Stvoření, evoluce, umění (2. část)

18. března 2008 v 5:17 |  Filosofie
Nyní bych se rád vyjádřil k několika sporným bodům. Evoluční ontologie se vyznačuje skepsí vůči noetice, považuje noetiku za nikam nevedoucí spekulace o možnostech poznání, zatímco je třeba ukázat, jak se věci objektivně mají a začít řešit krizi. Nedostatek noetického prověření však činní tento směr značně filosoficky labilním. Ve skrovných noetických úvahách vychází z darwinistického pojetí, které poznání považuje za prostředek k adaptaci na životní prostředí. Živý systém poznává jen natolik, aby přežil. Ostatní poznání je zbytečné, proto je poznáváno jen na úrovni mezosvěta. Poznání je objektivní v tom smyslu, že umožňuje adaptaci. Proti této své tezi se však evoluční ontologie zpronevěřuje budováním rozsáhlého spekulativního systému, který sahá daleko za hranice mezosvěta a transcenduje ho do mikrosvěta a makrosvěta. Svá tvrzení pak považuje za objektivní a korespondující s realitou.

Proti filosofii vystupuje evoluční ontologie se scientistickým předsudkem, který za vědecké považuje jen poznatky přírodních věd. Proto do své ontologie zapracovává obraz světa vzniklý na půdě biologie (darwinismus) či termodynamiky (entropie), aniž si je vědoma, že kupříkladu darwinismus nemůže být z přísného scientistického hlediska považován za vědeckou teorii, neboť se jedná o empiricky neprověřenou metafyzickou koncepci, proti níž je možné postavit jinou.
Evoluční ontologie pak trpí samozřejmě také všemi problémy, do nichž se dostává každá dynamická ontologie absolutizující dění. Upírá-li se totiž věcem jejich esenciální stabilita, přestává být možné o nich objektivně vypovídat, čehož si byl dobře vědom Hérakleitův žák Kratylos, který poté, co dospěl názoru, že není možné vstoupit do řeky ani jednou, přestal mluvit a hýbal již jen prstem. Abychom mohli skutečnost pojmově uchopit je nutné abstrahovat od toho, co je pomíjející a hledat to, co je nutné. Dynamická ontologie popírá tento způsob poznání reality, podle ní abstrakcí se zastavuje dění, v němž vše plyne, poznání reality prostřednictvím pojmů, které mu vtiskují zdánlivou stabilitu, pak není adekvátní. Tyto vývody ovšem představuje jako pravdivé, předpokládá tedy, že realitu v pojmech uchopit můžeme. Explicitně tedy popírá to, co implicitně předpokládá.
Evoluční ontologie se rovněž dostává do konfliktu s kauzalitou. Zákonem kauzality je, že účinek musí být obsažen ve své příčině. Podle evoluční ontologie však řád vzniká z chaosu, v němž žádný řád není obsažen, vyšší řád pak vzniká z nižšího, který je kvalitativně na jiné úrovni. Věci nahodilé jsou uváděny z možnosti do uskutečnění bez vnější příčiny, která by byla prosta nahodilosti a možnosti, dějí se samovolně.
Pro nás je důležitá otázka, jak se dívá evoluční ontologie na umění. Evoluční ontologie nemá vybudovánu žádnou estetickou koncepci (chybí jí dokonce i podstatnější filosofická disciplína - noetika). Na pojetí umění můžeme usuzovat z její koncepce kultury. Přestože deklarují evoluční ontologové záměr opustit antropocentrismus a descartovský dualismus, přírodu a lidskou činnost proti sobě svým pojetím kultury dualisticky staví. Jak jsme uvedli, evoluční ontologové považují lidskou kulturu za přírodě nepřátelskou. Čím se liší přírodní evoluce od vývoje kultury? Pravděpodobně tím, co jsme označily za možné pojítko mezi přírodní a uměleckou krásou - záměrností. Podle evolučních ontologů přírodní struktury vznikají samovolně za působení různých podmínek, mají ke svému vývoji mnoho času, a proto se vyznačují dokonalostí. Naproti tomu kulturní artefakty jsou dílem lidského rozumu, jeho schopnosti abstrahovat a vznikají ze snahy adaptace na prostředí. Proto se vyznačují hrubostí (která je dána abstrakcí) a nešetrností vůči strukturám přírodním. Za účelem tvorby kulturních artefaktů jsou přírodní produkty užívány jako látka, je likvidována jejich informační struktura a je nahrazována informační strukturou novou. Z toho je zřejmé, že evoluční ontologové přírodním předmětům přikládají větší hodnotu v řádu bytí, než výtvorům lidským. Při budování kultury nejde o zvelebování přírody, jak si to představovali klasicisté, ale o ničení dlouhou evolucí vzniklých přirozených struktur a ekologických systémů. Považuji proto za pravděpodobné, že evoluční ontolog bude z důvodů výše uvedených trávit raději svůj volný čas v lese než v galerii. Pravděpodobně tedy přírodní produkty bude považovat za krásnější než umělecké. Faktem je, že v takzvaně neantropocentrické evoluční ontologii pojítko mezi přírodní a uměleckou krásou nenacházíme. Spatřujeme proti sobě postavenou mechanickou, neuvědomělou samovolnost a tvorbu na základě rozumového poznání. Existuje však nějaká možnost inspirovat se filosofií vzniklou na půdě přírodních věd, která by tento dualismus odstranila?
Neschopnost evoluční biologie empiricky dokázat přeměnu jednotlivých druhů na kvalitativně vyšší úroveň a zároveň malá etická přijatelnost teorií spekulující s nahodilostí vesmíru vedou k postupnému prosazování se nové biologické hypotézy zvané teorie inteligentního designu, která dogmata evoluční teorie považuje za nepřijatelná. Poukazuje například na to, že nahodilost při vzniku života můžeme vyloučit, neboť pravděpodobnost vzniku jednoho proteinu o obsahu 101 aminokyselin za 5 miliard let je 1:1045. Darwinistická teorie rovněž není schopna vysvětlit vývoj vysoce komplexních struktur. Není možné si představit, že by se vyvíjely v postupných krocích, neboť systém může začít fungovat až v určitém stádiu komplexnosti. Zcela nepravděpodobné zvyšování složitosti systémů proti všeobecně pozorované tendenci k rozkladu nutí vědce zabývat se seriózně vysokou pravděpodobností vnějšího zásahu. Na půdě teorie inteligentního designu byl rovněž oprášen starý důkaz Boží existence z řádu, který můžeme vyjádřit tímto sylogismem: Kdekoliv existuje inteligentní plán, tam musí existovat inteligentní plánovač. Inteligentní plán pozorujeme dnes a denně a setkávají se s ním zejména biologové. Ergo…
Co z toho vyplývá pro pojetí vztahu přírody a umění? Znamená to jen, že ti, kteří vidí analogii mezi činností Stvořitele a umělce již nemusí předstírat, že se zabývají jen historií filosofie umění, protože věda nemá pro takové úvahy místo. Vidíme naopak, že sami přírodní vědci se začínají pouštět do metafyzických témat, přestože metafyzika byla na půdě filosofie odvrhnuta právě pod vlivem přírodních věd. Tak jako se filosofie opírala o přírodní vědy, když metafyziku odmítala, tak nyní mohou přírodní vědy filosofii opět pomoci se k nezbytné metafyzice propracovat. Přírodní vědci totiž oproti filosofům mají tu výhodu, že dají více na to, co mohou pozorovat, a méně proto podléhají ideologickým tlakům. A inteligence přírody, kterou pozorují, jim nyní bere dech. Nechť tedy žije interdisciplinarita. Na závěr si dovolím citát, který považuji za stěžejní pro filosofii umění a který může být užitečný i pro přírodovědce spekulující o inteligentním designu. Pochází ze slavné Summy teologické svatého Tomáše Akvinského:
"Musí se říci, že Bůh jest první vzornou příčinou všech věcí. Na zřejmost toho se musí uvážiti, že ku provedení nějaké věci je nutný vzor proto, aby účinek dosáhl určitého tvaru: neboť umělec provádí určitý tvar ve hmotě podle vzoru, na který hledí, ať je to vzor, na který patří zevně, nebo je to vzor, uvnitř myslí pojatý. Jest pak jasné, že ta, která povstávají přirozeně, dosahují určitých tvarů. Ale je třeba, aby tato určitost tvarů byla uvedena na Boží moudrost jako na první příčinu, která vymyslila řád vesmíru, jenž záleží v rozličnosti věcí. A proto je třeba říci, že v Boží moudrosti jsou pojmy všech věcí: a svrchu jsme je nazvali ideami, to jest vzorné tvary, jsoucí v mysli Boží. Ty pak, ačkoli jsou mnohé vzhledem k věcem, přece nejsou věcně jiné než Boží bytnost, takže různá mohou míti různý podíl na podobnosti s ní. Tak tedy sám Bůh jest prvním vzorem všech. - Také ve stvořených věcech některé se mohou nazývati vzory jiných, pokud některé jsou k podobenství jiných, buď podle téhož druhu nebo podle obdoby nějakého napodobování."[1] (Summa theologická, I q. 44 a. 3 co.)

[1] Tomáš Akvinský. Summa theologiae [online], [cit. 2007-10-20], Dostupné z www: http://www.krystal.op.cz/sth/sth.php.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama