Kalilogie čili o výslovnosti III.

13. března 2008 v 5:23 | Josef Durdík |  Durdík, J.: Kalilogie
Ne všechny slabiky slova pronášejí se stejnou silou. Jedna slabika vždy silněji než ostatní. Pravíme, že tato má přízvuk, čili že jest slabika silná, kdežto ostatní jsou slabé. K naznačení přízvuku užíváme ležaté čárky (-a) nad samohláskou slabiky, k naznačení pak slabého pronášení polokruhu (ôa). V českém jazyce spadá přízvuk bez vynímky na první slabiku slova, mějž ono slabik ostatních počet jakýkoli.

Mluva, zahrada, Čelakovský.
Předložka jednoslabičná tak splývá v jedno se svým slovem, že pronáší se, jako by byla první slabikou téhož slova, má tedy ona jediná přízvuk, a slovo samo pronáší se slabě.
Nad mluvou, u brány, do zahrady, po radosti. Pravidlo toto nemá platnosti pro předložky víceslabičné; i vyslovuje se podle písma, skrze něho, okolo domu. I když se odsutím slabik takové předložky až na jednu slabiku zkrátí, podrží přece slovo na první slabice přízvuk svůj, tedy: dle písma, skrz něho, kol domu.
Cizí slova rovněž bez rozdílu podrobena jsou témuž pravidlu: kapitalizace, žurnál, nechť mají ve svém původním jazyce přízvuk jakýkoli. Ač pravidlo českého přízvuku vlastně jest pouze jedno, tedy zajisté jasné a snadné, hřešívají přece proti němu, nejspíše tehdy, kdy za prvou slabikou následuje dlouhá, kteráž délkou svou i přízvuk z prvé slabiky k sobě táhne: místo správného miláčku, slýcháme miláčku, což jest nesprávné, dobrého atd. Podobně bývá u předložek, které se někdy vyslovují proti pravidlu slabě: místo do zahrady vyslovuje se do zahrady.
To se zvláště snadno stává, když na slově spočívá důraz; tu pak nesprávná výslovnost pronese předložku, učiní přestávku a pak následuje teprv slovo. Raději nevládnout, než vládnout nad - kacíři. Správně jest položiti přestávku před onu předložku a vysloviti ji, jako by s "kacíři" tvořila jediné slovo... než vládnout - nad kacíři. Dále podporuje české veršovnictví pošinování přízvuku, kupříkladu oblíbený rytmus jambický:
Nad tichý důl se vznáší noc,
Obloha hvězdami se zdobí ...
Konečně též afektovaná svědomitost u vyslovování cizích výrazů libuje si v tomto pošinování přízvuku. Proti všem těmto odchylkám musíme rozhodně státi na způsobě českém, totiž aby přízvuk byl vždy na slabice první. Cokoli proti tomu se uvádí, není vzato z mluvy živé, nýbrž z oblíbeného pošinování přízvuku, kteréž vzniká pohodlím a vlivem němčiny. Jakým právem český přízvuk utkvěl právě na první slabice, kterak se způsob ten znenáhla vyvinul a pokud s jinými živly ve sporu jest, nemusíme zde probírati; nám běží o pouhý skutek.
Aniž dotkneme se otázek, co jest pěkné a přirozené, zda český způsob, či francouzský, kde prý slabika poslední, nebo polský, kde předposlední, nebo německý, kde kmenová, neb ruský, kde kterákoli, ale zvykem ustálená přízvuk slova si osobuje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hovedo Hovedo | Web | 30. srpna 2017 v 23:54 | Reagovat

Fakt?

2 Barman Barman | Web | 9. září 2017 v 21:49 | Reagovat

To je moc zajimave

3 Levak Levak | Web | 23. září 2017 v 15:11 | Reagovat

WOW

4 Barman Barman | Web | 28. září 2017 v 4:34 | Reagovat

Skola kytary

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama