Filosofická pověra o umělcích

22. února 2008 v 15:51 |  Filosofie
Umělci mají ve společnosti důležité místo; jejich specializací je umění: dokážou lépe než ostatní vyjádřit lidské pocity a ideály, vytvářejí "artefakty" nebol i umělecká díla atd. Avšak umělci nejsou sami o sobě učiteli etických ctností, politickými vůdci nebo filozofy. Považují-li se za ně a vystupují-li v uvedených oblastech jako autority, stávají se intelektuály. První pověrou o umělcích je přiznávání jim této autority, protože umělci jsou stejně jako literáti a novináři specialisté a autority pouze ve své vlastní oblasti, tj. v umění, nikde jinde. Je pravda, že může dojít k tomu, že umělec je zároveň například politikem nebo filozofem, není jím však jako umělec.

Obzvlášť nebezpečné je připisovat umělcům právo vystupovat v roli učitelů morálky. Zde je třeba si uvědomit, že ani v tomto ohledu nepřevyšují umělci ostatní lidi, že nejsou autoritou v morálce ani povolanými kazateli náboženské etiky Tuto autoritu nelze vyvozovat z toho, že dokážou umělecky zpodobovat lidské činy. Naopak, umělci často propagovali morální názory, které byly v rozporu s tím, co přijímala společnost, v níž žili a pro obyčejné lidé, často měli ničím neopodstatněné pohrdání. Lze říci, že umělci, kteří v této oblasti zneužívají svou autoritu, společnosti obzvlášť škodí.
Jinou pověrou o umělcích je názor, že jim příslušejí jistá práva, na která nemá nikdo jiný nárok. Tak se například stává, že výtvarní umělci, nebo alespoň ti, kdo se za ně považují, se dožadují práva, a to jménem údajné "svobody umění", "zdobit" zdi cizích domů bez souhlasu jejich majitelů. Stejně tak dobře by se mohl švec dožadovat práva vytvořit bez mého souhlasu z mé aktovky pantofle a řezník práva podříznout mého kocoura, aby z něj "vytvořil" řízek. Ve skutečnosti umělci nemají větší práva než ostatní lidé - a kdo jim taková práva připisuje, ten se stal obětí pověry. Popularitu těchto pověr lze vysvětlit následovně: Estetické hodnoty, jimž umělci rozumějí lépe než ostatní lidé a jež dokážou vtělovat do svých děl, jsou hodnoty velmi vysoké. Úctu, kterou k nim (oprávněně) chováme, přenášíme i na tvůrce uměleckých děl, na umělce. Tak dochází k tomu, že se z umělců zahrnovaných nekritickým uctíváním stávají nefalšovaní guru, naprosté autority pro všechny oblasti. Děje se tak úměrně tomu, nakolik jsou jiné autority, především morální, oslabeny, což se obyčejné děje v obdobích společenského úpadku.
Viz též: autorita, guru, hodnoty, intelektuálové, literáti, novináři.
Převzato z: Bocheński, Józef Maria. Slovník filozofických pověr. 2. vyd. Praha : Academia, 2000. 137 s. ISBN 8020008411.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Petr ton Petr ton | Web | 31. srpna 2017 v 0:03 | Reagovat

Fakt?

2 Sandokan Sandokan | Web | 9. září 2017 v 21:58 | Reagovat

Skola kytary

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama