Stvoření, evoluce, umění (1. část)

17. března 2008 v 5:47 |  Filosofie
Existuje nějaký rozdíl mezi krásou v přírodě a krásou v díle lidském? A čím se liší umění od ostatních produktů lidské činnosti?
Podle Jana Mukařovského umělecké předměty od ostatních lidských výtvorů odlišuje především znakový charakter a převaha estetické funkce, tedy to, že zobrazují něco jiného, a jakási samoúčelnost. Od přírodních předmětů se pak podle téhož autora věci zhotovené lidmi liší tím, že vznikly záměrně. Nejprve existoval jejich plán v lidské mysli, a teprve pak byly přivedeny na svět. Vidíme jasný dualismus spatřující podstatný rozdíl mezi věcmi přírodními a věcmi lidskými neboli kulturními, který způsobuje, že na jednu skupinu nemohou být užívána stejná kritéria jako na druhou. Odkud se vzal?

Jan Mukařovský
Ve středověku byl takový dualismus nemyslitelný. Koho by napadlo, že věci v přírodě nevznikly záměrně? Antická filosofie a křesťanství tvoří přirozenou syntézu rozumu a víry, kde není pro podobné teorie místo. Několik století poté co Filosof (Aristoteles) dospívá k prvnímu Hybateli, se Apoštol (sv. Pavel) rozhorluje: "Bůh dává jasně najevo svůj hněv při každé bezbožnosti a nespravedlnosti lidí, kteří svou nespravedlností překážejí pravdě. Neboť co se může o Bohu poznat, je pro ně jasné, protože jim to Bůh sám zjevil. Co je totiž u něho neviditelné - jeho věčná moc a jeho věčné bytí - to je možné už od počátku světa poznat světlem rozumu z toho, co stvořil."(Řím 1, 18-20)
Andělský doktor (sv. Tomáš Akvinský) pak buduje na základě přirozeného rozumu pět cest k poznání Boha, které neztrácejí svou váhu pro ten způsob myšlení nepohrdající z noetického hlediska povinnou objektivitou poznání a kauzalitou, bez nichž má každá teorie problém se svou konsistencí. Pro náš text je pozoruhodná cesta druhá - důkaz z příčiny účinné. Nic na světě není účinnou příčinou sebe sama. V řadě příčin musíme dospět k příčině první ničím jiným nezapříčiněné (causa prima non causata), nemáme-li se dostat do nepřípustného nekonečného regresu. Zákonem kauzality pak je, že každý účinek je ve své příčinně obsažen, neb nikdo nemůže dát to, co nemá, řečeno jednoduše. Tato skutečnost ustanovuje pro estetiku důležitý řád analogie - podobnosti stvořeného se Stvořitelem, ale i stvořených věcí navzájem, který umožňuje to, že jedno může představovat druhé. Z živých pozemských tvorů je Bohu nejpodobnější člověk, který je stvořen k jeho obrazu a stejně jako Bůh má rozum a je schopen záměrně tvořit - samozřejmě oproti Bohu nedokonale. Nejdokonalejšího tvoření, tzv. kreace je schopen pouze Bůh, který je čistým aktem (actus purus) bez příměsi možnosti; jen on dokáže přivést k bytí celou podstatu věci z nebytí (stvoření ex nihilo). Člověk může dát existující látce formu. Tvořit ve vlastním slova smyslu, ve smyslu ontickém dokáže jen Bůh. U člověka můžeme hovořit o tvorbě v noetickém smyslu, člověk na základě duševních mohutností poznává přírodní formy, které je schopen svou činností napodobit. Vlastní tvorba je tedy záležitostí ducha, ne rukou.
Pro nás z toho vyplývá důležitý fakt, že příroda a umění se pro středověkého člověka liší jen mírou dokonalosti, v žádném případě však nejsou vůči sobě v opozici. Kdy došlo ke změně v pojímání věcí přírodních a věcí lidských?
René Descartes začíná své filosofování velmi radikálně. Odhazuje zděděné poznání jako pochybné a nechává si jediné - pochybnost. Propochybovává se až k nezpochybnitelnému myšlení, ve kterém zakotvuje jistotu bytí svého Já (res cogitans). Prostřednictvím Já a jeho ideje dochází k Bohu a skrze Boha teprve k objektivitě hmotných předmětů (res extensa). Jen idea Boha, který je dobrý, mu zaručuje, že to, co smysly vnímá není klam, protože dobrý Bůh by nezpůsobil, aby byl člověk klamán.
Descartesova noetická zkoumání pak mají nedozírné následky pro ontologii - do protikladu staví lidského ducha proti přírodě. Žádná analogie mezi těmito světy není. Lidský duch je svobodný, příroda je plně determinovaná. Podobnost Descartes nenalézá ani v ostatních živých tvorech. Podle něj zvířata, jelikož nemyslí, nemají já, tedy duši a nejsou proto schopna vůbec nic cítit - jsou to jen stroje.
Myšlenku naprosté rozdílnosti ducha a přírody od Descartesa přebírá Leibnitz, pro nějž je kontakt ducha a vnějšího světa možný jen na základě Bohem předem zjednané harmonie, která zaručuje soulad těchto neslučitelných říší. David Hume pak likviduje problematickými úvahami kauzalitu, která až doposud byla považována za základní přírodní zákon.
Pro Immanuela Kanta je příroda bezúčelná, říší účelů je lidský duch, který účely do přírody vkládá. Krása také podle něj není záležitost struktury předmětu, který je považován za krásný, ale závisí pouze na subjektu, který předmět za krásný považuje (i když vkus je intersubjektivní). Když Kant hovoří o přírodě a umění píše:
"Umění se odlišuje od přírody jako tvoření (facere) od činnosti (agere), a produkt nebo důsledek umění jakožto dílo (opus) od produktu přírody jakožto účinku (affectus). Přísně vzato bychom měli nazývat uměním jen vytváření ze svobody; tj. z libovůle, která vychází z rozumu. Neboť, ačkoliv produkt včel (pravidelně stavěné plástve) nazýváme uměleckým dílem, děje se to jen kvůli analogii s ním; jakmile si totiž uvědomíme, že svou práci nezakládají na žádné vlastní rozumové úvaze, řekneme hned, že je to produkt jejich přirozenosti (instinktu) a jako umění je to připisováno jen jejímu tvůrci. Když při prohlídce bažiny, jak se to tu a tam stane, narazíme na kus osekaného dřeva, neřekneme, že je to produkt přírody, nýbrž umění; jeho vytvářející příčina si myslela nějaký účel, kterému tento kus dřeva vděčí za svou formu. Jinak vidíme umění snad také ve všem, co je uzpůsobeno tak, že představa toho musela v jeho příčině předcházet před jeho skutečností (jako dokonce u včel), aniž by však touto příčinou mohl být její účinek myšlen; nazveme-li však něco vůbec uměleckým dílem, abychom je odlišili od nějakého přírodního účinku, rozumíme tím vždy dílo člověka."[1]
Vidíme, že Kant v přírodním produktům žádnou záměrnost nepřipisoval. Podle Kanta je Aristotelova finální příčina (causa finalis), v níž cíl existuje před vzniklou věcí, pouhou iluzí. Příroda je pro královeckého filosofa souhrnem příčin účinných. Nepředchází jim rozum, který sleduje určitý cíl. Do Kantova myšlení se promítá osvícenský deismus, který v Bohu sice vidí první příčinu přírody, která však již do rozjetého mechanismu dále nezasahuje. Jen člověk je v přírodě schopen tvorby. Transcendentní Bůh již své dílo vykonal. Naproti tomu podle křesťanského pojetí je Bůh činný nepřetržitě: "Můj Otec pracuje neustále...", stojí v Evangeliu sv. Jana. (Jan 5, 17)
I rozšířeným deismem si můžeme vysvětlit, proč představitelé osvícenské, přísně racionalistické estetiky v přírodě viděli ošklivo, které je třeba lidskou činností kultivovat. Traduje se historka, že klasicistický estetik Johann Joachim Winckelmann omdléval ošklivostí při spatření Alp.
S důsledným oddělováním věcí lidských a přírodních se setkáváme i u představitelů monistických směrů v ontologii. Idealista Hegel vidí v přírodě antitezi proti absolutnímu duchu - k syntezi dochází až se vznikem člověka - oduševnělé hmoty. Pro materialistu Karla Marxe je třeba, aby se člověk co nejvíce osvobodil z okovů přírody, aby si ji dokázal podmanit.
Nebudeme samozřejmě zastírat, že se rovněž v dějinách evropského myšlení vyskytoval kult přírody, ať už to bylo Rousseauovo volání po návratu k ní, či okouzlení přírodou a krajinou u romantiků.
Oč silněji však zaznívá varování před antropocentrismem, který vyšel s descartovského dualismu v době ekologické krize, kdy se zdá, jakoby příroda začala ukazovat, že už dalšího pohrdání nesnese. Zaměřil bych se na jeden filosofický směr, který téma ekologické krize silně akcentuje - na tzv. evoluční ontologii budovanou na Masarykově univerzitě, který je spjatý především se jménem Josefa Šmajse. Stručně bych jej představil a zaměřil se na některé slabiny, které z něj činí směr výrazně dualistický, přestože se paradoxně o překonání dualismu snaží.
Evoluční ontologie je ovlivněna několika názorovými proudy. Jak už název napovídá vychází z myšlenky evoluce, tedy neustálého vývoje a přechodu z nižšího řádu do řádu kvalitativně vyššího, a teorie systému s učením o entropii, tedy o tendenci systému dosáhnout pravděpodobného stavu. Evoluci pak chápe jako jakousi protientropickou bariéru umožňující zachování a nárůst uspořádanosti - informace, kterou potřebují systémy k vlastní sebezáchově. Proti tendenci systémů k chaosu evoluce vytváří řád. Systémy ke své záchově potřebují energii, kterou čerpají ze svého okolí, které tím ovšem entropizují. Prvotní energie byla uvolněna tzv. Velkým třeskem, od té chvíle se vesmír spěje k pravděpodobnému stavu - tepelné smrti, ve vesmíru však existují ostrůvky, kde dochází nikoliv k rozpadu systémů, ale k jejich vývoji a směřování k vyšším kvalitám, tyto systémy neztrácí informaci, ale informace (uspořádanost) v nich narůstá. To můžeme pozorovat na planetě Zemi, kde se z neživé hmoty vyvinula živá, z rostlin živočichové, z živočichů druh, který posléze ovládl celou planetu - člověk.
Pro naše téma je důležité, jak se evoluční ontologie dívá na problém lidské kultury. Podle Šmajse je lidská kultura, tedy vše, co vytváří člověk, silně protipřírodní. Přirozené systémy jsou složité a pro svou složitost křehké, člověk je užívá jako materiálu k budování kultury, ničí jejich přirozenou informaci a vkládá do nich informaci svou, podstatně hrubší a neschopnou dlouhodobého vývoje. Kulturní informace vzniká na základě omezených poznávacích schopností člověka, a je proto s přirozenou neslučitelná. Jen biosféra má podmínky pro dlouhodobý vývoj, evoluce kultury však biosféru ničí, nevratně jí odebírá strukturní informaci. Bez biosféry však kultura nemůže přežít.

[1] Kant, Immanuel. (1975). Kritika soudnosti.1. vyd. Praha : Odeon, 1975, s. 122
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hovedo Hovedo | Web | 30. srpna 2017 v 23:29 | Reagovat

Fakt?

2 Hovedo Hovedo | Web | 31. srpna 2017 v 0:12 | Reagovat

Zkuste lekce kytary Nanastroj.cz

3 Sandokan Sandokan | Web | 23. září 2017 v 14:32 | Reagovat

Jeste, ze hrajeme vsichni na kytaru...

4 Barman Barman | Web | 23. září 2017 v 15:38 | Reagovat

WOW

5 Levak Levak | Web | 28. září 2017 v 3:47 | Reagovat

Skola kytary

6 Barman Barman | Web | 28. září 2017 v 5:06 | Reagovat

Jakou mate kytaru

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama