Umění a substituce smyslů a kódů. Část II. Dvojitá substituce a zrakový handicap

28. února 2008 v 11:31 |  Umění a handicap
Dvojitá substituce - slovo za obraz (který je za slovo). Až do doby vynálezu písma, kdy sluch byl nahrazen zrakem a slovesnost začala znamenat především literaturu, tedy souhrn psaných textů, nevidomý nepotřebuje k vnímání slovesnosti zrak. Přes jeho handicap mu není psaný text nedostupný principielně tak jako třeba malířství, protože psaný text je kódem, který substituuje mluvenou podobu řeči. Přístroj, který by přečetl psaný text, není až do konce 20. století znám a užívat ke čtení vidícího člověka je nesmírně drahé a časově náročné.

Mluvené slovo za psané (které je za mluvené) - sluch za zrak (který je za sluch). Moderní technika umožnila jakýsi částečný návrat k původní orální kultuře. Veškerá slovesnost se již nemusí omezovat na psané texty, ale pomocí různých médií je možné zachycovat mluvené slovo a vysílat je na delší vzdálenosti a uchovávat je v čase. Rozhlas, gramofon, magnetofon či CD umožňují nevidomým, aby sluchem vnímali informace zachycené původně v psané podobě. Vznikají sbírky zvukových knih, které obsahují nahrávky literárních děl. Vzhledem k velké náročnosti pořizování takových nahrávek však není možné, aby to, co vychází či vyšlo tiskem, bylo také zpracováno pomocí auditivního kódu.
Trojrozměrné písmo za dvojrozměrné (které je za mluvené) - hmat za zrak (který je za sluch). I v době moderních technických prostředků neztratilo hmatové písmo svůj význam. Během jeho dlouhého vývoje vznikly systémy hmatového písma založené na různých principech. Nejprve se přirozeně nabízí možnost předložit nevidomému hmatem vnímatelná písmena latinské či jiné abecedy - vzniká tzv. liniové písmo. Liniové písmo je možné zhotovovat různým způsobem - tesáním, řezáním, rytím do vosku, psaní hustým inkoustem, který zanechává hmatatelnou stopu. Hlavním průkopníkem liniového písma je francouzský osvícenec Valentin Haüy, který se poprvé pokusil o systematické vzdělávání nevidomých. Založil první slepeckou tiskárnu. Způsob jeho tisku byl velmi jednoduchý, byl založen na stejném principu jako běžný knihtisk, který spočíval v přitištění listu papíru na kovovou matici. Písmena pak byla z druhé strany protlačená. Haüy se rozhodl protlačit písmena do té míry, aby byla vnímatelná hmatem. Musel však upravit tvar i velikost latinky. Haüy je hlavním představitelem reliéfního liniového písma založeného na latince. Existovaly rovněž pokusy o reliéfní liniové písmo založené na zvláštních znacích.
UKÁZKY LINIOVÉHO PÍSMA ZALOŽENÉHO NA LATINCE I ZVLAŠTNÍCH ZNACÍCH
Liniové písmo mělo tu výhodu, že kromě nevidomého jej mohl číst i člověk vidící. Pro nevidomého však bylo nesnadno čitelné. Ukázalo se, že zatímco pro zrak je výhodné písmo tvořené liniemi, k vnímání hmatem se lépe hodí písmena sestavená z bodů.
Na latince založil své bodové písmo Johann Wilhelm Klein. Písmena Kleinovy latinky jsou sestavena z řady drobných bodů, které jsou do papíru vytlačené prostřednictvím jehel.
KLEINOVA BODOVÁ LATINKA
Ač bylo Kleinovo písmo a písma jeho následovatelů písmem bodovým, přesto mělo blíže k písmu liniovému, protože prostřednictvím bodů se snažilo napodobit tvar linie písmen latinské abecedy. To ovšem bylo stále pro vnímání hmatem nesnadné. Přesto tento typ bodového písma umožňoval rychlejší čtení než liniové písmo založené na latince a u některých systémů rovněž také psaní.[1]
Čistému bodovému písmu předcházelo písmo italského mnicha Francesca Lana Terzi, který sestavil abecedu z kombinace reliéfních bodů a dvou až čtyř geometricky uspořádaných linií. Toto písmo mělo tu výhodu, že nevidomý mohl v něm nejen číst, ale také psát.
SLEPECKÉ PÍSMO LANA TERZI
Nejvýhodnější pro čtení hmatem i psaný záznam jsou systémy písmen založené na zvláštních znacích a bodech. Systémy o 2-12 bodech se objevují u výše uvedeného Lana, ale také u Barbiera a Lachmana. Tvůrcem nejrozšířenějšího bodového písma je francouzský slepec Louis Braille. Vychází z Barbierova dvanáctibodového písma, které má dvě nevýhody : znaky jsou delší než bříško ukazováku, kterým se čte, a neoznačují písmena, ale převážně fonetické znaky francouzštiny. Braille tyto nedostatky odstranil : snížil počet řádků na tři a zachoval počet sloupců - 2. Vzniklo tak šestibodové písmo. Braillova abeceda je plně ortografická, tj. umožňuje zápis všech znaků, které se v běžných jazycích zapisují, včetně interpunkce. Navíc Braille vytvořil základy pro hudební notaci pro nevidomé a pro zápis matematických znaků.
ZAKLADNÍ ZNAKY BRAILLOVY ABECEDY
Braillovo písmo nejlépe odpovídá způsobu vnímání hmatem. Čtenář nejprve postupuje od bodů, u kterých určuje jejich pozici a které se mu později jako obrazec skládají v písmena, písmena potom v slova. Jeho adaptace do dalších jazyků (včetně těch, které nepoužívají latinku) je snadná. Umožňuje rovněž zápis speciálních znaků (not, matematických symbolů).
Braillovu písmu bylo vytýkáno zejména to, že je nedostupné pro vidícího člověka. Proto bylo dlouho odmítáno a vznikaly jeho různé vizuální úpravy, které však preferovaly vidícího na úkor nevidomého. Tento problém se v současné době řeší soutiskem Braillova písma s latinkou. Braillovo písmo tvoří body, kterým odpovídá písmeno tištěné černou barvou na papíře. Nevidomého tištěná písmena latinky nevadí a vidící se může orientovat v textu, který nevidomý čte.
Kombinovaná substituce - sluch a hmat za zrak, který je za sluch. Substituovat psané písmo prostřednictvím zraku a hmatu zároveň umožnil počítač. Nejprve ovšem musí dojít k digitalizaci psaného textu. V současné době, kdy vzniká text v digitální podobě dříve než v tištěné, nepředstavuje to žádný problém. Existuje však velké množství textu v písemné podobě, které je třeba převést do podoby digitální. K tomu slouží různá hardwarová a softwarová zařízení. Počítač potom umožňuje výstup z digitálního textu v podobě vnímatelné sluchem prostřednictvím softwarového zařízení zvaného odečítač obrazovky a v podobě vnímatelné hmatem prostřednictvím hmatového displeje, který zobrazuje text v Braillovu písmu. Nevidomý se tak může rozhodnout, zdali bude text sledovat sluchem či hmatem. Obojí mu počítač umožňuje v jednom okamžiku.
Vzhledem k tomu, že výstupem z odečítače obrazovky je syntetický hlas, který není příliš vhodný pro dlouhodobé poslouchání, vznikla také takzvaná hybridní kniha, která kombinuje elektronický text s hlasovou nahrávkou tohoto textu. Text je zaznamenán lidským hlasem a je rovněž vnímatelný prostřednictvím hmatového displeje. To znamená, že je potenciálně vnímatelný třemi smysly - zrakem - text se zobrazuje na obrazovce, sluchem - text je čten lidským hlasem, který zní ze sluchátek (hlasový výstup odpovídá pozici kurzoru na obrazovce), a hmatem, jeli k počítači připojen hmatový displej. Výroba hybridní knihy je náročná (je třeba získat digitální text a je třeba jej přečíst a nahrát). Uplatnit se může zejména při výuce jazyků, kde je důležitý hlas rodilého mluvčího, a také při zprostředkování beletrie nevidomým.
HMATOVÝ DISPLEJ

[1] V tzv. perličkové latince Františka Pavlíka vyšla v Brně v roce 1935 brožura obsahující básně českých nevidomých básníků s názvem V tmách.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tloustik Tloustik | Web | 30. srpna 2017 v 23:43 | Reagovat

Doporucte mi nejake kytarove lekce

2 Sandokan Sandokan | Web | 9. září 2017 v 21:36 | Reagovat

Kytara!!!

3 Barman Barman | Web | 23. září 2017 v 14:54 | Reagovat

To je moc zajimave

4 Levak Levak | Web | 28. září 2017 v 4:12 | Reagovat

Jeste, ze hrajeme vsichni na kytaru...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama