Kalilogie čili o výslovnosti IV.

14. března 2008 v 7:47 | Josef Durdík |  Durdík, J.: Kalilogie
Jako v slově ne všecky slabiky, tak v celém výroku ne všecka slova stejnou silou se pronášejí. Vyslovme nahlas, však prostě, tuto větu: Podzim byl krásný, vyslovme ji způsobem, jak obyčejně mluvíme. Zpozorujeme ihned, že slovo podzim silněji pronešeno jest než byl, avšak krásný opět touž, ano větší silou. Pravidlo jest: Podmět i přísudek pronášejí se silněji než spona, čili spona věty pronáší se slaběji než podmět a přísudek.Vyslovíme-li větu: Podzim byl velmi krásný, poznáme, že příslovce velmi silněji sice než spona, avšak přec o něco slaběji než podmět a přísudek se pronáší. Patrno, že v pronášení jednotlivých slov u větě jest mnoho stupňův: když vezmeme věc jen zhruba, obdržíme pro přehled aspoň tři stupně.

1. stupeň základní, kterým se pronášejí slova pojmová: statná a přídavná jmena, přívlastky, slovesa atd.;
2. stupeň, kterým slaběji se pronášejí tytéž částky řeči, mají-li méně důležitosti, jsouce pouze bližším určením atd.;
3. stupeň, nejslabší, kterým pronáší se spona a jiná vedlejší slovce.
Budeme stupně tyto značiti postupně čísly: 1, 2, 3 nad příslušnými slovy.
Tak vyslovíme-li sklenice vody, jest podstatným slovo druhé, a výslovnost vskutku jest: sklenice vody. Pozorujme větu: Petr Veliký jest zakladatel moci ruské. Spona jest vysloví se opět nejslaběji, totiž v třetím stupni; z ostatních slov však pronesou se ona, která smysl podstatně vyznačují, nejsilněji. Slovo Petr vyznačeno jest svým přídavkem Veliký; nyní teprv vím určitě, koho si mysliti mám, proto vysloví se Petr druhým, Veliký prvním stupněm. Zakladatel moci jest ve své všeobecnosti posud neurčité; vyznačí se však přídavným jmenem ruské, kteréž proti oněm dvěma slovům silněji se pronese. Bude tedy přízvuk slov po větě rozdělen takto: Petr Veliký jest zakladatel moci ruské.
Látku tuto lze rozšířiti - při útlejším pozoru dalo by se postaviti ještě více stupňův - a mimoto prozkoumati všecky druhy slov, tak zvané částky řeči, jednu po druhé, jaká kdy výslovnost jim přísluší.
Tak například když více sloves nebo přídavných jmen se sejde, sesiluje se hlas o něco málo při každém následujícím. Vyslovme: velký, zlatý, český král! Nebo jiný příklad, že citoslovka nesmí se zvláště pronášeti a od slova svého trhati: ó matko má! plynule se vysloví, nikoli ó - matko má s přestávkou po ó.Bylo by to však pro tuto rozpravu příliš rozsáhlé a nevyniklo by nic zvláštního, co se týče výslovnosti mluvy naší. Proto přestáváme na tomto stručném vytknutí, co jest prostý přízvuk slov; různé jeho odstíny přirozeně každému se naskytují.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama