Kalilogie čili o výslovnosti X.

6. dubna 2008 v 4:40 |  Durdík, J.: Kalilogie
Žádné vědecké vyšetřování, proč a jak souhlásky v češtině se sbíhají! Běží toliko o to, které skupiny snadno se vyslovují, a které jsou ladnosti jazyka na újmu.
Především patrno, že slovanské jazyky vůbec milují slabiky otevřené, totiž které se samohláskou končí. Z toho vyplývá, že souhlásky a samohlásky přirozeným způsobem se střídají, takže následuje vždy jedna samohláska po souhlásce, tvoříce vesměs otevřené slabiky:
"Na té louce zelené"
"Voda hučí po lučinách"
"Horo, horo, vysoká jsi!"

Dvě souhlásky tvoří skupiny snadno pronášené: bráti, státi atd. Lid nemluví nic, než co se mu snadno vyslovuje - proto nevyslovitelné považuje jen za žert. Ale básník musí přijít a napsat verš:
"Slunce, hvězdy přišly, zář i bouř v mně žila."
Někdy monotonie samohlásek a hromadění souhlásek stejných jest původem neladných zjevů:
"Jak vrby svislé zvětvění."
Všem těm věcem musí se spisovatel každý vědomou vůlí vyhýbati. O způsobech, kterak to možno, nebudu se rozepisovat; ale k jedné věci ukážu. Mluvidla zpravují nás také o libozvuku; zajisté, kde vyslovujíce větu neb verš musíme se zrovna namáhati, bude i sluch náš nemile dojat. Zásady této měli bychom tím úzkostlivěji šetřiti, poněvadž vztahuje se jen ku potřebě uvnitř národa; neboť mnohá věta, kterou my snadno vyslovíme, zdá se cizincům nepříjemnou, my sami se s ní ještě spřátelíme. Co však máme říci o větách, které nejen cizincům, ale i nám obtíže u vyslovení a děsný účin v uchu způsobují! Zvláště souhlásky a jich skupiny vyžadují péče.
Jako jsme svrchu podotkli, kterak se zamezuje průziv, dá se něco podobného učinit i při sběhu souhlásek. Týchž prospěchův (stát - státi, budem - budeme, víc - více atd., viz o hiátu v kapitole předešlé) užívejme zde též, ale opáčným směrem, užívejme totiž tvarův samohláskou ukončených; místo bouř v mně kupříkladu: bouře ve mně atd.
Když souhlásky nikde se nesbíhají, nýbrž jedna vždy stojí mezi dvěma samohláskami, tak as jak to Vinařický provedl po celé knize (Varyto a lyra), jest to dalším důkazem zpěvnosti mluvy; neboť jen samohlásky zpíváme. Avšak nesmíme zapomínat, že zpěvnost sama není totožna s krásou jazyka vůbec, že není celou jeho krásou. Řeč není k tomu, aby se zpívala, nýbrž aby se mluvila. Proto není výčitkou neb vadou jazyka, v němž souhlásky tvoří skupiny, ovšem jsou-li tyto skupiny jen vyslovitelné.
Na nich spočívá zvláštní ráz a síla mluvy. Proto porovnány jsou s kostmi, jež tělu pevnosti dodávají, a samohlásky se svaly a tukem. Něco podobného chtělo se naznačiti obrazem, že souhlásky tvoří mužský, samohlásky však ženský princip mluvy. Všeobecné všem jazykům pravidlo jest, aby se samo- a souhlásky střídaly dle možnosti, tak aby mluva nestávala se ani mdlou, ani drsnou. Pro slovanské jazyky zdá se býti dosti všeobecným pravidlem, že tíhnou k slabikám otevřeným čili ženským, tedy bude i pro češtinu dobrým vodítkem, abych souhlásek ne více hromadil, než co se jich dá pohodlně vysloviti ve spojení s následující samohláskou, tak aby vždy řeč mohla rozdělena býti v samé otevřené slabiky. Příklad takového rozdělení na slabiky veskrz otevřené:
"Kdes byl tak pozdě?"
"Kde | sby | lta | kpo | zdě?"
- ač zákonem to činiti nesmíme.
Druhá poznámka týká se oněch souhlásek, které zvláště nesnadno se vyslovují, ale přitom ještě nápadně do slechu se vtírají. Jsou to sykavky: c, č, ř, s, š, z, ž. Máme jich v českém vůbec dost; jsou slova, která mají na jednu slabiku tři sykavky: stříž; jiná opět kolik slabik, tolik sykavek: sazeč, císař, Čižinský atd. V básních by tedy měli míti pozor, aby se sykání bez potřeby nerozmnožovalo.
"Časná zoře se za šera" není zajisté libým zvukem. Ani pěkná melodie samohlásek nepřekoná nepříjemný dojem nahromaděných sykavek. Kupříkladu: "Stář pustoší tvář růžolící".
Jaká tu krásná posloupnost samohlásek: a, u, o, i, a, u, o, i - ale neznamenáme té krásy, poněvadž sykavky nám ji zakryjou. Ovšem namítneme si, to vše jsou malichernosti; básník nemůže o takové věci se starati. Budiž, ale pravý básník má ucho pro takové věci, ucho tak jemné, že si nemusí ani dát záležet, ani ta pravidla nazpamět umět, a přec nespáchá takých veršů. Básník hlavně je šlechtitelem jazyka. Kdyby věcí těch on si všímat nemusil, kdo pak? Není-li mu sluchu pro to, má povinnost, aby vědomým způsobem lahody dbal. Budou-li básníci malého řádu zde konati povinnost svou, prokážou aspoň nějakou službu národu svému. Aspoň zníti budou jejich verše! - to jediná jich zásluha jest, jinak to není zhola nic - a postavy takové s celou svou pýchou uměleckou jsou právě "pitoyable."
Varuju od umělkování, ono také žádné básně nestvoří. Ale když plod není ani básní co do formy vnitřní, když jest mnohem méně než poctivá próza, a přitom formu zevnější má takou, že raději bychom slyšeli dveře vrzat, - to jest přílišné. Jedno tedy pravidlo by mělo se veskrze ujmouti, aby básníci aspoň mluvu nekazili, aby neskládali takových nevyslovitelných skupin, kterých v životě všedním nikdy nezastaneme. Nám mnozí jen kazí mluvu. A jediný lék proti tomu jest pilné čtení, aby se poznalo, co jest pravá báseň a mnoho-li krásných básní jest složeno.
Avšak nejen básníkům, všem spisovatelům bez rozdílu platí upomínka tato. I v próze nemáme trpěti zlozvuků; někdy však se zdá, jako by se to schválně sestavovalo a vyhledávalo. Tak čtu v novinách (abych nikoho neurazil, beru čásť inzertní) ohlášení; počíná:
"Při třitřídní vyšší dívčí škole..."
a končí:
"Ze zařizujícího výboru ..."
Takové věci nemají se ani tisknout. Jak snadno dal by se právě počátek změniti; položit místo něho: Na trojtřídné vyšší škole pro dívky. A konec by podle okolnosti též dal se změniti - říci to jiným způsobem - a způsobův je dosti. To jest věc vkusu a zejmena slohu. Sloh pěkný nezáleží jen v logické stránce. Dobrý stylista jest spolu mistrem zvuku. Kvůli zvuku změní mnohou větu, a mění ji opět, dokud mu v uchu nezní; někdy dostačí uvésti slova v jiný pořádek, a vznikne věta líbeznější. Cvik jej konečně dovede tak daleko, že ani nemusí své písmo nahlas číst, jeho pero nabude sluchu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama