Řád skutečnosti a transcendentální hodnoty

19. února 2008 v 13:09 |  Filosofie
V tomto příspěvku se pokusíme vymezit zaměření tohoto blogu. Blog byl nazván podle tří trancendentálních hodnot - Dobra, Pravdy a Krásy. Transcendentálnost těchto hodnot spočívá v jejich přesahu všech kategorií - Dobro, Pravda a Krása jsou analogicky přidělovány veškerému jsoucnu. Každá z těchto hodnot souvisí s pojmově (nikoliv věcně) odlišným řádem skutečnosti - Dobro náleží k řádu teleologickému, Pravda řádu ontologickému a Krása řádu analogickému. Těmto řádům (a s nimi spojeným hodnotám) pak odpovídají tři oblasti lidské teorie a praxe - Dobrem se zabývá náboženství, Pravdou filosofie a věda vůbec, Krásu se snaží zachytit umění.
Tento blog se bude snažit o interdisciplinární průnik mezi těmito oblastmi, přičemž filosofie bude především formou, náboženství východiskem a umění vlastním předmětem našich úvah.
Ale nyní více ke zmíněným transcendentáliím.

Ve skutečnosti nacházíme dva prvotní plány - ontologický neboli horizontální, který se týká způsobu existence věcí, a teleologický neboli vertikální, ve kterém jde o cíl věcí. Každá věc má svou individualitu a obecnost, to znamená, že je jednak něčím určitým, něčím neopakovatelným, a jednak že náleží mezi věci stejného druhu, tedy, že s jistými věcmi má nějaký společný rys.
Ve skutečnosti můžeme pozorovat řád, který ukazuje na to, že existuje její Původce. Individualita věcí dokazuje, že byly stvořeny, z obecnosti ve věcech můžeme soudit, že byly učiněny podle vyššího plánu. Z toho, že byl svět stvořen, vyplývá jeho cíl. Tvůrce světa je plnost bytí, plnost dobra a věcí, které nemůže být nic přidáno - cílem tedy nemůže být nic jiného než manifestace této plnosti, tedy oslava Tvůrce. Tento fakt ustanovuje plán teleologický. Každá věc má svůj cíl v oslavě Tvůrce. Jinak jej oslavuje příroda, která je determinovaná a neuvědomělá, a jinak člověk, který má svobodnou vůli.
Smysl řádu ontologického je v řádu teleologickém, teleologický řád je v ontologickém řádu realizován.
Třetí řád skutečnosti ustanovuje princip analogie neboli princip obrazného, symbolického významu skutečnosti; tento plán je svou povahou zakotven v rovině poznání a skrze ně i v činnosti. Skutečnost je nejen stvořena a zaměřena k poslednímu cíli - Tvůrci, ale také v sobě obsahuje princip analogie, podobnosti se Stvořitelem. Jelikož svět je stvořen a účinek musí být nějak dán v příčině, je možné z vlastností stvořeného analogicky poznávat i vlastnosti Stvořitele. Tento princip se uplatňuje nejen ve vztahu Tvůrce ke stvořenému, ale také v jednotlivých částech skutečnosti. Věci se neshodují jen v tom, že mají v řádu bytí společné kategorie, ale také tím, že jsou si podobny tak, že jedna věc může zobrazovat jinou. Jelikož vzor je vždy něco vyššího než obraz, znamená to, že nižší věc může představovat věc vyšší - například hmotná věc může být znakem duševního stavu, slovo znakem myšlenky. Sv. Tomáš Akvinský píše:
"Musí se říci, že Bůh jest první vzornou příčinou všech věcí. Na zřejmost toho se musí uvážiti, že ku provedení nějaké věci je nutný vzor proto, aby účinek dosáhl určitého tvaru: neboť umělec provádí určitý tvar ve hmotě podle vzoru, na který hledí, ať je to vzor, na který patří zevně, nebo je to vzor, uvnitř myslí pojatý. Jest pak jasné, že ta, která povstávají přirozeně, dosahují určitých tvarů. Ale je třeba, aby tato určitost tvarů byla uvedena na Boží moudrost jako na první příčinu, která vymyslila řád vesmíru, jenž záleží v rozličnosti věcí. A proto je třeba říci, že v Boží moudrosti jsou pojmy všech věcí: a svrchu jsme je nazvali ideami, to jest vzorné tvary, jsoucí v mysli Boží. Ty pak, ačkoli jsou mnohé vzhledem k věcem, přece nejsou věcně jiné než Boží bytnost, takže různá mohou míti různý podíl na podobnosti s ní. Tak tedy sám Bůh jest prvním vzorem všech. - Také ve stvořených věcech některé se mohou nazývati vzory jiných, pokud některé jsou k podobenství jiných, buď podle téhož druhu nebo podle obdoby nějakého napodobování."[1]
Zmíněným třem řádům odpovídají tři hodnoty v řádu lidské činnosti. Hodnotou ontologického řádu je pravda, která je důsledkem poznatelnosti věcí. Plánu teleologickému odpovídá dobro, jež je cílem lidského úsilí. Ke třetímu řádu, řádu analogickému, se jako hodnota vztahuje krása. Analogie znamená, že věci jsou schopny vyjadřovat něco dokonalejšího, než jsou samy, dokonalost vyšších stupňů se navenek projevuje skrze jiné věci - obrazně. Krása je dokonalost, jež se zjevuje navenek, je to obrazná dokonalost věcí. Je to nehmotná hodnota, která je vyjadřována hmotnými prostředky.

[1] Tomáš Akvinský. Summa theologiae [online], [cit. 2007-10-20], Dostupné z www: http://www.krystal.op.cz/sth/sth.php.
Na začátku sv. Tomáš Akvinský
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama