Jak bratr Dominik (Španělský) přemohl nástrahy pokoušející jej ženy

25. dubna 2008 v 15:53 | Jordán Saský |  Náboženství
Kdysi se jacísi druhové, snad jeho nepřátelé, uradili, že k němu pod záminkou zpovědi pošlou jakousi nestydatou ženu, nevěstku, ďáblův to nástroj, překážku čistoty a pochodeň neřestí. Takto jej ona oslovila: "Jsem ve velké tísni, nadmíru planu, jsem převelmi spalována, a teď, běda mi, nepoznal mě! Kdyby mě však i poznal, nebyl by mne snad můj miláček býval hoden; mé srdce k němu vzplanulo nevyléčitelnou láskou. Poraď mi, prosím tě, dej mi lék, neboť hynu. A můžeš to učiniti."[1] Takto jedovatě a vychytrale k němu nevěstka mluvila, aby svedla nevinného bratra. Když ji bratr spasitelným přesvědčováním nemohl odvrátiti od jejího naléhání, poznal, jaké mu z této osoby a věci hrozí nebezpečí. Nevěstka řekla, že k němu hoří vášní. On jí odpověděl: "Nyní odejdi a vrať se za nějakou chvíli. Připravím místo, kde bychom se mohli vhodně sejít." Potom vešel do světničky a nachystal dva ohně, ale tak, že byly sice odděleny, ale blízko sebe. Když přišla nevěstka, skočil doprostřed ohně a vybízel i ji. - Řekl jí: "Hle, to je vhodné místo pro takovou ohavnost. Chceš-li, pojď, budeme smilnit." - Ona se však velice poděsila, když viděla, jak se ten člověk vrhl nebojácně do šlehajících plamenů. Vykřikla a přemožena tím, odešla. A on vyšel z ohně neporušen. Nezvítězil nad ním ani žár hmotného ohně, ani žár svůdné žádostivosti.

[1]Nevěstka bratru praví, že má sice milého, ale že je ochotna spíše milovati jej, oddá-li se jí. Napřed mluví nepřímo, dále však již vyjevuje žádost zcela otevřeně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama