Utrum sint plures personae in divinis

15. března 2008 v 20:11 |  Filosofie
Při první se postupuje takto: Zdá se, že nelze klásti více osob v Božství. Neboť osoba jest rozumové přirozenosti ojedinělá podstata. Je-Ii tedy více osob v Božství, následuje, že je více podstat, což se zdá kacířským.
Mimo to množnost naprostých vlastností nečiní dělení osob ani v Bohu, ani v nás; tedy mnohem méně množnost vztahů. Ale v Bohu není jiné množnosti než vztahů, jak bylo svrchu řečeno. Tedy se nemůže říci, že v Bohu jest více osob.

Mimo to praví Boetius, mluvě o Bohu, že to je vpravdě jedno, v čem není žádného počtu. Ale množnost obnáší počet. Tedy není více osob v Božství.
Mimo to, kdekoli je počet, tam je celek a část. Je-li tedy v Bohu počet osob, bude se v Bohu klásti celek a část, což odporuje Boží jednoduchosti.
Avšak proti jest, co praví Athanáš: "Jiná jest osoba Otce, jiná Syna, jiná Ducha Svatého." Tedy Otec, Syn a Duch Svatý jest více osob.
Odpovídám: Musí se říci, že z předešlého následuje, že jest v Božství více osob. Bylo totiž svrchu ukázáno, že toto jméno osoba v Božství značí vztah, jakožto věc svébytnou v božské přirozenosti. Svrchu pak jsme měli, že jest v Božství více věcných vztahů. Proto následuje, že jest více věcí svébytných v božské přirozenosti. A to jest, že jest více osob v Božství.
K prvnímu se tedy musí říci, že podstata se ve výměru osoby neklade, pokud znamená svébytno, což je patrné z toho, že se dodává ojedinělá. Na označení pak podstaty tak vzaté mají Řekové jméno hypostaze: proto jako my říkáme tři osoby, tak oni říkají tři hypostaze. U nás však není zvykem říkati tři podstaty, aby se nerozuměly tři bytnosti pro stejnojmennost jména.
K druhému se musí říci, že naprosté vlastnosti v Božství, jako dobrota a moudrost, nejsou navzájem proti sobě, pročež ani se věcně neliší. Ačkoli tedy jim přísluší svébytnost, nejsou přece více věcí svébytných, což by bylo více osob. Ve tvorech však naprosté vlastnosti nemají svébytnost, ačkoli se navzájem věcně liší, jako bělost a sladkost. Ale vztažné vlastnosti v Bohu i mají svébytnost i věcně se navzájem liší, jak bylo svrchu řečeno. Proto množnost takových vlastností dostačí k množnosti osob v Božství.
K třetímu se musí říci, že pro nejvyšší jednotu a jednoduchost se u Boha vylučuje veškerá množnost řečených naprostě, ne však množnost vztahů. Protože vztahy se vypovídají o něčem ke druhému, a tak neobnášejí složenost v tom, o němž se vypovídají, jak učí Boetius v téže knize.
Ke čtvrtému se musí říci, že je dvojí počet: totiž počet jednoduchý nebo-li naprostý, jako dvě a tři a čtyři; a počet, který jest ve věcech počítaných, jako dva lidé a dva koně. Jestliže se tedy v Božství počet béře naprostě nebo odtažitě, nic nebrání, aby v něm byl celek a část: a není tak než v pojetí našeho rozumu; neboť počet zproštěný počítaných věcí není, leč v rozumu. Béřeme-li však počet, jak jest ve věcech počítaných, tak sice ve věcech stvořených jedno jest částí dvou a dvě tří, jako jeden člověk dvou a dva tří: ale tak není v Bohu, protože Otec je tolik, kolik celá Trojice, jak níže bude patrné.
Štít Nejsvětější Trojice
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama