Duben 2008

Novodobí křesťané

28. dubna 2008 v 9:18 Náboženství
Není mu třeba modliteb!
Včera pohřbený kardinál Richard prý zanechal svým synovcům renty ve výši sto tisíce franků. Jeho nástupce, patrně v posvátném oslnění tím bohatstvím, ho prohlásil za svatého.
Msgre Amette, současný pařížský biskup, hlavně však biskup současné Paříže, vydal pastýřský list, v němž vyjadřuje názor (stejně ctihodný jako upřímný), že zesnulému není třeba modliteb! Během dvou dnů, kdy bylo tělo toho světce vystaveno, přišlo prý na čtyřicet tisíc lidí s předměty k dotýkání. Patrně v naději, že se jim promění ve zlato. Ale o žádném zázraku jsem neslyšel.
(1907)

Kalilogie čili o výslovnosti XI.

28. dubna 2008 v 9:14 Durdík, J.: Kalilogie
Nová slova povstávají v každém jazyce; tím více se to děje, když jazyk dlouho byv zanedbáván k novému procitne životu. Svět zatím byl učinil postup vpřed, vytvořil mnoho nových pojmů a k nim nových slov, obratů, složenin. Nám schází za tou příčinou v mnohých oborech, a proto musíme tvořiti znova. To není výčitkou, nýbrž předností, kterouž právem bychom se honositi měli. Obohacování jazyka děje se různým způsobem.
1. Stará slova, kterým více lid nerozumí, budíme k novému životu příhodným užíváním jich. Z Králodvorského rukopisu slovo hvozd a mnoho jiných. Ve drahých památkách literatury naší ještě mnohé pěkné slovo čeká na své zmrtvýchvstání.

Jak bratr Dominik (Španělský) přemohl nástrahy pokoušející jej ženy

25. dubna 2008 v 15:53 | Jordán Saský |  Náboženství
Kdysi se jacísi druhové, snad jeho nepřátelé, uradili, že k němu pod záminkou zpovědi pošlou jakousi nestydatou ženu, nevěstku, ďáblův to nástroj, překážku čistoty a pochodeň neřestí. Takto jej ona oslovila: "Jsem ve velké tísni, nadmíru planu, jsem převelmi spalována, a teď, běda mi, nepoznal mě! Kdyby mě však i poznal, nebyl by mne snad můj miláček býval hoden; mé srdce k němu vzplanulo nevyléčitelnou láskou. Poraď mi, prosím tě, dej mi lék, neboť hynu. A můžeš to učiniti."[1] Takto jedovatě a vychytrale k němu nevěstka mluvila, aby svedla nevinného bratra. Když ji bratr spasitelným přesvědčováním nemohl odvrátiti od jejího naléhání, poznal, jaké mu z této osoby a věci hrozí nebezpečí. Nevěstka řekla, že k němu hoří vášní. On jí odpověděl: "Nyní odejdi a vrať se za nějakou chvíli. Připravím místo, kde bychom se mohli vhodně sejít." Potom vešel do světničky a nachystal dva ohně, ale tak, že byly sice odděleny, ale blízko sebe. Když přišla nevěstka, skočil doprostřed ohně a vybízel i ji. - Řekl jí: "Hle, to je vhodné místo pro takovou ohavnost. Chceš-li, pojď, budeme smilnit." - Ona se však velice poděsila, když viděla, jak se ten člověk vrhl nebojácně do šlehajících plamenů. Vykřikla a přemožena tím, odešla. A on vyšel z ohně neporušen. Nezvítězil nad ním ani žár hmotného ohně, ani žár svůdné žádostivosti.

Forma

24. dubna 2008 v 9:02 | Josef Durdík |  Estetika
Nic jednoduchého nezpůsobí dojem krásy. Vždy musí krásný předmět být složený. Jednotlivé složky jeho jsou v aesthetickém ohledě lhostejny, k nim záliba aesthetická připojena není, ač mohou působiti zálibu jiného druhu, smyslům lahoditi a p. Dojem barvy zelené o sobě není částkou onoho dojmu, jejž na mne činí sestavení červené a zelené barvy; tenť vyplývá pouze z poměru jich k sobě. Musíme obě shrnout v jedno, považovat je za celek a vidět obě najednou, pojímat je jedním rázem. Nikoli k jedné z nich, nýbrž k sestavení jich záliba se poutá. Slyším-li akkord, není konsonance něco zvláštního mimo tony aniž jest rozdělena po jednotlivých tonech, z nichžto bych ji jaksi sbíral, nýbrž co se mi líbí, jest poměr tonův k sobě; z něho vzniká krása.

Ke svatému Jiří

24. dubna 2008 v 8:55 | jjs |  Literatura
Svatý Jiří, chrabrý reku,
prosím, vyslyš prosbu mou,
chci žít dále v tomto věku,
jenž je spoután mocí zlou.

Dej mi sílu nevzdávat se,
když strach drtí duši mou,
chci žít dále v tomto čase
a bojovat s jeho tmou.

Svatý Jiří, dej mi víru,
že je možné dojít míru,
i když všude číhá zrada,

dej mi meč, jenž pomůže mi
očistiti tuto zem
od úkladů zlého Hada.
(na svátek sv. Jiří, L.P. 2003)

Složenost krásna

23. dubna 2008 v 15:02 | Josef Durdík |  Estetika
Krásno tedy líbí se samo sebou bez ohledu ku příjemnosti k užitku a k osobním zájmům vnímatele. Tyto tři znaky vyloučili jsme z jeho pojmu, ač ve skutečném zjevu všechny více méně dojem krásna pozměňovati mohou.
Vezměme jednotlivý jednoduchý pocit, na příklad čistý ton (ne jak jej dává určitý hudební nástroj, kdež už ton jest jinými zabarven, tedy jednoduchým není). O něm neřekneme, že jest krásný - má-li povstat dojem krásy, musí býti tonů více. Prima o sobě jest nerozkladný pocit, podobně ostatní tony; každý z nich zůstává i ve skupině ostatních vždy tím, čím jest, každý, vnímán-li o sobě, jest lhostejný. A přece jaký to rozdíl, znějí-li spolu prima, sekunda a septima - nebo v druhém případě prima, tercie a quinta. Ze živlů o sobě lhostejných přece podle toho, kterak které složíme, vzniká zcela zvláštní dojem. Při jediném toně nemůže býti řeči ani o melodii ani o harmonii ani o rythmu, - a jen tím přece hudba působí. Jakmile ton sesiluju, tedy dynamických účinků dosíci hledím, není to jeden ton více, nýbrž jeden slabší a druhý silnější, tedy dva.

Shodil jsem těžké, nepotřebné břímě

22. dubna 2008 v 8:53 | Michelangelo Buonarotti |  Literatura
SHODIL JSEM TĚŽKÉ, NEPOTŘEBNÉ BŘÍMĚ,
můj drahý Pane, zanechal jsem svět
a jako křehký člun se vracím zpět
z bouřlivých vod k Tvé tiché zátočině.
Trní a hřeby, vbité do Tvých dlaní,
s Tvou tváří, jež se dobrotivě skví,
slibují duši, rvané lítostí,
že přec jen dojde spásy za pokání.
Až pohlédneš svým svatým zrakem na mě,
nesuď mě přísně, nezvedni své rámě,
abys mne ztrestal za mou minulost.
Svou krví jen ty viny ze mne sejmi
a čím jsem starší, tím víc odpouštěj mi
a tím mě dříve vezmi na milost.
(Michelangelo Buonarotti, přel. J. Vladislav)

O výplodech tradice s paní farářkou

18. dubna 2008 v 15:38 | mb |  Náboženství
V rozhovoru s evanjelickou vikářkou Eduardou Heczkovou (Nový prostor, číslo atd. neznám), ve kterém se nejprve vyznává ze svého prvního setkání s Bohem v katolickém chrámu, kdy "cítila přítomnost Ducha Svatého", zaznívá i následující: "Začala jsem tehdy víc číst Bibli a zjistila jsem, že spousta věcí, kterým věří katolická církev, v Bibli není, že jsou výplodem tradice, tak mi začala být bližší právě evangelická církev."

Země, kde zítra znamená předvčírem

18. dubna 2008 v 14:12 | Roman Marek |  Náboženství
Žil byl kdysi mudrc, říkejme mu třebas Jacques Maritain, který uvěřil v člověka. Nedbal temných varování minulosti, jež poukazovala na dědičné zatížení a sklon člověka k hříchu, na jeho padlou zvířecí stránku. "Položte vedle sebe pornografický časopis a listy sv. Terezičky a uvidíte, že si člověk, který touží po dobru, vybere spisy světice," pravil mudrc a upřímně tomu věřil. "Dopřejme lidským bytostem pluralitu náboženství a ony si jistě zvolí to pravé! Dopřejme jim pluralitu politických směrů a dočkáme se rozkvětu společnosti! Přichází nová doba, vítr změn rozhání černé mraky a sluneční paprsky rozehřívají studenou zem!" Mudrc pro svou víru získal mnoho přívrženců, kteří zasévali jeho nauku do dalších srdcí.

Demagog jako odborník na gynekologii

18. dubna 2008 v 8:30 | jjs |  Média
Vážený pane doktore Uzle,
dne 15.4. 2008 vyšel Váš článek "Katolíci jako odborníci na gynekologii" v časopisu Styl, v němž píšete:
"Nejkurióznějším antikoncepčním strašením je opakovaná báchorka o potratovém účinku hormonální tablety. Nesčíslné pokusy dokázaly, že brání pouze uvolnění vajíčka z vaječníku. A kde není co oplodnit, tam oplodnění nenastane. Aby žena mohla těhotenství potratit, musí napřed vzniknout. Není nejmenšího sporu o tom, že těhotenství začíná uhnízděním oplozeného vajíčka v děloze."

"Nebudu sloužit" - obnovený boj proti Bohu

15. dubna 2008 v 10:01 | Petr Příhoda |  Náboženství
Ateismus coby aktivní popírání Boha, známý z minulosti, je prý překonán. Prý ho nahrazují různé typy pseudoreligiozity, "náboženského kutilství", případně lhostejnost. Vzdor tomu ujištění se však v posledních letech šíří v Evropě projevy aktivní nechuti vůči církvi (církvím), vůči křesťanství i vůči víře v Boha vůbec. Někdo je tím překvapen.

Stručně o biblické kritice: Evangelia a Pentateuch

14. dubna 2008 v 12:12 | hama |  Náboženství
Tradičně se mělo za nejstarší evangelium Matoušovo, které podle sv. Augustina napsal Matouš nejprve aramejsky a později ho přepracoval (ne pouze přeložil) do řečtiny. Pak bylo Markovo (napsáno podle kázání sv. Petra), pak Lukášovo (inspirované mj. kázáními sv. Pavla), Janovo se mělo za nejmladší, protože autor měl podle Tradice motiv doplnit, co v ostatních evangeliích scházelo, protože Pán Ježíš to svěřil jen jemu, Jakubovi a Petrovi.

Nad knihami P. T. Petráčka

13. dubna 2008 v 19:42 | hama |  Recenze
Otcové Zapletal a Lagrange, témata Petráčkových knih (životopis prvního zmiňovaného jsem právě dnes dočetl) jsou katoličtí autoři, kteří svou domnělou úctou k pravdě a snahou hájit katolickou Církev dokázali znatelně naříznout větev pod křesťanskou vírou. Jakkoliv Petráček dovedně retušuje vady modernistů a pestrobarevně prokresluje nedostatky antimodernistů v čtivém celku, rozumný katolík rozpoznává důvěrně známou strukturu souboje mezi vědeckou pýchou exegetů, o které jsem psal v recenzi Fitzmeyrovy knihy, v souboji s křesťanskou vírou.

J. A. Fitzmeyr S.J.: Co říká Nový Zákon o Kristu

11. dubna 2008 v 15:05 | hama |  Recenze
Zmíněná kniha je rozdělena do dvaceti pěti otázek, na které podává biblista svou odpověď vždy v rozsahu několika stran.
Již v první odpovědi nenechává čtenáře na pochybách, o co půjde: o úplnou apostazi od Církve a o zavržení věčných pravd svaté katolické víry. Evangelia prý nejsou faktografickými záznamy; jsou výpovědmi jiného řádu, posvátným dědictvím (což je jen neomodernistický eufemismus pro lež) atd. Svatopisy jsou vlastně fantazií sv. evangelistů (rozuměj falsifikátorů) na téma jakéhosi výrokopisu označeného Q. V druhé odpovědi nám jezuita jen letmo naznačí, že věří více židu Flaviovi Josephovi a satanskému Talmudu, než sv. evangelistům, aby ve třetí kapitole přiznal jistý díl pravdy i apokryfním evangeliím. Toto odvržení Písma sv. na poslední místo z posledních kulminuje ve velevýmluvné kapitole čtvrté, kde se deklaruje pýcha rozumu tohoto exegety nejexplicitněji: my nyní prý "máme klíč k Písmu sv., který v předchozích staletích chyběl," můžeme na jeho základech rozvinout nebývale ekumenismus (společně k apostazi!) Naopak odmítli-li bychom, že to, co Kristus dělal a kázal, to, co kázali sv. apoštolové a to, co sepsali sv. evangelisté, jsou tři zcela odlišné věci, spáchali bychom prý "intelektuální sebevraždu," nebo bychom skončili v apostazi. (Toť ovšem slepá ulička!)

O menze a religiu

11. dubna 2008 v 13:37 | mb |  Náboženství
Nevím, kolik katolíků chodí v pátek do menzy, ale na nemasné jídlo jsem tam snad ještě nenarazil. Stále se vaří podle příručky Vědeckoatestická kuchařka pro dobu postní a páteční. Nemám žádné organizační schopnosti, ale mohla by se napsat nějaká ta petice, ať v pátečních dnech katolické studenstvo nepodporuje vegetariánské vývařovny Hare Krišna a spol.
Z důvodů, které zde nechci rozebírat, jsem byl nucen přečíst si jistý spisek religionistický. Religionistika - tak tomu říkají, prý je to věda… A já jsem trnul: ne nad tím žvaněním protikřesťanským, ale nad tím, že asi bude existovat i skupina lidí, která tímto způsobem bude křesťanství HÁJIT. Jak by to asi mohlo vypadat?

Těm, kteří se zanícenou odevzdaností hledají nová „zjevení“ krásy

9. dubna 2008 v 10:20 | Jan Pavel II. |  Estetika
Těm, kteří se zanícenou odevzdaností hledají nová "zjevení" krásy,
aby z nich uměleckou tvorbou učinili dar světu.
"Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré." (Gn 1, 31)
Umělec, obraz Boha Stvořitele
1. Nikdo nemůže lépe než Vy, umělci, geniální tvůrci krásy, zachytit něco z patosu, s nímž se Bůh na úsvitu stvoření zahleděl na dílo svých rukou. Záchvěv onoho pocitu se nesčetněkrát odrazil v pohledu, kterým jste stejně jako umělci všech dob, očarováni úžasem nad tajemnou mocí zvuků a slov, barev a forem, obdivovali dílo své inspirace a pociťovali v něm něco jako ozvěnu onoho tajemství stvoření, k němuž vás chtěl Bůh, jediný Stvořitel všech věcí, určitým způsobem přidružit.

WebArchiv

8. dubna 2008 v 9:00 Zprávy
Národní knihovna Praha vybrala stránky http://home.tiscali.cz/bovepul + http://bovepul.blog.cz jako kvalitní zdroj, který by měl byt uchován do budoucna a stát se součásti českého kulturního dědictví. Obsah těchto stránek bude několikrát ročne archivován a zůstane uchován, i pokud bude v budoucnu činnost stránek ukončena. Záznam o stránkach se stane součástí katalogu Národni knihovny a bude zařazen do Česke narodní bibliografie. Snaha archivovat a nasledně zpřístupňovat elektronické online zdroje je v současnosti celosvětovým trendem. V České republice se touto problematikou zabývá projekt WebArchiv: http://www.webarchiv.cz/

Učenci, epikurejci

7. dubna 2008 v 11:07 Literatura
UČENCI, EPIKUREJCI, mistři noviciátu
do Pekel, praktikanti úvodu do Nicoty,
Brahmíni, bonzové, myslitelé, tvé rady, Egypte,
vaše rady,
Vaše metody a vaše důkazy a vaše obory,
Nic mě neusmíří, jsem živý ve vaší ohavné noci,
své ruce pozvedám v beznaději
pozvedám ruce v uchvácení a v unesení
divoké a hluché naděje!
Kdo nevěří v Boha, nevěří v Jsoucno,
kdo nenávidí Jsoucno, nenávidí sebe sama,
že jest.
Pane, já jsem tě našel!
(přel. I. Slavík)

Kalilogie čili o výslovnosti X.

6. dubna 2008 v 4:40 Durdík, J.: Kalilogie
Žádné vědecké vyšetřování, proč a jak souhlásky v češtině se sbíhají! Běží toliko o to, které skupiny snadno se vyslovují, a které jsou ladnosti jazyka na újmu.
Především patrno, že slovanské jazyky vůbec milují slabiky otevřené, totiž které se samohláskou končí. Z toho vyplývá, že souhlásky a samohlásky přirozeným způsobem se střídají, takže následuje vždy jedna samohláska po souhlásce, tvoříce vesměs otevřené slabiky:
"Na té louce zelené"
"Voda hučí po lučinách"
"Horo, horo, vysoká jsi!"

Kalilogie čili o výslovnosti IX.

5. dubna 2008 v 4:37 Durdík, J.: Kalilogie
Každá samohláska jest složený tón, totiž jistý tón hlavní, jinými svrchními tóny zabarvený. Slyšíme-li jednu samohlásku několikrát po sobě, jest pojem zajisté méně pěkný, než kdy samohlásky se střídají. Vezměme např.:
"Nyní plížily se stíny, tiší posli z mrtvých říší."
Zde v šestnácti slabikách jest i 13 krát - nebo "Kde jste něžné dětské touhy!" - Kdežto naproti tomu u verši:
"Kraj úrodný jak úděl z ráje"
máme následující řadu samohlásek: a, ú, o, ý, a, ú, e, á, e čili a, u, o, i, a, u, e, a, e. Každá z nich jest tón zvláštní barvy, i máme zde střídání tónův (co do barvy), můžeme to nazvati podle analogie s hudbou také melodií. Melodie jest pravidelná posloupnost tónů. - A vskutku můžeme dojem z takové věty přirovnati vhodně k melodii - mluva zní tu melodiózně - pravím zúmysla: pouze přirovnati.