Epištola ku Francescovi Canu Grandovi della Scala (2. část)

6. března 2008 v 12:00 |  Umění
18. O části první nutno věděti, že, ač dle způsobu obyčejného úvodem by zvána býti mohla, správně řečeno nejlépe ji zváti proslov, s čímž zdá se souhlasiti Filosof v třetí knize. "Rhetoriky", kde praví, že úvod je začátek řeči, jako proslov v poesii a předehra v hudbě. Poznamenati též dlužno, že ono oslovení, které se všeobecně úvodem nazvati může, jinak se děje u básníků, jinak u řečníků. Řečníci totiž obyčejně to, co říci chtějí, rozvrhují, aby mysl posluchačů připravili. Básnici pak nejen to činí, nýbrž i jakési vzývání. A dobře se jim to hodí, poněvadž modlitby jest jim potřebí, když něco vyššího, než obyčejně lidé mají, jako jakýsi dar, od bytostí vyšších jim žádati jest. Proto proslov předložený dělí sena dvě části: v první předmět vypravování se předesýlá, v druhé se ozývá Apollo a začíná tam: "Ó dobrý Apolle!"[1]

19. Vzhledem k první části nutno podotknouti, že dobrý úvod vyžaduje tří věcí, jak praví Tullius v Nové Rhetorice, aby si totiž někdo posluchače naklonil, pozornost a učelivosť jeho vzbudil, a to nejvíce podivuhodným způsobem příčiny, jak sám Tullius praví. Poněvadž pak látka, o níž přítomné dílo jedná, je podivuhodná, proto se snaží těch tří věcí na počátku úvodu či proslovu podivuhodným dosáhnouti. Neboť praví, že bude vypravovati, co z viděného v prvním nebi podržeti byl s to. V těchto slovech všechny tyto tři požadavky jsou obsaženy, neboť užitečností těch, které vypravovati se zamýšlí, náklonnost´ se budí; podivuhodností pozornost´; možností učelivosť. Užitečnosti se dotýká, když tomu, který čísti míní, praví to, co nejvíce dráždí touhu lidskou, totiž radosti Ráje; o podivuhodném jedná, když slibuje, že vypravovati bude o tak nesnadném, tak důležitém, jako jsou podmínky království nebeského; možnost´ ukazuje, když praví, že vypravovati bude, co v mysli podržeti byl s to; jestli on i jiní budou moci. To vše obsaženo jest ve slovech, kde praví, že byl v prvním nebi, a že vyložiti chce o království nebeském, co v mysli své jako poklad uchovati mohl. Poznavše tedy dobrotu a dokonalost´ první části, přikročme k výkladu slovnému.
20. Praví tedy, že "sláva toho, jenž všehomírem hýbá", který Bůh jest, ve všech částech všehomíra se odráží, avšak tak, že v některé části více, v jiné méně. Že vskutku všude září, dosvědčuje rozum i autorita. Rozum takto: Všechno, co jest, má bytí (esse) ze sebe neb od jiného. Avšak zřejmo, že bytí ze sebe míti, nepřísluší leč jedinému, totiž prvnímu nebo počátku, jímž jest Bůh. Poněvadž pak bytí nedokazuje, že by nutno bylo ze sebe, a nutnost´ býti ze sebe sama přísluší jen jedinému, totiž prvnímu nebo počátku, který jest příčinou všech proto všechno, co jest mimo něho samého, má bytí od jiného. Když toto poslední vztáhneme na vesmír anebo cokoliv, zjevno jest, že bytí své má od něčeho, a to od kterého má bytí své, má bytí buď ze sebe neb od jiného. Jestli ze sebe samého, jest tedy první; jestli od něčeho, podobně ono, buď ze sebe neb od něčeho. A tak by se pokračovati mohlo do nekonečna v příčinách působících, jak se dokazuje v druhé knize Metafysiky. Což však nemožno jest, nutno tedy utéci se k prvnímu, kterým jest Bůh. A tak vše, co jest, má bytí své prostředečně nebo bezprostředně od Něho: poněvadž od Něho jako příčiny první má bytí své příčina druhá, působí na povstalé způsobem přijímajícího neb odrážejícího paprsku, proto příčina první jest příčinou větší. To řečeno v knize "De Causis"[2]: "že každá prvotní (primaria) příčina větši má vliv na výsledek nežli příčina druhá." Avšak to platí jen, pokud se bytí týká.
21. Co se týká bytnosti (esscntia), dokazuji takto: "Všechna bytnost´ mimo první jest zapříčiněna; jinak bylo by více věcí, které by samy sebou nutny byly, což jest nemožno. Co jest zapříčiněno, buď jest od přírody neb od rozumu. Co od přírody jest, důsledkem i rozumem jest zapříčiněno, poněvadž příroda jest, dílo bytosti rozumné (intelligentia). Všechno tedy co zapříčiněno jest, nějakým rozumem zapříčiněno jest bezprostředně nebo prostředečně. A poněvadž síla následuje bytnost, čí moc jest, síla bytnosti zapříčiněné musí pocházeti jediné od bytnosti zapříčiňující, a ta je rozumová. A tak, jako dříve hledati bylo první příčinu bytí, nyní bytnosti a síly. Z čehož jest zřejmo, že veškerá bytnosť i síla pochází od první, a bytosti nižší (intelligentiae inferiores) dostávají jako paprsky od zářícího, a podávají paprsky vyššího nižšímu jako zrcadlo.[3] O tom zdá se, že dostatečně mluví Dionysius[4] mluvě o hierarchii nebeské. A proto se praví v knize ,,De Causis", ,,že každá bytost´ rozumná jest plna forem." Zřejmo tedy, jak důkaz ukazuje, že světlo božské totiž božská dobrota, moudrost´ a moc všude se obráží.
22. Podobně jako věda dosvědčuje i autorita. Neboť praví Duch sv. skrze Jeremiáše:[5] "Zdaliž nebe i země já nenaplňuji, dí Hospodin"? a v žalmu CXXXVIII. v 7 - 9.: "Kamž půjdu od ducha tvého a kam před tváří tvou uteku? Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty, pakli bych vstoupil do pekla, přítomen jsi. Byť bych vzal křídla na úsvitě a bydlil v končinách moře atd." A v knize Moudrosti čteme:[6]' "Duch Páně naplňuje okršlek země" A Sirach[7] v kapitole 42., v. 16. praví zase: "Slávy Páně plno jest dílo jeho." Totéž i spisy pohanů dokazují, nebo Lukan v deváté kapitole:[8] "Jupiter jest cokoli vidíš, v čemkoli se hýbáš."
23. Dobře tedy je řečeno, že paprsek Boží nebo slávu Boži vesmír proniká a v něm se obráží. Proniká co do bytnosti, obráží se co do bytí. Že pak něco více nebo méně si podrobuje, je zjevno, poněvadž vidíme něco ve vyšším stupni bytí, jiné však v nižším, jak zřejmo o nebi a živlech, ze kterých ono neporušitelné, tyto porušitelny jsou.
24. A když v prologu pronesena tato pravda, pokračuje se od ní opisem Ráje a praví: "že byl v nebi onom, které ze slávy Boží či světla hojněji dostává" K tomu nutno věděti, že ono nebe je nebe nejvyšší, obsahující veškerá tělesa, a od ničeho neobsáhnuto. Uvnitř jeho veškerá tělesa se hýbají (samo trvá u věcném klidu od žádné bytosti sílu nedostávajíc). A nazývá se empyreum, což jest totéž jako nebe ohněm nebo horkem sálající: ne že by v něm byl oheň skutečný, nýbrž duchovní, totiž láska svatá či milost´ k Bohu.
25. Že ono více dostává z božského světla, dvěma se věcmi nechá dokázati Za prvé tím, že obsahuje všechno a ničím není obsaženo; za druhé věčným svým klidem či mírem. Co se týká prvního, provádí se důkaz takto: Obsahující má se k obsaženému v přirozené poloze jako formu dávající k formovanému, jak stojí ve čtvrté knize "Fysiky". Avšak v přirozené poloze celého všeho míra jest první nebe vše obsahující a v sobě zavírající, jest tedy ke všemu v poměru formujícího ku formovanému čili v poměru příčiny. A poněvadž veškerá síla působící jest jakýmsi paprskem vycházejícím z příčiny první, kterou jest Bůh, patrno jest, že ono nebe, které přednější jest příčinou, více; dostalo z božského světla.
26. Druhým spůsobem dokazuje, se takto: "Vše co se hýbá, pohybuje se za tím, čeho nemá, což jest cílem jeho pohybu: jako nebe luny se pohybuje pro nějakou částku svou, která nemá onoho kde (ubi), k němuž by se pohybovala, a poněvadž kterákoli čásť jeho nedosáhnuvši nějakého kde co nemožno jest´, pohybuje se k jinému, z toho povstává, že ono nebe, se vždy pohybuje a nikdy neustává, jak jest jeho snaha. A co pravím o nebi luny, rozuměti jest i o ostatních, vyjma první. Všechno tedy co se hýbá, má jakýsi nedostatek, něco mu k úplnosti jeho bytí schází. Ono pak nebe, které nikým není pohybováno, poněvadž pohybu nepotřebuje, má vše v celku i v částech ve stupni dokonalém, poněvadž pohybu nepotřebuje ke svému udokonalení. A jelikož každá dokonalost´ jest paprsek prvního, které jest v nejvyšším stupni dokonalosti, jest zřejmo, že nebe první více má ze světla prvního, totiž od Boha. Avšak tento důkaz zdá se, že vyvrací předcházející, poněvadž jednoduše a dle formy důkazu nedokazuje. Avšak když přihlédneme k jeho látce, dobře dokazuje, poněvadž o něčem věčném, v čemž by tedy nedostatek se zvěčniti mohl, proto, jestli Bůh mu nedal pohybu, nedal mu též látky v něčem nedostatečné A tímto předpokládáním platí důkaz vzhledem k látce, a podobný způsob důkazu jest, i kdybych řekl: je-li člověk, má schopnost´ smíchu:[9] neboť ve všech, které se takto obrátiti nechají, možno provésti podobný důkaz. Tak tedy zjevno jest, že, když "o onom nebi, které více ze světla Božího dostalo", rozumí opisem tímto "ráj" nebo "nebe empyreum".
27. Předeslav též důkazy, souhlasně praví Filosof v knize "De Coelo", že nebe "tím vzácnější má látku než nižší jeho, čím vzdálenější jest od těch, které zde jsou." Též možno ještě uvésti, co praví apoštol k Efesským (IV. 10.) o Kristovi: "Který vstoupil nade všecka nebesa, aby naplnil vše." To jest nebe rozkoší Hospodina, o kterýchžto rozkoších praví se proti Luciferovi skrze Ezechiele (XXVIII. 12.): "Ty znamení podobenství, plný moudrosti a dokonalý v kráse, v rozkošech ráje Božího byl jsi."
28. A když oznámil svým opsáním, že byl na onom místě ráje, pokračuje dále řka, že "viděl tam věci, o nichž zvěst´ dáti, kdo se odtamtud vrátí není s to". A příčinou toho praví, "že duch lidský tak se ponořuje ve vlastní a jedinou svou tužbu," která jest Bůh, že "ho tam pamět sledovati nestačí." K porozumění těchto slov jest poznamenati, že duch lidský v tomto životě, pro podobnost a příbuznosť přirozenosti, jakou má s bytostí (substantia) duchovou, od níž oddělen, když bývá vyzdvižen, tak se pozdvihuje, že ho paměť při návratu opouští, poněvadž to přesáhá přirozenost´ lidskou. To též naznačuje nám apoštol v listě ku Korintským II. ep. XII. 3. 4. slovy : "A znám takového člověka (zdali v těle čili kromě těla nevím, Bůh ví), že vtržen byl do ráje, a slyšel tajná slova, kterýchž nelze člověku mluviti." Ejhle, když vyzdvižením poznání přirozenost´ lidskou překročilo, co se mimo něho dalo, se neupamatoval! Totéž vzpomenuto u Matouše (XVII. 6. 7.), kde tři učeníci padli na tvář svou, nic potom nevědouce jako zapomenutí. A u Ezechiele (II. 1.) se píše: "Viděl jsem a padl jsem na tvář svou." A jestli to závistivým ještě nedostačí, ať si přečtou knihu Richarda a S. Victore:
De contemplatione", ať čtou spis sv. Bernarda: "De consideratione" neb Augustina knihu ,,De Quantitate animae", a nebudou záviděti. A jestliže by reptali proti vypravování takového zjevení pro hříšnost´ vypravujícího, ať přečtou Daniele, a tam naleznou, že i Nabuchodonosor proti hříšníkům měl božské vidění, které pak mu z paměti vypadlo. Neboť "který slunci svému dává vycházeti nad dobrými i zlými, a pršeti dává na spravedlivé i nespravedlivé", nikdy z milosrdenství ku obrácení, někdy z přísnosti ku potrestání dle, vůle své více méně slávu svou nějak i hříšně žijícímu ukazuje.
29. Jak vypravuje, viděl tedy některé věci, o nichž zprávy dáli "neumí a nemůže." Neumí, poněvadž zapomněl, nemůže, poněvadž kdyby se i upamatoval, vyjádřiti toho není schopen. Mnohé věci smysly pojímáme, k vyjádření jichž nám slova scházejí, což dostatečně Plato vysvětluje ve svých knihách tím, že užívá metafor; mnoho viděl světlem rozumu, čeho vyjádřiti nedovedl.
30. Potom pokračuje, že "nyní vypravovati bude o říši nebeské, co podržeti mohl" a to, praví, jest látkou jeho díla; které a jaké jsou to věci a kolik, pozná se v provedení.
31. Slovy: "Ó, dobrý Apolle atd." začíná své vzývání Tato čásť rozděluje se na dvě části: v první vzývaje prosí, v druhé odporučuje Apollinovi prosbu svou a napřed odměnu jakous oznamuje. Počíná pak čásť druhá slovy: "Ó sílo božská." První čásť se dělí opět na dvě, v první prosí o pomoc Boží, v druhé se dotýká potřebnosti své prosby, čím ji ospravedlňuje a začíná tam, kde jsou slova: "Jho jedno Parnassu atd."
32. To jest myšlénka druhé části prologu všeobecně, podrobně však smysl nyní nevyložím. Nutí mne starost´ o zájmy rodinné, abych to i jiné užitečné státu zanechal. Doufám však, že Vaše Vznešenost´ jindy mi k užitečnému výkladu příležitost poskytne.
33. O části vlastního provedení, která oddělena byla od prologu, nyní nic neřeknu, ani co se smyslu týká ani rozdělení, leč to, že se tam vypravuje o putování z nebe jednoho do druhého, a pěje se o duších blažených, které se nalézají v jednotlivých okrscích, a že pravá blaženost záleží v poznání původa pravdy, jak viděti z Jana (XVII. 3.): "Tentoť pak život věčný, aby poznali tebe samého pravého Boha atd.," a podobně z Boëtia v třetí knize "De consolatione": "Na tě patřiti cíl." Proto k ukázání slávy blaženosti oněch duší, mnoho se na nich vyzvídá užitečného i zábavného, jako na vidoucích veškerou pravdu. A poněvadž po nalezení počátku nebo prvního totiž Boha k pátrání nic nezbývá, poněvadž on je A i Ω, to jest počátek i konec, jak naznačuje Jan ve svém Zjevení, skoncuje se výklad s Pánem Bohem, který požehnaný jest na věky věkův.

[1] Ráj I. str. 1.
[2] Spis Alberta Vel. Vlastně: "De Causis ot processu universitatis", v němž zahrnut a jaksi vyložen spis "De Causis" připisovaný novoplatonikovi Proelovi (412 po Kr.). Viz Philalethes III. 12.
[3] Viz Očistec IV. 62. - Ráj IX. 61., XXI. 18.
[4] Dionysovi Areopagitovi připisována kniha "De hierarchia coelesti."
[5] Kap. XXIII. 24.
[6] Kap. I. 7.
[7] Ecclesiasticus nebo Sirach, Dante má mylné Ecclesiastes
[8] Pharsalia IX. 580.
[9] Dle Danta je důkaz tento takový: Si homo est, est animal risibile, ergo si risibile est, homo est. Ve Vulg. eloquio II. 1. uvádí dle učení Aristotelova jako známku nebo vlastnost´ jen člověku vlastní smích.
Převzato z: BLOKŠA, J. Dante Alighieri : jeho doba, život a spisy. V Brně : Tiskem a nákladem papežské knihtiskárny benediktínů rajhradských.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kamil Kamil | Web | 30. srpna 2017 v 23:40 | Reagovat

Znate nejakou dobrou skolu kytary online?

2 Kamil Kamil | Web | 31. srpna 2017 v 0:28 | Reagovat

Fakt?

3 Sandokan Sandokan | Web | 9. září 2017 v 22:25 | Reagovat

Kytara!!!

4 Sandokan Sandokan | Web | 23. září 2017 v 14:50 | Reagovat

Skola kytary

5 CaseyProry CaseyProry | E-mail | Web | 7. října 2017 v 15:26 | Reagovat

Some people, especially those running on busy daily schedules tend to use the pills to help maintain weight since they can not afford to follow all the diet programs. This is not advised. It is recommended that one seek advice from a professional in this field before using the pills. This can save one from many dangers associated with the misuse.

The diet pills should always be taken whole. Some people tend to divide the pills to serve a longer period of time. This is not advised and can lead to ineffectiveness. If it is required that one takes a complete tablet, it means that a certain amount of the ingredients are required to achieve the desired goal. It is also recommended that one does not crush the pill and dissolve it in beverages. Chemicals found in beverages have the potential of neutralizing the desired nutrients in the pill thereby leading to ineffectiveness. The best way to take the tablets is swallowing them whole with a glass of water.

The diet pills speed up the metabolic processes. This is the key factor that leads to the burning of all the fats in the body. This means that one passes out lots of urine, which subsequently leads to dehydration. It is imperative that the user take lots of water round the clock. This will help curb dehydration, which can lead to health problems. In addition to that, water offers the required medium for the function of the nutrients and elimination of the fats.

When buying the review of diet pills, it is imperative that one gets the most recommended dose. People tend to compromise the quality and effectiveness of the tablets due to the variation in cost. The low priced pills depict poor quality, which means their effectiveness is not reliable. Some have also been found to cause health problems. The dose should also be taken as recommended. Over dose will not speed up the process but rather lead to complication. This will increase risk of side effects. If the taking of the pill is forgotten, do not take more to compensate for the lost time.

The diet plan enclosed with the diet pills has also to be followed. According to the requirements, the termination of the diet must be done even with no results. This means your body is irresponsive.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama