Epištola ku Francescovi Canu Grandovi della Scala (1. část)

6. března 2008 v 5:00 | Dante Alighieri |  Umění
Vznešenému i vítěznému pánu, panu Canovi Velikému della Scala, přesvatého knížectví císařského v městě Veroně a obci Vincencii náměstku prvnímu, jeho nejoddanější Dante Alighierius, Florenťan rodem ne mravy, přeje šťastný život hodně dlouhý a jména slavného na věky vzrůst.
Světoznámá Vaší Vznešenosti chvála, kterou pověst´ čile lítající rozsévá, tak v rozličných lidech rozličné myšlénky budí, že jedu v nadějí dobrou pozdvihuje, jiné do propasti strachu sráží. Tuto zvěst´ předčící spůsob všech nynějších, pokládal jsem za upřílišenou, jako by větší byla než pravda. Avšak, aby mne netísnila dlouho ustavičná nejistota, spěchal jsem do Verony jako královna Východu spěla do Jerusalema a Pallas na Helicon, vlastníma očima zkoumati chtěje, co jsem slyšel. Všude viděl jsem činy slávy Vaší i dobrodiní mnohá nejen jsem spatřil, ale i sám zakusil a jako dříve jsem podezíral, že povésť "upřílišena jest, tak potom jsem poznal, že skutečnost´ slova převyšuje. Odtud se stalo, že jako z doslechu již jsem byl s jakousi pokorou nakloněn, nyní uzřev skutečnost´ stal jsem se i nejoddanějším a přítelem.

2. Aniž myslím, že mi to za domýšlivost vykládáno bude, jak mnozí snad by namítli, že si přikládám jméno přítele, poněvadž ne méně nerovní jako rovní svatým přátelstvím se spojují. Neboť pohlédne-li se na přátelství zábavná a užitečná, pozná pozorující, že častěji osoby vynikající přátelí se s nižšími. A když k pravému a skutečnému přátelství přihlédneme, zdali není známo, že častěji přátely slavných a knížat nejvyšších byli mužové osudu sice pochmurného, ale šlechetností slavní. A proč ne? Když ani nesmírný rozdíl mezi Bohem a člověkem přátelství nepřekáží! Jestli by se snad někomu zdálo nevhodné, co se tvrdí, ať slyší Ducha sv. přiznávajícího se ku přátelství některých lidí. Neboť v knize Moudrosti čte se o moudrosti:[1] "Neskončený jest poklad lidem, jehož, kteří užívají, účastni jsou přátelství Božího." Ale nevědomý lid soudí bez rozvahy, a jako myslí, že slunce je na stopu veliké, podobně se klame lehkověrností o té neb oné věci. Nesluší však těm, jimž dáno jest znáti, co nejlepšího v nás, následovati pastýře, tím méně jich bludů se držeti smějí, neboť převyšujíce je rozumem i rozvahou, nadáni jsouce jakousi božskou svobodou žádnými zvyky nejsou vázáni. Aniž divno jest, že ne sami zákony se řídí, nýbrž spíše sami zákony spravují. Zřejmo jest tedy, co jsem výše propověděl, že není domýšlivo, že jsem totiž nejoddanější a přítel.
3. Váže si tedy přátelství Vašeho jako pokladu nejdražšího, dychtím si je udržeti opatrností ustavičnou i pečlivostí velikou. Proto, když ve filosofické ethice se učí, že přátelství se urovnává a zachovává vyrovnáním, k odčinění za prokázaná dobrodiní jest mi svaté, aby něco podobného následovalo, i proto jsem často a mnohokráte prohlížel dárky své, vyhledával a posuzoval lepší a Vám milejší hledaje, ale nenalezl jsem pro Vaši výtečnosť něco příhodnějšího jako Komedie vznešenou píseň, která ozdobena jest názvem "Ráj"; a tuto Vám tímto listem jako vlastním věnováním připsanou věnuji, obětuji a konečně doporučuji.
4 Abych při tom nic nepromluvil, vroucí cit mi nedovoluje, poněvadž by se zdáti mohlo, že tímto darem více pánu než daru cti a slávy se přidává: což však nikoliv, poněvadž již titulem jeho předzvěst´ o zvýšení slávy Vašeho jména, že jsem podal, poněkud jen pozorujícím se zdálo, což zúmyslně. Avšak poslední[2] ve Vaší přízni, po níž žízním, života málo si váže, spěji dále k cíli na počátku vytčenému. Pročež ukončiv formu listu, úvodem k věnovanému dílu dle spůsobu vykladatele stručně něco přidávám.
5. Filosof[3] v druhé knize své Metafysiky pravil: "Jak se má věc k bytí, tak se má k pravdě", čehož důvod jest, že pravda věci, která spočívá na pravdě jako na podmětu, jest dokonalá podoba věci, jak jest. Z těch pak, které jsou, jsou některé takové, že mají příčinu bytí svého v sobě (esse absolutum in se), některé opět takové, že bytí jejich závisí na jiném vztahem jakýms, že téhož času, kdy jsou, jsou též v poměru k druhým jak otec a syn, pán a sluha, dvojnásob a polovice, celek a čásť a podobné takové. Proto že bytí takových závisí na jiném, důsledně též pravdivost jejich jest závislá na jiném, neboť neznající polovice nikdy nepozná dvojitého a tak dále.
6. Chtíce tedy úvod jakýs podati o části nějakého díla, musíme nejprve se seznámiti alespoň trochu s celkem, z něhož jest ona čásť. Proto i já zamýšleje o části vzpomenuté Komedie něco jako úvod přidati, považoval jsem nutným předeslati něco o díle celém, aby snadnější a důkladnější byl k části přístup. Šest jest věcí, jichž, na počátku každého vědeckého díla všimnouti si jest, a to: předmět, hrdina, forma, účel, název knihy a způsob filosofie. Z těchto jsou tři, jimiž se ona čásť, kterou jsem si umínil Vám připsáti, liší od celku, totiž: subjekt, forma a titul; v jiných však, jak nahlédnuvšímu zjevno, není rozdílu. Proto o těchto třech promluviti zvláště v úvaze o celku jest nutno, což, když se stane, dosti bude pro úvod k části. Potom pojednáme o druhých třech nejen vzhledem k celku, ale též se zřetelem k části věnované.
7. K porozumění toho, co říci jest, nutno věděti, že díla onoho smysl není jeden, nýbrž možno říci, že jest mnohosmyslné či mnoho smyslu mající, neboť jeden smysl jest doslovný, jiný naznačený slovy. A nazývá se první literální, druhý však allegorický nebo mystický.[4] Kteréžto způsoby, aby zřejmější byly, uvážiti možno v těchto verších: "In exitu Israel de Aegypt,. domus Jacob de populo barbaro,facta est Judaea sanctificatio ejus, Israël potestas ejus."[5] Jestliže jen na slova hledíme, znamenají nám východ synův israelských z Aegypta za času Mojžíše, ve smyslu allegorickém znamená to naše vykoupení skrze Krista, jestliže smysl morální uvážíme, znamená verš ten obrácení duše ze zármutku a bídy hříchu do stavu milosti, smysl anagogický jest konečně vyjití duše svaté z otroctví zkaženosti této ku svobodě slávy věčné. A ač tyto mystické smysly rozličnými se jmenují jmény, všeobecně všechny allegorickými zváti možno, poněvadž od slovného nebo historického jsou rozdílný. Allegoria totiž pochází od řeckého aλλοιος, což v latině znamená cizí, nebo rozličný.
8. Z toho pak patrno, že předmět, o němž rozličné smysly kolují, dvojitý býti musí. A proto nutno přihlédnouti ku předmětu díla toho vzhledem na slova a pak ku předmětu, co allegoricky znamená. Jest pak předmět celého díla dle slov stav duší po smrti vůbec. Neboť o něm a okolo něho běh celého se otáčí díla. Jestliže však se dílo vezme allegoricky, jest předmětem člověk, jak dle svobodné vůle spravedlivě nebo hříšně živ jsa podléhá Spravedlnosti bud´ odměňující nebo trestající.
9. Forma pak jest dvojí, zevnější forma díla a způsob pojednání. Forma zevnější jest trojí dle trojího rozdělení. Za prvé dělí se celé dílo na "písně" (canticas); každá píseň jest rozdělena na "zpěvy" (cantus) a tyto konečně na verše (rythmos).
Forma či způsob pojednání jest pak buď básnický, smyšlený (fictivus), popisující, rozvláčný (digressivus) nebo stručný [transumptivus][6], a dle toho též jinak určující, rozlišující, schvalující nebo neschvalující a konečně příklady uvádějící.
10. Nápis knihy jest: "Začíná Komedie Danta Alighieriho, Florenťana rodem ale ne mravy." K pochopení jeho nutno věděti, že Komedia jest od χώμη - villa a φόγ; co značí zpěv, odtud Komedia jako zpěv venkovský. A jest komedia jakýsi způsob básnického vypravování lišící se ode všech jiných. Liší se od tragedie v lásce tím, že tragedie jest na počátku podivuhodná a klidná, na konci pak nebo ve výsledku jest pošmurná a strašná; zove se proto tak od τςχγος; což jest beran a φδγ, jako totiž zpěv berauský, to jest pochmurný jako beran, jak ukazuje Seneka ve svých tragediích. Komedie však začíná s drsností nějaké věci, ale látka její šťastně končí, jak ukazuje Terentius na svých komediích. A odtud uvykli si někteří spisovatelé v pozdravech svých říkati: "Tragicum principium et comicum finem." Rovněž rozdíl jest v mluvě: vysoká a vážná jest mluva tragedie, komedie však pokorná a prostá, jak žádá Horac ve své Poetice, kde dovoluje, aby někdy komikové mluvili jako tragédové a podobně naopak:
"Interdum tamen et vocem comoedia tollit.
Iratusque Chremes tumido delitigat ore;
Et tragicus plorumque dolet sermone pedestri."
Z toho je patrno, proč se přiložené dílo nazývá Komedií, neboť přihlédneme-li k látce, jest na počátku zasmušilá a strašná, poněvadž Peklo, na konci šťastná, uspokojující a milá, poněvadž Ráj. Mluva jest prostá a ponížená, poněvadž řeč obecná, kterou i ženské hovoří. Jsou však i jiné způsoby vypravování básnického, totiž píseň pastýřská, elegie, satyra a věnování, jak též zvěděti možno z Horacovy Poëtiky, ale o těch nyní nemluvíme.
11. Ukážeme hned, jak naznačiti předmět části jmenované. Neboť je-li předmětem celého díla dle smyslu slovného: "stav duší po smrti ne zvlášť nýbrž vůbec", jest na jevě, že v této části týž stav jest předmětem, ale, zúžený, totiž "stav duší blažených po smrti." A jestli celku předmět ve smyslu allegorickém jest člověk jak živ jsa dle svobodné vůle spravedlivé nebo hříšně podléhá Spravedlnosti odměňující nebo trestající, patrné;, že v této části zužuje se tento předmět, a jest "člověk, jak pro zásluhy odměňován jest od Spravedlnosti odplacující."
12. Z označení formy celku zjevná jest též forma části. Neboť je-li forma celku trojí, jest v této části dvojí, totiž rozdělení Písně na Zpěvy. První rozdělení zde nemůže býti, poněvadž ona jest díl prvního rozdělení.
13. Zřejmý jest též název knihy. Název celé knihy jest: "Začíná Komedie", atd., jak už řečeno, název části bude: "Začíná Píseň třetí Komedie Dantovy, která se zove Ráj."
14. Uváživše tyto tři věci, jimiž se liší část´ od celku, uvažme jiné tři, v nichž není rozdílnosti od celku. Hrdina celku i části jest onen, který jím nazván a vskutku se býti zdá.
15. Účel celku i části může býti několikerý, totiž bližší a vzdálenější. Avšak zanechavše podrobného zkoumání, řekneme krátce, že účel celku i části jest lidi žijící na tomto světě odvrátiti od stavu bídy a přivésti je ku stavu blaženosti.
16. Druh však filosofie, kterou celek i část´ je prodehnuta jest činnost´ morální či ethika, poněvadž ne k bádání, nýbrž ku vzbuzení předsevzetí vše směřuje. I když na některém místě nebo výroku pojednává se spúsobem zpytovacím, to ne k vůli bádání, ale k vůli činu, jak praví Filosof v druhé, knize Metafysiky : "sem tam i praktici spekulují při něčem."
17. Po předeslání těchto věcí přistoupiti jest k výkladu slovnému, ale napřed ještě dodati musíme, že slovný výklad nic jiného není leč objasnění formy díla. Dělí se pak tato část´ či třetí píseň nazvaná Ráj na dvě části, totiž na prolog a pojednání vlastní čásť druhá začíná slovy "Ze různých ohnisk světa lampa jasem se jeví smrtelníkům."[7]

[1] VII. 14.
[2] Lat. text "tenellus", což překládá Fraticelli "novello" - nový, nedávný.
[3] Filosofem nazývá Dante prostě Aristotela a všude píše též velkým písmenem.
[4] Convito II. 1.
[5] Žalm 113. - Očistec II. v. 46.
[6] V Convito II. 13. vysvětluje Dante sám, co je "fittizio" - "sotto veste di figura o di colore rettorico, altro si dice, ed altros´intende." Transumptivus - abbreviato.
[7] Ráj I. str. 2.
Převzato z: BLOKŠA, J. Dante Alighieri : jeho doba, život a spisy. V Brně : Tiskem a nákladem papežské knihtiskárny benediktínů rajhradských.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Verca Verca | Web | 23. září 2017 v 14:50 | Reagovat

Skola kytary

2 Pivko Pivko | Web | 28. září 2017 v 4:07 | Reagovat

Muze levak hrat na normalni kytaru?

3 Sandokan Sandokan | Web | 28. září 2017 v 5:30 | Reagovat

To je moc zajimave

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama