědčí o ní bohužel často i hroby na hřbitovech křesťanských. Člověk si maně vzpomene na důrazná slova sv. Moniky: "Pochovejte tělo mé, kde chcete, jen za to vás prosím, abyste na mne pamatovali při oltáři Páně."
V Šepotavých hájích jsou však imitací nejen obřady, ale doslova vše. Najdeme tam imitace včelího bzučení, potůčků, uměleckých děl, dokonce i imitaci kostela, který je ovšem zbaven vnitřního "deprimujícího" obsahu a je prodchnut vůní květin a ozvučen zpěvem ptáků. Falešná je i propagovaná idylická "rovnost" zesnulých: místo na hřbitově, stejně jako v obyčejném světě, určuje finanční situace zemřelého, příslušnost k nějakému spolku a v neposlední řadě též barva jeho kůže.
Básník Barlow, který - coby příchozí z Anglie - aspoň částečně symbolizuje hodnoty starého světa, zrůdnost celého podniku bez problému prohlédne. Když mu ukazují jeho k pohřbu připraveného přítele - oběšence, kterého objevil, vidí zřetelně, že hrůzná realita smrti je snesitelnější než tento kosmetický podnik: "Tělo zbavené pohyblivosti a inteligence vypadalo teď mnohem menší, než když ještě žilo. A obličej, otáčející po něm své osleplé oči - obličej byl prostě děsný: bez známek určitého věku, jako želva, a stejně nelidský: nalíčená a zubící se obscénní travestie. Ďábelská maska, kterou Denis spatřil v oprátce, byla proti tomuhle sváteční ozdoba, žertovný převlek strýčka na silvestrovské merendě."
Ještě jednoho moderního "výdobytku", v knize mnohokrát zmiňovaného, je třeba si povšimnout, protože je nanejvýš výmluvný a symbolický: je jím broskev bez pecky. Takový je celý umělý svět Waughovy knihy: pouhý obal bez jádra, nabubřelý, nafouklý, avšak bezduchý, sterilní, neobsahující již žádnou možnost dalšího života.[6]
Předností knihy je pro Waugha typický nonkonformní humor, stylová vytříbenost a přitom až "detektivkovitě" spádný děj, naprostá absence jakéhokoliv moralizování či kázání, které často obdobné pokusy umělecky zabíjí. Ač mnohé kuriosity snových Šepotavých hájů byly překonány dnešní realitou, jsou Drazí zesnulí satirou stále aktuální.
E. Waugh se po válce čím dál více děsil současného bezbožného světa; nastavoval mu sice i nadále své nesmlouvavé zrcadlo karikaturisty, ale čím dál více před ním prchal do ústraní. Své sídlo nechal obehnat středověkými hradbami, které výstražně ozdobil skutečnými lidskými lebkami. Za nejsilnější a jedinou spolehlivou zeď proti rozkladu tradičních hodnot však pokládal Církev. Dožil se bohužel časů, kdy se i ti nejvyšší církevní představitelé jali bořit tuto hradbu zevnitř. Waughův přítel a souvěrec Graham Greene píše: "Když si člověk vzpomene na jeho reakci na změny v liturgii katolické církve, nemá, myslím, daleko k pravdě starodávný výraz zlomené srdce." [7]
V roce1966 Waugh nečekaně umírá - na toaletě. Mnozí v této smrti viděli ironii osudu: autor, který nechával své hrdiny umírat nejpotupnějšími způsoby smrti, sám skončil obdobně. Křesťana však přece jen více zaujme, že Waugh zemřel o Velikonoční neděli, a to krátce poté, co na Mši svaté přijal Tělo Páně. Svět tak předčasně přišel o vzácného autora, který lépe než kdo jiný věděl, jak "drobivá je látka lidského času a lidského díla; jak je třeba jít hluboko a vysoko, má-li člověk zavěsit svou naději a svou lásku na věci neselhávající".[8]

[1] Waugh, E.: Nečekaný návrat, Praha 1974, s. 197.
[2] Již na střední škole založil spolek Corpse Club (Klub mrtvol), jehož členové chodili ve fraku a vykonávali obřady podobné pohřebnímu ritu.
[3] Problematika konverze je však ústředním tématem jedné z nejznámějších Waughových prací Brideshead Revisited (Znovu v Bridesheadu, česky též Nečekaný návrat). Waugh je též autorem životopisné knihy o jesuitském mučedníku sv. Edmundu Campionovi, který je tak úzce spjat s českým a moravským prostředím.
[4]Anglicky 1948. Česky společně s románem Křehké nádoby vydal r. 1973 Odeon v překladu F. Jungwirtha.
[5] Deml, J.: Katolický sen, Brno 1998, s. 13.
[6] Jistě ne náhodou končí dvě postavy uprostřed tohoto "šťastného" světa sebevraždou.
[7] Greene, G.: Úniky, Praha 2006, s. 222.
[8] Čep, J.: Rozptýlené paprsky, Praha 1993, s. 272.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama